Pavouci v lidských obydlích – 6. díl

12.06.2017 | Po skalách a stěnách lidských stavení i za ostrého slunečního svitu poskakují drobní pavoučci. Jsou to skákavky. Jakmile na ně ale dopadne sebemenší stín blížícího se nebezpečí, bleskově se schovají v nejbližší štěrbině. Jen jedna skákavka je odvážnější a zvědavě nakukuje i do našich příbytků.

Skákavka okenní (Sittipub pubescens)

Jak ji poznáme?

Skákavky jsou malí pavoučci obvykle se zavalitým tělem a krátkýma nohama, kteří naši pozornost upoutají tím, že skáčou. Když se na skákavku podíváme lupou, zjistíme, že její tělo je vpředu široké, jakoby utnuté. To proto, že skákavky mají velké, dopředu namířené oči, kterými dobře vidí. Skákavka okenní (řazená dříve do rodu Sitticus) dorůstá 4–6 mm, zbarvená je mramorovaně hnědě, s černými a bílými flíčky.

Nemá žádný výrazný znak, podle kterého by se na první pohled poznala. Je to ale až na výjimky jediná skákavka, která se odváží vniknout oknem do našich příbytků.

Kde žije?

V přírodě narazíme na skákavku okenní na skalách, osluněných sutích, případně na kmenech stromů. Vyhovují ji jakékoliv výslunné svislé plochy, takže nepohrne ani fasádou domů.

Všechny skákavky mají tělo pokryté barevnými chloupky, které odrážejí nebezpečné sluneční záření. I když se skákavky pohybují na přímém slunci, jsou díky svému „kožíšku“, řečeno s nadsázkou, neustále ve stínu.

Co umí?

Skákavky výborně vidí. Kořist, která je od nich vzdálená 8 cm, vidí stejně dobře jako člověk mouchu ze vzdálenosti 75 cm. Navíc skákavky si kořist dovedou zapamatovat a na rozdíl od ostatních pavouků ji umí rozpoznat, i když se nehýbe.

Skákavka okenní je proto v našich pokojích vítaným hostem, protože je schopna ulovit na zdi sedící komáry. Pomalinku se k němu přibližuje, a jakmile je od něj vzdálena asi 1,5-4 cm, skočí. Vždy se při tom jistí pavučinou, aby, jak bylo pozorováno již v roce 1860, „snad při nemotorném vymrštění zaň viseti zůstala“.

Se zrakem souvisí i námluvní tance. Budeme-li mít štěstí, můžeme takové dvoření pozorovat i v pohodlí našeho obývacího pokoje.

Autorem textu je Petr Dolejš ze zoologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea

Kam dál?

Pavouci v lidských obydlích – 5. díl

Pavouci od spřádání sítí neupouští, říká odborník

(EK)

Diskuse