01.06.2015 | Už jako patnáctiletý mladík protestoval Ivan Kyncl proti okupaci sovětských vojsk. Později si jako svoji protirežimní zbraň pořídil fotoaparát, kterým zachycoval kritiky stávající politické situace, a také nesvobodu, která v našich zemích během normalizace panovala. Jeho tvorbu nyní připomíná výstava, která se otevírá již 4. června v Národním památníku na Vítkově.
Výstava Ivan Kyncl – rebel s kamerou poprvé prezentuje dílo Ivana Kyncla (1953–2004) široké veřejnosti v Německu a v České republice. Návštěvníkům nabízí téměř 200 fotografií z autorovy pozůstalosti, která je uložena v archivu Výzkumného ústavu pro Východní Evropu na Univerzitě v Brémách. Právě zde byly fotografie poprvé vystaveny. Výstava potom putovala do Moravského zemského muzea v Brně a nyní ji hostí Národní muzeum v Národním památníku na Vítkově.
Kyncl fotografoval běžný život lidí protestujících proti režimu.
Dílo Ivana Kyncla bylo ovlivněno několika faktory. Dramatická změna poměrů v roce 1986 totiž nebyla jedinou věcí, která tohoto rebelujícího fotografa formovala. Velký vliv měl také osud jeho otce, kterému bylo kvůli podpoře reforem Alexandra Dubčeka nejprve zakázáno vykonávat zpravodajské povolání, a ze stejného důvodu byl později odsouzen na několik let vězení. Ivan, který silně prožíval persekuce režimu (nepřijali jej na školu a na každém kroku byl sledován příslušníky StB.), proto připojil svůj podpis k Chartě 77. To však nebyl jeho jediný počin. Svými fotografiemi postupně zachycoval život signatářů a disidentů, kteří nuceně opustili své zaměstnání a museli se živit špatně placenou manuální činností jako čističi oken, nebo topiči. Také další protirežimní akce se dostaly do hledáčku jeho fotoaparátu. Například koncerty zakázaných rockových skupin. Kyncl fotografoval běžný život lidí protestujících proti režimu. Až do chvíle nuceného exilu vzniklo pod jeho rukama několik stovek fotografií.
Ivan Kyncl se nebál nechat svoje fotografie promlouvat okamžitě. Například zachytil někdejšího reformního politika Františka Kriegela, který odmítl podepsat tzv. moskevský protokol a stal se nepřítelem státu, v sérii snímků společně se dvěma agenty Státní bezpečnosti, kteří Kriegla pronásledovali na každém kroku. Tyto fotografie okamžitě propašoval do Západní Evropy. Fotografie publikovala významná média a tak se staly prvním fotografickým důkazem o porušování občanských práv v SSSR. Snímky, které zachycovaly zatýkané disidenty, zase šířením sloužily jako podklady pro kampaně solidarity doma i v cizině.
V exilu ve Velké Británii si musel svoje místo těžce vydobýt.
Zachytit i dosud nezaznamenané věci bylo pro Ivana Kyncla opravdovou výzvou. Jeho zásluhou vznikaly unikátní fotografie politických vězňů tajně vyfocené přes zdi věznice. Jenže právě obrovská odvaha tvořit takové snímky vyburcovala Státní bezpečnost k ráznému kroku. Kyncl byl podroben několikahodinovému výslechu, a následně obviněn z vykonstruovaného atentátu na prezidenta republiky. Nezbylo mu, než přistoupit na nucený exil ve Velké Británii. Zde si musel svoje místo velmi těžce vydobýt. Jako dokumentární fotograf měl složitou pozici, a i když se mu několikrát podařilo publikovat svoje snímky ve významných médiích, konkurence byla velká. Pozornost na sebe znovu upoutal až jako divadelní fotograf. Za dvacet let svého působení ve Velké Británii nafotil více jak 1200 inscenací. Jeho specifická práce s fotografií ho brzy proslavila. V životě mu však nebylo dopřáno dost času a v pouhých 51 letech jeho srdce vypovědělo službu. Fotografie, které po sobě zanechal, však promlouvají stále silným a emotivním hlasem, který neumlčel ani běh času.
(EK)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
