11.07.2013 | Osud Sidonie Nádherné označují někteří literární publicisté za příznačný "konec šlechty" na našem území. Rodina Nádherných patřila mezi novou šlechtu a byla nobilitována v průběhu 19. století díky podnikavému duchu otcovské linie baronky Sidonie. V roce 1885, kdy se narodila, byl její otec již nositelem rytířského titulu a rodina vlastnila rozsáhlé pozemky v okolí Vrchotových Janovic, které byly zároveň i rodinným sídlem. Rodinu kromě osobních neštěstí tvrdě postihl politický vývoj 1. poloviny 20. století. Nejprve to byl zákaz používání šlechtických titulů a částečné vyvlastnění pozemků po roce 1919, za druhé světové války pak obsazení Vrchotových Janovic nejprve německou a poté sovětskou armádou, a v roce 1948 úplné vyvlastnění veškerého majetku.
Navštivte mimopražský objekt Národního muzea Vrchotovy Janovice a prohlédněte si expozici Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice – dozvíte se víc o osobnostech, které v minulosti pobývaly na janovickém zámku.
Sidonie Nádherná se narodila ve Vrchotových Janovicích roku 1885 společně se svým dvojčetem Karlem, kterému se přezdívalo Charlie. Krom něj měla ještě staršího sourozence Jana. Jejich otec zemřel, když bylo Sidonii 10 let. Rodina byla panovníkem Františkem Josefem I. povýšena do stavu svobodných pánů (baronů) v roce 1898.
Dětství a mládí ve Vrchotových Janovicích připravilo Sidonii dobře na budoucí roli iniciátorky kulturních salonů. Intenzivně se zabývala literaturou, zejména poezií, výtvarným uměním i hudbou a výborně hrála na klavír. Milovala přírodu a dobře se vyznala v pěstování květin, stromů a keřů. Její velkou radostí byl zámecký park, o který se ráda po celý život starala.
Sidonie Nádherná byla moderní žena a stejně jako celá její generace objevovala kouzlo sportu – v létě plavala v zámeckém rybníku, jezdila na kole, v zimě bruslila a lyžovala. Ráda jezdila na koni a měla ráda také psy. Na psím hřbitově v zámeckém parku dodnes najdeme jejich jména: Sandy, Tino, Rover, Amélie a Karl.
Kromě těchto svých zálib cestovala a projezdila Evropu, navštívila i Afriku a Blízký východ. Během svých cest navštěvovala památky, galerie a muzea. Zajímavostí je, že na těchto cestách často řídila své vlastní auto, což nebylo v té době běžné. Za svůj život vystřídala tři vozy – Opel Pupchen, Tatra, a Peugeot (který jí zabavili Rusové v roce 1945).
Na jedné ze svých cest se seznámila s básníkem Rainerem Maria Rilkem, který se stal jejím blízkým přítelem a rodinu několikrát na zámku navštívil.
Vrchotovy Janovice navštěvovali i Adolf Loos, Viktor Stretti, kníže Max Lobkowicz, Anna Masaryková, nebo Max Švabinský, autor několika portrétů Sidonie. Po 1. světové válce zde Sidonie vedla kulturní a literární salon.
Roku 1913 se Sidonie seznámila s novinářem a dramatikem Karlem Krausem, který se stal jejím "osudovým mužem". Vztah tajili před okolím a s několika přestávkami trval až do Krausovy smrti roku 1936. Mohl mít vliv i na její nevydařené manželství – roku 1920 se vdala za Maximiliana Thun-Hohensteina, rozešli se ale už o rok později a roku 1933 se rozvedli. Karl Kraus Vrchotovy Janovice často navštěvoval a napsal zde velkou část svého nejznámějšího díla Poslední dnové lidstva.
Soubor jejich korespondence vyšel v roce 1974 v Mnichově pod názvem Karl Kraus, Briefe an Sidonie Nadherny von Borutin 1913– 1936.
Její osobní život byl zejména na sklonku života smutný. Přežila bohužel svou nejbližší rodinu včetně obou bratrů, přežila i Karla Krause. Zůstaly jí pouze Vrchotovy Janovice i s nádherným parkem, o který se stále starala. V průběhu války se však i tato poslední oáza zhroutila – německá vojska si z okolí Janovic udělala výcvikový prostor a přímo v zámku bylo zřízeno velitelství jednotek SS.
Roku 1944 ji vystěhovali, stejně jako všechny ostatní obyvatele Janovic a zbytek války prožila v malém domku na statku Voračice. Do zámku se vrátila až v roce 1946 a našla jej po průchodu několika armád ve špatném stavu, navíc byla obviněna ze zločinů proti "národní cti". Opět, stejně jako za okupace, se nesměla přiblížit k zámku a vkročit do parku, který byl pro ni životně důležitým prostorem.
Sidonie bojovala za obnovu a zachování svého rodinného sídla ještě po r. 1948, kdy jí byly vyvlastněny přilehlé pozemky, ale už v následujícím roce ji situace donutila k emigraci. Odešla do Anglie a tam r. 1950 zemřela. Byla pochována na hřbitově v Denhamu blízko Londýna. Místo na rodinném hřbitově v janovickém parku, které si pro sebe kdysi vybrala, zůstalo téměř 50 let prázdné. Teprve v posledním roce 20. století byly ostatky Sidonie Nádherné převezeny do Vrchotových Janovic a slavnostně vloženy do rodinného hrobu.
Článek byl připraven ve spolupráci s Ludmilou Fiedlerovou z Národního muzea.
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
