Po půl století opustili entomologové kunratický zámek

26.01.2015 | Sbírky Entomologického oddělení Národního muzea se po 53 letech daly do pohybu - bylo nutné je přesunout ze zámku v Kunraticích do moderních depozitářů v Horních Počernicích. Pracovníci Národního muzea za sebou v Kunraticích zanechali dlouhou historii, stejně jako vzpomínky na toto "zámecké" pracoviště. Zažili tu i neobvyklé situace - například stavbu dřevěné transylvánské vesnice pro film Van Helsing na dvoře zámku.

Sbírky hmyzu byly součástí sbírek Národního muzea již od jeho vzniku, ale k významnému rozvoji entomologického pracoviště došlo až ve 20. letech 20. století, kdy do Národního muzea nastoupil J. Obenberger. Entomologická sekce působila nejprve v rámci zoologického oddělení, samostatné entomologické oddělení pod vedením profesora Obenbergera vzniklo v roce 1952. Entomologické sbírky se v meziválečném období rychle rozrůstaly, jednak díky vlastním sběrům pracovníků, jednak díky početným nákupům, které byly financovány z tzv. Nickerlova fondu. Protože prostory v historické budově Národního muzea na Václavském náměstí nestačily stále se zvětšujícím sbírkovým fondům, bylo nutné hledat nové depozitární prostory. Proto Národní muzeum po 2. světové válce využilo možnost využívat jako depozitář pro svoje sbírky uvolněný zámek v Kunraticích u Prahy (Kunratice se staly součástí Hl. m. Prahy až v roce 1968).

Kunratický zámek vznikl přestavbou středověké tvrze v roce 1688 za rodu Čabelických. Majitelé kunratického panství se v prvním období často měnili, od počátku 18. století byl majitelem významný rod Golčů. Arnošt z Golče roku 1730 provedl vrcholně barokní přestavbu zámku (z této doby pochází i barokní štuková výzdoba na schodišti a vybudoval park. Rozkvět panství stojí i za návštěvou Marie Terezie v Kunraticích v roce 1754. V roce 1801 zámek koupila rodina Korbů. Původně barokní zámek byl v průběhu 19. století opakovaně přestavován, byla přistavěna čtyřhranná třípodlažní věž a průčelí získalo klasicistní podobu. Majetek rodiny Korbů byl po 2. světové válce konfiskován na základě Benešových dekretů, koncem roku 1948 zámek převzalo do pronájmu Národní muzeum, o deset let později v roce 1959 byla budova a část parku předána čs. státu – tedy muzeu. Entomologické sbírky byly do zámku přestěhovány v letech 1960-1961.

Zámek je dvoupatrová trojkřídlá budova.Východní křídlo v přízemí (čtyři depozitární místnosti) bylo využíváno jako depozitář knihovny – jedná se o jednu z nejvýznamnějších entomologických knihoven v regionu střední Evropy, všechny knihy a časopisy narovnané za sebou by vytvořily řadu dlouhou 1 300 metrů. V prvním patře byly rozsáhlé sbírky motýlů a objemem menší sbírky vážek, křísů, síťokřídlých a dvoukřídlých, ve druhém patře pak byly uloženy početné sbírky brouků, ploštic, blanokřídlého a rovnokřídlého hmyzu.

Zatímco zámek využívalo NM, hospodářské budovy sloužily po několik desetiletí jednotnému zemědělskému družstvu, později byla v bývalých stájích zřízena žampionárna.

V roce 2003 byla ve dvoře postavena dřevěná transylvánská vesnice a zchátralé budovy dvora a severní průčelí zámku posloužily jako kulisa pro scény filmu Van Helsing režiséra S. Sommerse.

Entomologické sbírky se stále rozrůstaly a již po dvou desetiletích po přestěhování do zámku se entomologické oddělení opět začalo potýkat s nedostatkem prostoru. Zvažovaly se různé stavební úpravy zámku i výstavba depozitářů v jiné části Prahy, nic z toho se však nepodařilo realizovat. Změna nastala až v 90. letech 20. století, kdy NM získalo areál v Praze 9-Horních Počernicích, a následně zde byly vybudovány moderní depozitáře pro Přírodovědecké muzeum NM, které poskytly dostatek prostoru pro uložení muzejních sbírek. Do nových depozitářů se nejprve stěhovala přírodovědecká pracoviště z historické budovy NM. V průběhu roku 2013 a 2014 byly entomologické depozitáře vybaveny potřebnou klimatizační technologií, která umožní udržovat klimatické parametry nezbytné pro dlouhodobé uchovávání sbírek, a úložným prachotěsným mobiliářem. Byly tak vytvořeny předpoklady pro přestěhování entomologických sbírek, neboť většina materiálu vyžaduje uložení při stabilní vlhkosti a ochranu před prachem.

FOTOGALERIE

Po 53 letech uložení v Kunraticích se v srpnu 2014 začaly sbírky znovu připravovat na stěhování. Největší část sbírek tvoří na sucho vypreparovaný hmyz - jednotlivé exempláře jsou napíchnuté na špendlíku nebo nalepené na papírovém štítku a jsou uspořádané v plochých entomologických krabicích. Část sbírek, především larvy a některé skupiny jemného, křehkého hmyzu, je uložena ve zkumavkách v dózách zalitých 75 % alkoholem. Vybrané drobné exempláře nebo jejich části jsou uchovávány ve formě trvalých mikroskopických preparátů. Krabice se suchým sbírkovým materiálem - jednalo se o více než 35 000 malých entomologických krabic o celkovém objemu přes 120 m³ a více než 7 000 velkých entomologických krabic o celkovém objemu asi 85 m³ a váze 17,5 tuny - bylo před stěhováním nejprve potřeba očistit (sbírky byly zčásti umístěné na otevřených regálech a dlouhá desetiletí se na ně prášilo) a následně pečlivě zabalit a zafixovat v přepravních obalech. Na sucho preparované exempláře hmyzu na špendlících jsou velice křehké a byla nutná velice opatrná manipulace s materiálem, aby se minimalizovalo riziko jeho poškození. Zvláštní pozornost musela být věnována historickým sbírkám, nejen pro jejich unikátnost, ale také proto že jsou mnohdy uložené v krabicích s proskleným dnem a skleněným víkem. Opatrnost vyžadovalo i balení skleněných dóz se sbírkami uchovávanými v alkoholu. Relativně nejjednodušší bylo stěhování knihovny, knihy byly po očištění od prachu ukládány do speciálních pojízdných kontejnerů. Sbírkami a knihami bylo naplněno celkem několik desítek nákladních aut a převoz probíhal až do poloviny prosince 2014.

V nových depozitářích v Horních Počernicích byly krabice se sbírkovým materiálem opatrně vybaleny a ukládány do pojízdných regálů (suchý materiál – např. brouci), prachotěsných skříní (motýli), nebo plechových skříní (lihový materiál). Sbírky jednotlivých skupin hmyzu jsou uspořádány podle zoologického systému tak, aby vždy bylo možné snadno najít požadovaný druh.

FOTOGALERIE

Autoři článku jsou Pavel Chvojka a Jiří Hájek z Entomologického oddělení Národního muzea.

(dan)

Diskuse