Drahý muži!

27.11.2014 | Ve fondech Národního muzea je uložen soubor dopisů, které cestovateli Enrique Stanko Vrázovi psala jeho žena Vlasta. Přečtěte si druhý díl seriálu věnovaného jejich vzájemné korespondenci.

V minulém díle seriálu s názvem Můj drahý kocourku! jsme se dozvěděli, jak se Čechoameričanka Vlasta Geringerová na své první návštěvě Prahy v roce 1895 seznámila s charismatickým Enrique Stanko Vrázem, který už byl tehdy uznávaným cestovatelem. Jejich setkání v domě U Halánků (dnešním Náprstkově muzeu) změnilo oběma život a už záhy po návratu Vlasty do Ameriky si začali dopisovat. Vztahu nestálo téměř nic v cestě, pouze maličkost – Vráz se chystal odjet na Borneo a do neprobádaného vnitrozemí Nové Guineje.

Vlasta byla Enrique Stanko Vrázovi pevně oddána a ochotná čekat jakkoli dlouho, až se vrátí z cest. Věděla, že jeho zdraví není nejlepší a tak si neustále o něj dělala starosti. Vráz si byl vědom svých chorob, svého věku i toho že v neprobádaných končinách světa se mu může kdykoli přihodit něco strašného. V tomto duchu psal Vlastě několik dopisů – aby si rozmyslela, zda má jejich vztah perspektivu. Varoval ji, že až pomine zář kolem slavného cestovatele, zbude jí jen obyčejný, nemocný, dokonce v současné době i těžce zadlužený muž. Vlasta ale byla plna optimismu a víry, že vše bude dobré. Měla pevné zázemí ve své rodině a skutečně v budoucnu se ukázalo, že její rodina a hlavně otcova finanční pomoc byly mnohdy záchranou. V červnu 1897 se Vráz vrátil do Prahy.

Hned napsal Vlastě, jak byl nadšeně přivítán, ale nejdůležitější byla zpráva, že se nechal prohlédnout lékaři, kteří konstatovali, že jeho stav je uspokojivý a doporučili pouze odpočinek a lázeňskou léčbu. Svatbě tedy nic nestálo v cestě. Uskutečnila se 28. prosince 1897 v Chicagu, svědky byly krajané Stan. J. Kolář, Frank B. Zdrůbek a Frank J. Nádherný.

Se svou novomanželkou se Vráz na Nový rok 1898 vydal na dvouměsíční svatební cestu do Mexika. V hlavním městě a jeho okolí navštívili „plovoucí zahrady“ – chinampas, zámeček a park v Chapultepecu, také památky starobylých indiánských kultur Uxmal a Mitla. V městečku Amecameca se setkali s řadou krajanů (dr. Kaska, p. Hönnig)

Podnikli odsud i dramatický výstup na horu Popokatepetl, vysokou 5 452 m, který Vlasta, od dětství členka Sokola, zvládla lépe než tropickým podnebím oslabený Vráz.

Několik měsíců po svatbě žili novomanželé v malém domku na chicagském předměstí Riverside. Pak se Vráz opět vydal do světa. Ještě mnohokrát musela Vlasta čekat na mužův návrat z cest, strachovat se o jeho zdraví a doufat v šťastné shledání. Vrázovi měli dvě děti, v r. 1900 se narodila dcera Vlasta Adéla, r. 1904 syn Slávek.

Ve Vlastiných dopisech můžeme přímo názorně sledovat vývoj mladé dívky plné ideálů k starostlivé manželce a matce. Její dopisy manželovi jsou plny informací o tom, co se děje doma, i otázek, jak se mužovi vede na cestách:

Drahý muži!
....Včera jsem obdržela tvůj rekomandovaný dopis ze dne (nemáš udaný dátum) a zároveň sešity čís.13..... ..... Slávka dosud musím nutit do školky. Když je již jednou tam, tak se mu to asi líbí, nechce se však na to přiznat. Nejhorší je, že nechce jít s Vlastičkou ven si hrát, když neumí anglicky. Beze mne by nešel ven a celkem mne dost zlobí. Myslím, že bude mu přece více prospívat Tvá přísná ruka...
Jak se ti zamlouvají jídla u Brejšků? Jak tam často chodíš. Pí Flajš. si to tam vždy chválila. Divím se, že ona nemlčí když on si vychvaluje jejich manželský život.
Co pak dělají Mayerovi? Jsou již usazeni v jejich novém bytě?
.... Slávek vzkazuje Ti pac a pusu.
Tebe v duchu líbá a objímá Tvá Tě milující
                                                           ženuška

FOTOGALERIE:

Není pochyb o tom, že manželství bylo šťastné a šťastné vydrželo přes všechny problémy, které následovaly. Svědčí o tom i tato nedatovaná vizitka s textem:

Drahý mužíčku!
Co důkaz stálého vzpomínání a s přáním bys ztrávil veselý štědrý večer mezi svými přáteli přijmi tato kvítka od Tvé upřimné
                                                           ženušky

Vlastu čekalo neustálé stěhování mezi Prahou a Chicagem, Vrázova častá nepřítomnost a všudypřítomné finanční problémy. Vráz měl ducha sice podnikavého, ne však podnikatelského. Např. po svém pobytu u indiánů Hopi v Arizoně v r. 1900 prodal své snímky firmě Underwood&Underwood za velmi nevýhodných podmínek, k čemuž se Vlasta vyjádřila v jednom ze svých dopisů:

....Dopisujeme si neustále s Underwoodem. Poslední jejich odpověď Ti zároveň s tímto dopisem odesílám. Udělal jsi chybu že jsi tenkrát neuposlechl Vladimíra a nesestavil lépe ten „kontrakt“. Také kdyby se bývalo vědělo že to dopadne s tím Krátkým tak, to by bývalo mnohem lépe nechat chlapa být. Ještě k vůli němu mít další ztrátu. Je to tak smůla...
...Nemohu se dočkat tvého dopisu,doufám že nechuravíš....
vroucně líbá 
                     Vlasta

Výnosy z Vrázových přednášek sotva kryly pořádání dalších, ale když Vráz onemocněl (což se stávalo často), musela Vlasta prosit o podporu rodiče. Vráz byl také velkorysý hostitel a podporovatel všech krajanů a neptal se, zda jeho domácnost je schopna všechny tyto hosty a přátele unést.

V r. 1920 se rodina Vrázova přestěhovala do malého domku na předměstí Chicaga, do Cicero, čtvrti českých krajanů. Vlasta zde zažívala ale nejtěžší období svého života. Slávek prodělal těžkou chřipku, dcera Vlasta úraz nohy a Vrázovi diagnostikovali rakovinu levé paže. Paže mu byla nakonec amputována, naštěstí bez dalších komplikací.

Po 1. světové válce se manželé Vrázovi s dcerou vrátili roku 1921 definitivně do Čech. Syn Slávek zůstal v Americe a rodiče roku 1922 jen navštívil. Vlasta stála neochvějně při svém muži, i když ani v Československu pro ni život nebyl jednoduchý. Už se nemohla spolehnout na podporu rodičů a žili jen z Vrázových přednášek a malé podpory.   

Když Vráz 20. února roku 1932 zemřel, Vlasta s dcerou se vrátily zpět do Chicaga. Vlasta chtěla být nablízku alespoň svému vnukovi Stanleymu, jehož otec, její syn Slávek, pak v roce 1939 zemřel.  Dcera Vlasta Adéla se ještě po válce vrátila do Československa, ale po uchvácení moci komunisty byla počátkem roku 1949 uvězněna, vyhoštěna a po propuštění z pankrácké věznice v dubnu 1949 se vrátila k matce do Chicaga.

Vlasta Geringerová Vrázová zemřela roku 1961 a je pohřbena na Českém národním hřbitově v Chicagu.

Autorkou článku je Jiřina Todorovová z Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

(dan)

Diskuse