Sarajevský atentát aneb řidič, který špatně odbočil

25.06.2014 | Někdy se aktéry světodějných události stávají poměrně nenápadní lidé a jedním z nich se stal i Leopold Lojka, který do historie vešel jako řidič, který špatně odbočil. Byl to totiž právě on, který seděl za volantem vozu, v němž následník trůnu František Ferdinand d’Este 28. června 1914 projížděl Sarajevem, než byl spolu se svou chotí zasažen střelami Gavrila Principa.

Leopold Lojka se narodil v Telči roku 1886 v dnešní Hradecké ulici do rodiny kočího. Později se vyučil řezníkem a přesídlil do Švábova na Jihlavsku. V roce 1907 nastoupil na povinnou vojenskou službu k 6. moravského pluku dragounů. S ním se také zúčastnil vojenských manévrů u Velkého Meziříčí. Zde ho náhoda nasměrovala k jeho budoucímu osudu. Jednou v noci světlomet oslnil koně v táboře dragounů a ti se splašili. Lojka okamžitě jednal, koně bez ohledu na vlastní nebezpečí zastavil a uklidnil, přičemž však utrpěl i četná zranění, která měla zanechat snad i nějaké trvalé následky. Nicméně tato příhoda vzbudila zájem majitele velkomeziříčského panství knížete Harracha. Ten ocenil Lojkovu odvahu a po jeho zotavení jej přijal do svých služeb, načež mu zařídil vyškolení na řidiče.

Kníže Harrach si později pořídil na tehdejší dobu luxusní vůz Gräf und Stift Double Phaeton.

Lojka byl tedy teď schopen zvládnout i 32 koní, kteří však tentokrát byli již ukryti pod kapotou vozu. I díky jeho schopnostem a pohodlí, které vůz při cestování nabízel, se mohl hrabě Harrach vydat v červnu z Velkého Meziříčí na Balkán po vlastní ose. S Lojkou tedy procestovali velký kus habsburské monarchie, když projeli Rakouskem, Maďarskem, Rumunskem a Chorvatskem až do Bosny, kde se měli připojit k doprovodu Františka Ferdinanda d’Este na jeho návštěvě Sarajeva.

František Harrach zde dal svůj vůz k dispozici arcivévodovi a jeho manželce hraběnce Žofii Chotkové z Hohenbergu. Na jejich trase však čekali srbští atentátníci, jejichž cílem byl právě František Ferdinand d’Este. Spiklenci se jej pokusili zlikvidovat nejdříve hozenou bombou, která se však odrazila od Lojkova auta a explodovala až pod autem, které je následovalo. Střepiny následně zranily 16 lidí, avšak arcivévoda byl nezraněn. Lojka zrychlil a dovezl vyděšený arcivévodský pár k sarajevské radnici. Atentátník byl dopaden a důstojníci, mající na starost bezpečnost následníka trůnu, začali uvažovat nad změnou trasy. Přestože František Ferdinand byl viditelně značně rozčilen z tohoto incidentu, rozhodl se pokračovat v programu návštěvy.

Po odbytí oficialit a programu na sarajevské radnici tedy jejich výsosti opět nastoupily do vozu, jehož volant třímal Lojka, a konvoj se měl znovu rozjet. Jelikož Lojka prý o změně trasy nevěděl, vedl auto po původní smluvené trase. Na křižovatce u latinského mostu ho okřikl guvernér Potiorek, aby auto otočil doprava a do nemocnice dojel tudy. Lojka na to, co záhy nastalo, vzpomínal ve zprávě pro hraběte Harracha:

"Zastavil jsem auto, přehodil řízení na zpětný chod a chtěl jet zpátky. Náhle vyskočil ze špalíru, který tvořilo sarajevské obyvatelstvo, jakýsi mladý hoch, opřel se o záložní pneumatiku stojícího auta a vystřelil dvě rány. Vše bylo dílem jediného okamžiku, čemuž jsem bohužel nemohl zabránit. První rána zasáhla arcivévodu do krku, druhá střela šla skrze stěnu auto a vnikla její výsosti do břicha. Její výsost ještě řekla: "Franci, pečuj o naše děti," potom upadla do bezvědomí a klesla. Jeho císařská výsost vyňal ještě kapesník, držel ho na ústech, z nichž vycházela po kapkách krev, utřel se ještě a pak se zhroutil v bezvědomí."

Arcivévodkyně upadla do bezvědomí a František Ferdinand stále opakoval, že mu nic není. Lojka sešlápl plyn a rychle uháněl k paláci Kanak:

"Když jsem přijel ke Kanaku, vyskočil jsem z auta a vynesl její výsost v bezvědomí do prvního patra (...) arcivévoda byl také již vynesen nahoru a byl položen na divan v pracovně jeho excelence Potiorka...hned nato se objevil domácí lékař jeho excelence Potiorka, který po důkladné prohlídce zjistil jen právě nastalou smrt u jeho císařské výsosti a po několika minutách konstatoval totéž u její výsosti. Bylo deset hodin 45 minut dopoledne. Jeho eminence římskokatolický biskup byl už také zde a začal smutnou modlitbu. Všichni přítomní byli nejhlouběji otřeseni a žádné oko nezůstalo suché: odehrály se zde srdcervoucí scény, které nezapomenu, pokud budu živ." (Rodinný archiv Harrachů Velké Meziříčí, Moravský zemský archiv).

Lojka byl poté pověřen, aby rozeslal telegramy se smutnou zprávou o smrti následníka trůnu do Vídně.

Takto se tedy stal jeden nenápadný, obyčejný člověk aktérem velkého historického momentu, který znamenal de facto začátek největšího krveprolití, jaké měla Evropa zažít.

Konec 1. světové války přinesl i rozpad Habsburské monarchie, Lojka se ale mohl  opřít o důvěrný vztah se svým bývalým zaměstnavatelem hrabětem z Harrachu. I poslední rakouský císař Karel I. mu prý později poskytl štědrý finanční dar. Lojka si tedy díky těmto penězům otevřel ve Znojmě vlastní hospodu, ta však evidentně příliš neprosperovala a krachovalo i jeho manželství. Lojka začal pít a můžeme spekulovat, jakou roli v tom mohly sehrát výčitky vyplývající z onoho osudového dnu v Sarajevu, který následně zasáhl do životů milionů lidí…

Nevedlo se mu lépe ani v Brně, kam se podle policejní přihlášky přestěhoval v roce 1924. Tam si ve Vranovské ulici znovu otevřel hospodu. Jeho náchylnost k alkoholu ale opět neblaze ovlivnila jeho podnikání. Nakonec umírá opuštěn a zapomenut 18. července 1926.  Rudolf Těsnohlídek v nekrologu na stránkách Lidových novin napsal:

"Brno jeho smrt přehlédlo a kdyby nebylo obavy o pozůstalost, byl by si jí nevšiml snad nikdo kromě nejbližších sousedů a nejvytrvalejších hostí. Byla tedy povolána policie, aby pozůstalost uchránila, a tu se objevila hromada šperků, zdobených rozličnými korunkami a takto se rozvinul před zraky nezasvěcených fantastický obraz minulosti Leopolda Lojky, přímého svědka sarajevského atentátu.“ (Lidové noviny, 28. 7. 1926.)

Až do poslední chvíle byl Leopold Lojka přesvědčen, že mohl zabránit tomu hroznému krveprolití, které později vešlo do knih jako první světová válka. Takový byl tedy příběh člověka, který by patrně zůstal dějinám zcela neznámý, kdyby 28. června 1914 špatně neodbočil…

Autorem článku je František Štambera z Oddělení novodobých českých dějin Národního muzea.

KAM DÁL?

Fabergého vejce je již přes sto let symbolem luxusu

Národní muzeum vystaví zlato a brilianty

Chuť tabáku jako umělecká inspirace

(dan)

Diskuse