16.04.2014 | "Nevím, pokusil-li se už někdo přesně statisticky zjistit, které místo v Praze je nejvyhledávanější ke schůzkám mladých lidí. Myslím však, že nejsem daleko od pravdy, tvrdím-li, že jedním z nejoblíbenějších je Národní museum."
"Snad působí zde i přitažlivost vzácných a jedinečných sbírek, které všichni toužíme poznati, snad význačný střed města láká mladé dvojice k setkání, aby právě zde začali svůj rozhodný životní krok. A tak nepřímo naše Národní museum hraje značnou roli v životě mnohých lidí. Nevěříte-li, přesvědčte se! Postačí, postavíte-li se někdy na chodník pod kašnou nebo nahoře na schodiště mezi pátou a šestou. Promenáda tváří kolem vás prozradí vám mnohé." To se psalo v článku v časopise Milena číslo 4 z roku 1947. Ať už přímo u muzea na rampě, či později, poté, co muzeum oddělila od Václavského náměstí magistrála, „u koně“ dávali si zde dostaveníčko nejen návštěvníci muzea. Hlavně pro mladé lidi patřilo toto místo prý k nejvyhledávanějším. A neopomíjeli ani muzejní sbírky. Ostatně horní část Václavského náměstí je spojena i s nejvýznamnějšími dějinnými okamžiky našeho státu.
A co si dívka či žena měla do muzea či na schůzku před ním obléci?
Časopis Milena nabízel celou řadu typů oděvu: pláště, šaty se sakem, ale hlavně kostýmy. Vše doplněné rukavičkami, klobouky a botami na podpatku, tj. velmi ženské oblečení. Na pány v radách redaktorky nedošlo.
Linie oděvu odpovídala posledním trendům. Po válce se opět začaly v dámských módních časopisech objevovat inspirace z Paříže a Londýna i Ameriky. Již rok 1946 přinesl tendence ke zúžení a zvýraznění pasu, sukně se lehce prodloužila. Toto směřování ženské módy pak vygradovalo na jaře 1947 ve slavném Diorově „New Look“. Ženskou linii tvořily vyčesané vlasy, které prodloužily krk, trčící poprsí, stažený pas šněrovačkou nebo korzetem a zvýrazněné boky. Sukně sahaly až do půli lýtek a mohly být jak velmi úzké tak široké s řadou spodniček.
V Československu se zprávy o pařížské novince objevily až v létě 1947. Přesto dubnové číslo časopisu Milena, stejně jako jiné časopisy, přinášelo návrhy modelů, které nové ženské linii v zásadě odpovídaly.
Kabátky měly často dekorativní kapsy na bocích, čímž zdůrazňovaly oblost bez použití Diorových vycpávek. Sukně sahaly jen pod kolena, ale postupně se prodlužovaly. Městská žena stále oblékala i rukavičky a klobouk, který se posunul více do týla, ale nosily se i širáky v Diorově duchu.
"Tak i tak se však u musea všichni jistě sejdou a nemůže se stát, že by se minuli, protože není hned takové museum, jako je to naše," konstatovalo se v časopise Milena. Schůzky u muzea, stejně jako návštěva jeho budovy, patřily v minulosti k slavnostním okamžikům v životě obyvatel Prahy. A tomu odpovídal i oděv. Doufáme, že stejně slavnostním okamžikem je návštěva muzeí i dnes, a že elegance doby minulé může inspirovat i dnešní moderní ženy.
Nezapomeňte tedy: u musea přesně v pět!
FOTOGALERIE
Autorkou článku je Miroslava Burianová z Archivu Národního muzea.
KAM DÁL?
Nový svatební pár na výstavě Peníze
Vynášeni do nebes, vláčeni blátem: Edvard Beneš
Fabergého vejce je již přes sto let symbolem luxusu
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!