21.11.2014 | Ve fondech jednotlivých složek Národního muzea je uloženo množství zajímavých dopisů, které si vyměňovaly známé osobnosti a které se zatím nestaly předmětem vydávání v samostatných edicích. Je zde uložen i soubor dopisů, které cestovateli Enrique Stanko Vrázovi psala jeho žena Vlasta.
V archivu Náprstkova muzea je uložena pozůstalost známého cestovatele, sběratele a fotografa Enrique Stanko Vráze, jejíž součástí je pochopitelně řada dopisů, které mu psali jeho přátelé, spolupracovníci, obdivovatelé, vydavatelé apod. Zajímavou a působivou součástí je i soubor dopisů, které Vrázovi psala jeho žena Vlasta.
Jako manželka cestovatele měla dvě možnosti – buď si prosadila účast na výpravách svého muže (jako manželka slavného cestovatele Růžena Holubová) a stala se jeho pomocnicí a oporou v někdy zapeklitých situacích, nebo zůstala doma a na jejích bedrech spočívala starost o domácnost, péče o rodinu a strach o muže v daleké cizině. Tento úděl přichystal osud i Vlastě Geringerové, když ji spojil s takovým mužem, jako byl Enrique Stanko Vráz.
Vlasta pocházela ze zámožné a mezi českými krajany známé a vlivné rodiny Čechoameričana Augusta Geringera, nakladatele a vydavatele chicagských krajanských novin „Svornost“. August Geringer s manželkou Antonií, rozenou Kolářovou, měli syny Vladimíra a Miloslava a dcery Augustu a Vlastu. Vlasta se narodila v Chicagu 2. 8. 1875. V roce 1895 přijela s výpravou krajanů na Národopisnou výstavu českoslovanskou, kde provázela expozicí amerických Čechů. Její kroky, tak jako kroky všech krajanů, vedly do domu U Halánků na Betlémské náměstí, za paní Pepičkou, vdovou po Vojtovi Náprstkovi. V době konání Národopisné výstavy se zde scházela početná společnost, chodil sem i známý cestovatel Vráz.
Charismatický muž byl středem obdivu přítomných dam, ale jeho srdce zaplálo pro jedinou, mladičkou Vlastu Geringerovou.
Ani Vlasta nezůstala lhostejná, a po skončení výstavy odjížděla domů do Chicaga zamilovaná až po uši. Mezi ní a Vrázem se rozvinula bohatá korespondence. V archívu knihovny Náprstkova muzea je uloženo několik desítek Vlastiných dopisů a první dochovaný je z doby hned po jejím návratu z Národopisné výstavy do Čech:
New York 18. října 95
Můj drahý kocourku!
..Prosím kocourku napište několik řádků až sednete na loď a pak až budete mít slézat opět. Ach, jak na své známé v Praze vzpomínám a jak se mně po Vás stýská nemohu ani říci. Viďte, že nebudete úplně dva roky na cestách, budete jen rok a půl nejvýš a k tomu připočtete ten čas co budete v Severní Americe a bude dost. O tom si ještě promluvíme, že ano? Budete hodným, když se jen tak málo uvidíme a pak tak dlouhý čas zase nic? Já budu. Víte, když tak pozoruji muži a to a ono se mně nelíbí na něm, řeknu sobě, můj kocour je z nich nejlepší a nenechám na něho dopustit.
Buďte zdráv, pište co nejčastěji a vzpomínejte, já pak Vám přeji nejkrásnější zábavu na cestě pěknou plavbu ačkoliv nejste stonavý i když je špatná a hodnou chuť k jídlu, co si však nejvíce přeji byste mne tak v lásce zachoval jako já Vás, neb jak již mnohokráte jsem se zmínila, že pro Vás a k vůli Vám ráda jsem na světě. Nůže můžně a s chutí se odebeřte na cestu a odměnou za vše bude Vám naše radostné shledání. Co nejupřímněji Vás zdraví a líbá Vaše Vám s celou duší oddaná Vlasta
Jen co Vlasta dorazila domů do Chicaga, následoval další dopis:
Chicago dne 21. října 95
Drahý kocourku! pardon chtěla jsem napsati Slovutný cestovateli!
Konečně jsem opět doma.... .... Právě sestra vaří kávu, tak jsem jí řekla, jak jste mně vždy s tím sužoval: umíte vařit kávu? Jen brzy přijeďte a s dobrým žaludkem by jste toho naposledy u nás jak náleží užil.
Buďte s bohem a pište často vaše nyní neustále žalostně mňoukající kočička
FOTOGALERIE:
Možná se důvěrné oslovení „kocourku“ po poměrně krátké známosti může zdát divné. Ale Vrázovi se tak zřejmě v pražské dámské společnosti říkalo, o čemž svědčí nepodepsaný lístek z Prahy z 10. prosince 1895, tedy z doby, kdy byla Vlasta již zpět v Chicagu:
„Když kocour není doma, mají myši pré!“
Ale u nového, v Praze se vyskytnuvšího druhu myší je tomu právě naopak. Ty žily s kocourkem vždy ve shodě a želí upřímně jeho odchodu. Často naň také vzpomínají a přejí mu z gruntu svých dušiček blahé vánoce a v příštím roce hodně jasných dnů a zdar každé práci. Zároveň prosí za odpuštění, že kocourka tak dlouho a vytrvale zlobily.
Vráz také 3. listopadu 1895 odjel do z Prahy USA a 14. listopadu přistál v New Yorku a v té době mu Vlasta napsala:
Chicago 12. listopadu 95
Slovutný cestovateli!
Vítám Vás touto cestou na naší Americkou půdu, kéž tato cesta sem Vámi podniknutá přinese Vám mnoho zdaru.
Až tento dopis dojde svého cíle, budete mít pevnou půdu pod nohama a co nejhlavnějšího budu mít svého milovaného kocourka o mnoho tisíc mil blížeji......
.......Tatínek se stará horlivě o Vaše přednášky. Je dosti zdráv já však se necítím tak jako když jsem byla v Praze a není div když celé noci starostí nespím. O, co si jen počnu až odjedete na tu dalekou cestu.....
Vlastiny obavy vyslovené v dopisech měly své opodstatnění. Vráz se chystal ze Spojených států odjet přes Japonsko na velkou výpravu na Borneo a do neprobádaného vnitrozemí Nové Guineje. Zatím odpočíval a připravoval se na cestu v Chicagu, v pohostinné rodině Geringerových, která jej nadšeně přivítala a přijala mezi sebe. Podnikl přednáškové turné po českých osadách a v lednu opustil USA směrem k Japonsku. Před jeho odjezdem mu Vlasta psala do San Franciska:
Chicago, dnes 7. ledna 96 o osmé hodině ranní
Můj drahý!
Dnes nebudu psát jako Vaše kočička, dnes píšu z lékařského stanoviska.
Jak jsem byla podotkla v mém včerejším dopisu, že maminka a já jsme byly celé zdrcené po přečtení „encyklopaedie“ o Nové Guineji, jak je tam nezdravo jaké jsou tam nemoci a.t.d......
....Mluvíc tak o nemoci vzpomněla si sestřička Gusti, že jste si zapomněl koupit zde „filter“ na vodu, tak prosím nezapomeňte si to koupit v San Francisku, za druhé Kneipp doporučuje užívat jalovec proti nákaze.....
........vaše věrná však nyní nešťastná Kočka
Jakou zprávu se Vlasta dozví po Vrázově návratu z cesty? To se dozvíte v druhé části vyprávění.
Autorkou článku je Jiřina Todorovová z Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!