Co je to? Povrch je peklo a vnitřek je nebe.

20.06.2013 | Takovou hádanku dávali podle cestovatele Pavla Durdíka obyvatelé indonéského ostrova Nias svým dětem. Řešením hádanky je plod durianu, tropické ovoce s trnitou slupkou a lahodnou dužinou. Durian má ale ještě jednu vlastnost, která přitahuje pozornost – pronikavě zapáchá. O tom se mohli přesvědčit i návštěvníci přednášky v Náprstkově muzeu.

Mnohý cestovatel, který navštívil oblast Jihovýchodní Asie, zmiňuje durian a své případné zkušenosti s ním. Ti, kdo jej ochutnali se shodují, že jeho chuť je neobyčejně lahodná a žádné jiné ovoce se mu nevyrovná. Ovšem k zápachu durianu jen těžko hledají přirovnání. Srovnávají jej s česnekem, cibulí, shnilými vejci, uleželými olomouckými syrečky, sirovodíkem či žumpou. Spojení lahodné chuti a pronikavého zápachu zajistilo v očích cestovatelů durianu zvláštní místo.

Jako durian je u nás znám především plod durianu cibetkového (Durio zibethinus). Tento strom z čeledi slézovitých (Malvaceae) dorůstá výšky 20 – 40 m. Vejčité lesklé listy jsou dlouhé kolem 18 cm. Oboupohlavné žluté květy jsou umístěny v květenstvích na dlouhých stopkách. Vyrůstají ve svazečcích po 3 – 10 přímo ze silnějších větví nebo kmene a objevují se až po sedmém roce života stromu. Obvykle se nacházejí ve výšce 8 m nad zemským povrchem a výš. Plody durianu jsou elipsovité či zakulacené a váží 2 – 5 kilogramů. Semena uspořádaná v řadách jsou kryta šťavnatě měkkou, smetanově nažloutlou až načervenalou dužinou. Plod kryje silná slupka, zelená až zelenožlutá, pokrytá silnými pichlavými výrůstky.

Plod durianu obsahuje hodně cukru, vitaminu C, proteinů a tuků.

V jihovýchodní Asii je považovaný za největší ovocnou pochoutku, a je nazýván králem ovoce. Živí se jím také mnoho druhů zvířat, dokonce i masožraví tygři. Jeho zápach je však tak intenzivní, že v oblastech pěstování existuje oficiální zákaz vnášení durianu do hotelů a letadel. Roste pouze v Asii. Původem z Indonésie, Malajsie a Bruneje, roste v oblasti tropických deštných lesů v Indonésii, jižní Indii a Thajsku.

Vzhledem k zápachu a omezené životnosti plodů durianu dlouho nebylo možné je dovážet do Evropy. Obyvatelé českých zemí se tak mohli seznámit s tímto ovocem pouze zprostředkovaně, díky líčení v knihách Pavla Durdíka, Josefa Kořenského, Karla Domina či A. V. Nováka. Dnes díky technologickému rozvoji je možné plody durianu dovážet i k nám. Národní muzeum – Náprstkovo muzeum připravilo unikátní přednášku o durianu, po které následovala ochutnávka. Na chuti ani intenzite zápachu se účastníci neshodli. Co člověk, to jiný názor.

Nenechte si ujít další zajímavé přednášky v Náprstkově muzeu

Autorem textu je Jan Šejbl z Náprstkova muzea

Diskuse