Komu patřily šaty s krinolínou?

14.11.2016 | Pro návštěvníky výstavy Retro připravily kurátorky zajímavou změnu. Vzácné druhorokokové šaty z poloviny 19. století s fialovým květinovým vzorem nahradily jinými šaty s krinolínou z téže doby. Důvodem výměny je ochrana historického oděvu, který by dlouhodobým vystavením mohl trpět.

Dámské šaty s drobným tištěným fialovým vzorem, které se z výstavy vracejí do depozitáře, byly ušity mezi lety 1850 a 1860 a pravděpodobně patřily mimořádně zajímavé dámě: maďarské baletce Erzsébet (Elišce) Cinegeové.

Eliška byla manželkou nejznámějšího člena rozvětvené herecké rodiny Filipa Zöllnera, kterého okouzlila už jako šestnáctiletá v roce 1838 v Pešti. Filip Zöllner byl v té době ženatý a měl několik dětí. Přestože byla Eliška mladší než většina jeho dcer, rozhodl se Filip opustit svůj dosavadní život ve Vídni a odešel do Čech.

Eliška musela být nonkonformní žena, neboť Filipovi ještě za života jeho první ženy Josefy porodila dva syny. Po jeho smrti svedla Eliška boj o divadelní koncesi, ve kterém nakonec uspěla a stala se ředitelkou divadelní společnosti, kterou Filip Zöllner založil spolu s Josefem Kajetánem Tylem v roce 1853. Navzdory skeptickému mínění úřadů o jejích nezaručených ředitelských schopnostech vyrostla Eliška v jednu z nejmarkantnějších a nejoblíbenějších postav venkovského divadelnictví. Přestože češtinu celý život lámala a prokládala ji maďarskými a německými výrazy, stala se Eliška na dlouhá léta pilířem české divadelní společnosti, jejíž dějiny jsou delší než dějiny Národního divadla.

Eliščiny šaty jsou ušité z jemného bavlněného plátna s fialovým květinovým tištěným vzorem. Živůtek je zdobený strojovou krajkou a fialovými paspulkami. Do podšívky živůtku jsou zašité kostice, u nichž byl průzkumem vyloučen kovový materiál. Může se tedy jednat o velrybí kostice.

Šaty, které byly do výstavy nyní nainstalovány, jsou podobně tvarované, ale s fialovým paisley vzorem a řaseným živůtkem. S původními šaty mají několik společných prvků, jako je tvar živůtku, pagodově rozšířené rukávy či bohatá, krinolínou podepřená, sukně.

Vyztužené sukně se objevily již v době renesance a využívaly se na ně různé materiály, jako rákos, vrbové proutí, koňské žíně nebo drátěná konstrukce. V době rokoka se užíval pojem panier – koš, nebo také obručová sukně.

Druhorokokové krinolíny z poloviny 19. století odkazovaly právě k rokokovým konstrukcím. Slovo krinolína pochází z francouzštiny a znamená crin – žíně a lin – len, tj. dva materiály, ze kterých se první krinolíny před polovinou 19. století zhotovovaly. V roce 1856 si dal Američan W. S. Thomson patentovat kovovou klecovou konstrukci. Vyráběla se z ocelového drátu, potaženého a spojeného textilními tkalouny. A název krinolína se přenesl i na nové spodničky, ačkoli s koňskými žíněmi neměly již nic společného.

Díky francouzské císařovně Evženii a zakladateli haute couture Charlesu Fredericu Worthovi se krinolína rozšířila po celém světě. Evženie milovala pompéznost a tu pro ni široká sukně symbolizovala. Nejširší byly sukně kolem roku 1860, poté se na předním díle začaly zplošťovat a sukně se prodlužovala do vlečky. Krinolínu vystřídala tzv. poloviční krinolína (crinolinette), která měla drátěnou konstrukci jen v zadní části spodničky, aby podepřela vznikající turnýru, tj. honzík. Označení drátěné spodničky – krinolína se později přeneslo na celé šaty se širokou sukní.

Romantické róby se šněrovacím živůtkem a širokou spodnicí podepřenou sukní symbolizují dodnes romantiku dávné doby a představují oblíbený tvar společenských šatů, zvýrazňující ženskost jako štíhlý pas a plné tvary.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kam dál?

Dámská móda v minulém století – Zlatá dvacátá léta

Dámská móda v minulém století – 30. léta

Dámská móda v minulém století – protektorát

(EK)

Diskuse