22.11.2016 | Připravili jsme jedinečnou sérii fotek, která propojuje dvě největší výstavy, které se nacházejí v Nové budově Národního muzea. Snímky zachycují krásu a eleganci šatů z výstavy Retro ve spojení s divokými zvířaty z přírodovědecké výstavy Archa Noemova, která je zaměřena na ochranu přírody.
První model z výstavy Retro, který našel svoje místo mezi divokými zvířaty ve výstavě Archa Noemova, jsou černé společenské šaty Zita, od Evy France ušité v roce 2016. Šaty jsou inspirovány módou z 30. let 20. století, která zdůrazňovala ramena a v úzké linii lichotivě kopírovala postavu díky šikmo střiženým dílům sukně. Elegantními společníky tohoto modelu se stali supi bělohlaví, kteří jsou rozšíření od střední Asie po jižní Evropu a severní Afriku. Supi hnízdí na nepřístupných skaliscích v koloniích. Dříve se vyskytovali velmi hojně, v důsledku enviromentálních změn se jeho počty v přírodě snížily. V současné době je sup bělohlavý zařazen v programu Evropské plemenné knihy (ESB), která shromažďuje údaje o narození, smrti a přemísťování všech živočichů daného druhu, kteří jsou chování v zoologických zahradách. Dalším zvířecím společníkem je svišť horský. Vyskytuje se v Alpách, Karpatech a na některých místech Evropy, kde byl vysazen. Žije v hlubokých norách a polovinu roku hibernuje. Lovci byl dříve vyhledáván pro svoji kožešinu a tuk o kterém se věřilo, že má pozitivní účinky na revma. Intenzivní lov by mohl v budoucnu ohrozit jeho existenci ve volné přírodě.
Dalším modelem jsou blankytně modré šaty pro družičku vyrobené ze silonu. Šaty pochází z neurčeného bratislavského módního salonu. Mezi lety 1961–1962 je vytvořila krejčová paní Medlová. Silon se stal v 50. letech oblíbeným materiálem, protože se nemačkal, rychle schnul a nebylo třeba ho žehlit. Model je umístěn do prostoru seznamujícího návštěvníky s podmořským světem. Moře pokrývá 70% povrchu Země, a představuje tak mnohem rozlehlejší životní prostor než pevniny. Přesto pouze 14% známých organismů obývá otevřené moře, zbytek je znám z pevnin, pobřežních a sladkých vod. Nejvíce druhů se vyskytuje v mělkých oblastech pobřežních zón a mezi nejbohatší ekosystémy patří korálové útesy. V pozadí fotografie se nachází největší členovec planety – velekrab japonský. Tento pozoruhodný tvor neumí plavat, pouze se pohybuje po mořském dně. Žije v hloubkách kolem 150 - 300 metrů. Rozpětí jeho nohou může dosahovat až 3,5 metru, hrozivě vpadající klepeta jsou však neškodná. Vystavené exponáty přivezl cestovatel E.S. Vráz. Nyní je k videní v Náprstkově muzeu výstava fotografií, které při svých cestách nafotil. Dalšími exponáty pocházejícími ze dna moře jsou hvězdice, ježovky nebo mořští plži.
Dámské šaty ve stylu safari jsou vyrobeny z bavlněného denimu, a jejich majitelka si je přivezla z Maďarska v roce 1978. Autorství safari stylu je připisováno francouzskému návrháři Yves Saint-Laurentovi. Propínací šaty v přírodní barevnosti s typickými nakládanými kapsami a vázačkou byly součástí jeho kolekce inspirované Afrikou z roku 1968. Důstojným partnerem pro tento model je lev pustinný, který je největší šelmou Afriky. Ve smečkách obývá stepní a lesostepní oblasti. Původně byl rozšířen od Indie až po jižní Evropu. Nyní se vyskytuje pouze 30 000 – 100 000 jedinců v subsaharské Africe a nepočetná skupina v rezervaci v západní Indii. Tento druh patří mezi obecně ohrožené druhy, do kategorie zranitelný. Pokud se jeho podmínky nezlepší, čelí tento druh v budoucnosti nebezpečí vyhynutí. V popředí fotografie se nachází hyenka hřivnatá, která se živí hmyzem, převážně termity. Nepatří mezi ohrožené druhy, její chov v zajetí je však velice obtížný. Posledním exemplářem na fotografii je zmije gabunská, která je jedním z největších a nejtěžších hadů světa. Dorůstá délky přes dva metry a její zuby měří až 5,5 cm. I přes své výrazné zbarvení dobře splývá s okolím, což vede k častým smrtelným uštknutím.
Temně modré šaty se sníženým pasem a textilní dekorací, ve složení: 49 % polyester, 48 % viskóza, 3 % elastan, patřily v roce 2015 do kolekce značky pietro filipi. Moderní model odkazuje k tvarování oděvu typickému pro 20. léta 20. století, jako jsou snížený pas a odhalené paže. Svým zajímavým vzorem šaty upoutají stejně, jako pásovec vzorem svého krunýře. Pásovec velký je největším žijícím druhem pásovce. Je rozšířen v tropické části Jižní Ameriky, východně od And. Aktivní je většinou v noci, kde za pomoci svého tenkého jazyku loví hmyz. Stejně jako lev z předchozí fotografie patří do kategorie "zranitelný" mezi ohroženými druhy. Pásovci jsou loveni nejen pro svoji kůži, ze které se vyrábějí různé módní doplňky či kabelky, ale také pro svoje maso. Pásovců existuje hojně druhů, mezi ohrožené však patří jenom některé z nich.
Dalším modelem jsou letní šaty vyrobené ze lnu ušité v roce 2016 v Koreji. Současné dámské letní šaty využívají motivů z tradičního čínského dračího roucha. Asijské textilie vždy přestavovaly krásu a luxus. Už v 18. století dal zájem o Asii vzniknout uměleckému stylu, který mísil vlivy čínské, perské, indické a turecké. Na konci 19. století Evropa jevila velký zájem o Japonsko. Na počátku 20. století vznikly módní styly inspirované archeologickými nálezy z Egypta, Blízkého či Dálného východu. V současnosti jsou módní návrháři znovu inspirováni východními vlivy. Pro asijské umění jsou typickým motivem draci. Na naší fotografii draka mytického doprovází "drak" skutečný. Je jím leguán mořský. Tento endemický druh obývá souostroví Galapágy v Tichém oceánu. Na vhodných pobřežních útesech vytváří dospělí i dorůstající jedinci početná společenství. Jako jediný ještěr hledá tento leguán svoji potravu v moři. Živí se převážně mořskými řasami a dospělý jedinec se může potopit až do hloubky 12 metrů. Pro život v moři je dokonale uzpůsoben. Má vyvinuty speciální žlázy k vypouštění přebytečné soli z nozder v podobě slaného roztoku. V období páření se samci zbarvují červeně a bojují mezi sebou. Tento druh také patří na seznam ohrožených živočichů.
Posledním modelem jsou zapůjčené historizující šaty od Heleny Fejkové. Šaty s „honzíkem“ ze společenské kolekce z roku 2010 a jsou ušity z hedvábného taftu. Tvarování róby odkazuje k estetice 70. let 19. století. Přední česká návrhářka Helena Fejková ve své tvorbě propojuje jedinečný vztah k materiálu s precizní krejčovinou a vztahem k minulosti. Tento model našel své místo u jedinečných Schulzových vitrín, které patří k původnímu vybavení Historické budovy Národního muzea. Vitríny patřily k velmi nákladné součásti vybavení muzejní budovy. Architekt Josef Schulz je navrhoval vždy pro potřeby každého výstavního sálu a expozice. Horní část sloužila k vystavování exponátů, spodní skříňky pro uložení sbírek. Jsou zhotoveny z hruškového černě lakovaného dřeva a vynikaly prachotěsností.
(EK)
Výstavy
