19.04.2017 | Když se řekne invazní živočich, většina z nás si asi vybaví mandelinku bramborovou nebo plzáka španělského. Některá zvířata se ale šíří poměrně nenápadně. Jedním z nich je tento nevýrazný pavouk, se kterým se v našich domácnostech zřejmě budeme setkávat čím dál častěji.
Většina zápřednic, kterých u nás žije 10 druhů, je zbarvena nenápadně, jednobarevně dožluta. Dobře se poznají podle výrazně dlouhého prvního páru nohou. Rozeznat od sebe jednotlivé druhy zápřednic je obtížné, ale pokud na zápřednici narazíme v bytě, jde s největší pravděpodobností o zápřednici Mildeovu. Ostatní druhy zápřednic se lidským příbytkům vyhýbají.
Zápřednice Mildeova je stejně jako ostatní druhy zápřednic noční. Přes den se schovává v pavučinových zámotcích ve škvírách mezi kameny a v noci hbitě šplhá po větvích nebo po zdech. K lovu kořisti nepoužívá sítě, oběti se zmocní rychlým výpadem. Rozmnožuje se v květnu a své kokony s vajíčky může připřádat i na omítky budov. Je to teplomilný druh, který se k nám rozšířil teprve až po přelomu milénia.
Protože má zápřednice Mildeova na koncích nohou chomáček přilnavých chloupků (tzv. tuft), dovede výborně šplhat i po hladkých površích. Pokud se cítí ohrožená nebo se lekne, bleskově uskočí šikmo dozadu. Mladí jedincí jsou schopni se protáhnout i neuvěřitelně malými štěrbinami, jakým je kupříkladu závit skleněných dóz. Na rozdíl od příbuzné zápřednice jedovaté (C. punctorium) není z. Mildeova člověku nijak nebezpečná.
Autorem textu je Petr Dolejš ze zoologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea
(EK)
Přírodní vědy| Az moc | Pavla | pondělí 31. prosince 2018 8:15 |
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
