Dobrovolníkům se práce v Národním muzeu líbí.

13.08.2015 | Začátkem letošního února spustilo Národní muzeum nový dobrovolnický program, který zájemcům umožňuje aktivně se zapojit do chodu této největší muzejní instituce v České republice. Jak po půl roce od zahájení program funguje?

Fotografie dobrovolniceKaždý, koho láká práce v kultuře, si může díky novému programu vyzkoušet nejrůznější činnosti a poznat život v muzeu. Program tak nabízí příležitost studentům hledajícím odbornou praxi, seniorům, kteří chtějí aktivně využívat volný čas, ale i všem ostatním, kdo mají zájem poznat nové prostředí a nové věci.

Podnětem k organizaci nového dobrovolnického programu Národního muzea byl zájem veřejnosti i podobné projekty, které úspěšně probíhají například v Moravském zemském muzeu, Moravské galerii v Brně a Židovském muzeu v Praze.

Dobrovolnický program vzbudil ihned po svém spuštění velký zájem veřejnosti i médií. Během prvního půl roku trvání programu se zapojilo více jak sto dobrovolníků, kteří na různých pracovištích pomáhají s pestrou škálou činností. Celkově již odpracovali přes 3200 hodin. Znamením, že je práce v muzeu opravdu zajímavá a přínosná, je i to, že většina z účastníků programu s muzeem spolupracuje dlouhodobě.

fotografie dobrovolnice

Na svých webových stránkách nabízí Národní muzeum přehled tzv. dobrovolnických listů, kde zájemci naleznou aktuální nabídku potřebných pozic. Jakmile si uchazeč vybere činnost, která by jej zajímala, stačí se jen domluvit s konkrétní kontaktní osobou. Muzeum se snaží celý proces nabírání i zaškolování dobrovolníků co nejvíce zjednodušit a zefektivnit, aby byla spolupráce co nejsnazší pro obě strany. Podle dosavadních výsledků je pro uchazeče nejatraktivnější práce související přímo se sbírkovými předměty. Aktivně se však zapojují i do organizace doprovodných akcí pro veřejnost.

Pracovníci napříč muzeem si dosavadní průběh programu velmi pochvalují. V dobrovolnících získali cennou pomoc, která jim umožňuje lépe plnit jejich cíle.

A jak práci v muzeu hodnotí sami dobrovolníci? Zeptali jsme se několika z nich, proč se do programu zapojili, zda se splnila jejich očekávání a co jim práce v muzeu dává.

Student historie Pavel, který zpracovává dokumentační fond nesbírkových fotografií Muzea Antonína Dvořáka, bral zapojení do programu jako výzvu.

Velkou motivací byla příležitost nahlédnout do fungování muzea a péče o sbírky a získat pracovní zkušenosti a praxi v instituci formátu Národního muzea a uplatnit je v podobné instituci, v níž bych rád v budoucnu pracoval.

Program zatím splňuje vše, proč jsem se přihlásil. Spolupráce se zaměstnanci muzea je skvělá. Jsou ochotní odpovídat na mé případné dotazy týkající se chodu a struktury muzea a života a díla Antonína Dvořáka. Na práci, kdy většinou pomáhám s dokumentací fotografií, mne především baví a pokaždé se těším, že se dovím, nebo objevím něco nového a zajímavého.

Fotografie dobrovolnika popisujícího kostiLubomír, dobrovolník v antropologickém oddělení, se o dobrovolnickém programu dozvěděl z tisku.

„Uvítal jsem tuto nabídku jako možnost přispět prací pro tuto prestižní organizaci a také se naučit nové věci a získat nové zajímavé zkušenosti.

Oslovil jsem paní doktorku Dobisíkovou z antropologického oddělení a po rychlém jednání jsem byl velice mile přijat v oddělení.

Toto oddělení má velmi zajímavou pracovní náplň. Měl jsem možnost se zde seznámit s odborníky v uvedeném oboru. V otevřené a přátelské atmosféře oddělení se příjemně pracuje.“

Zdeňkovi, který se zapojil do chodu antropologického oddělení, přišla nabídka jako zajímavá zkušenost a smysluplné trávení volného času.

Myslím, že můžu s klidem říct, že moje očekávání byla dokonce předčena, a to v nejlepším slova smyslu. Vyhovuje mi, že se během práce dostanu k plno zajímavým předmětům a informacím, které by mě asi normálně zcela minuly. Zároveň mě "baví" i ona různorodost, která je s tím spojená.“

Fotografie dobrovolníka u notebooku

Dobrovolnice Jana K. se zapojila do práce na oddělení marketingu.

Lákalo mě pracovat pro instituci s tak dlouhou tradicí, chtěla jsem se dozvědět, jak to vypadá v útrobách muzea. Myslím, že kolegyně z oddělení marketingu se vždy snažily udělat maximum pro to, aby byla moje práce co nejzajímavější. Bavilo mě s nimi pracovat, jelikož na jejich oddělení je moc fajn atmosféra. Možná jsem očekávala, že náplň mé práce bude trochu kreativnější, avšak chápu, že jako dobrovolnici mi nemůžou svěřit moc velkou odpovědnost.“



 

(per)