08.04.2014 | Nejmenší slovanský národ. To jsou Lužičtí Srbové, potomci slovanských Srbů, kteří sídlili od 6. století na území mezi Krušnými horami a Berlínem, a jejichž počet se dnes odhaduje na 60 000. Lužice byla a je s českými zeměmi spojena blízkými kulturními a historickými vazbami. Dodnes se můžeme setkat s tím, že Lužičtí Srbové považují Českou republiku za svou druhou vlast.
Národní muzeum představuje tradiční lidovou kulturu nejmenšího slovanského národa, Lužických Srbů. Výstavu Rjana Łužica najdou návštěvníci od 1. dubna 2014 v Národopisném muzeu – Musaionu.
"Rjana Łužica, neboli Krásná Lužice, je název lužickosrbské hymny. Název výstavy jsme zvolili jako výraz úcty k tradiční lidové kultuře Lužických Srbů," vysvětluje komisař výstavy Adam Votruba, "lužická srbština je po slovenštině jazykem, který je nám nejbližší. Zachovala si ovšem řadu archaických prvků, které z češtiny už vymizely. Návštěvníci najdou na výstavě i text lužickosrbské hymny, a mají tak možnost srovnat oba jazyky. Mimochodem lužická srbština má dvě spisovné varianty - horní a dolní. Češtině je bližší hornolužická srbština."
Rjana Łužica, sprawna, přećelna, mojich serbskich wótcow kraj, mojich zbóžnych sonow raj, swjate su mi twoje hona!
Rědna Łužyca, spšawna, pśijazna, mojich serbskich woścow kraj, mojich glucnych myslow raj, swěte su mě twoje strony.
Začátek textu hymny Rjana Łužica (Krásná Lužice) v horní a dolní lužické srbštině. V horní srbštině, podobně jako v češtině a slovenštině, došlo ke změně původního slovanského „g“ v „h“, zatímco dolní srbština si tuto hlásku zachovala.
Dnes tvoří Lužičtí Srbové národnostní menšinu na východě německých spolkových zemí Sasko a Braniborsko, na historickém území Lužice. V důsledku sídelního vývoje se stali ostrovem v německém jazykovém území a ztratili přímý kontakt s českým a polským etnikem. "I proto si jejich kultura zachovala řadu archaických prvků, v hudbě se zde například zachoval větší podíl starobylých církevních tónin než v Čechách," říká Adam Votruba.
Na výstavě Rjana Łužica v Národopisném muzeu – Musaionu jsou kromě předmětů ze sbírek Národního Muzea, které se týkají lužickosrbské lidové kultury, k vidění i olejomalby Ludvíka Kuby a obrazy slovinského malíře Ante Trstenjaka. Jejich obrazy jsou kromě své umělecké hodnoty cenné i jako dokument venkovského života v Lužici v první čtvrtině 20. století.
Z bohatství lužickosrbských pohádek a pověstí si největší pozornost získala postava kouzelníka Krabata. Krabat byl podle lidového podání chudý pastýř, který se u mlynáře vyučil čarodějnému umění. Tomuto mlynáři měl propadnout svou duší, ale nakonec ho přemohl.
Příběh o Krabatovi literárně zpracovali např. lužickosrbský spisovatel Jurij Brězan nebo českoněmecký autor Otfried Preußler. Podle Preußlerova románu Čarodějův učeň natočil režisér Karel Zeman stejnojmenný animovaný film. V roce 2008 byl v Německu natočen celovečerní film Krabat.
KAM DÁL?
Zahájení výstavy Venkov provázelo masopustní veselí
Masky z Národního muzea ožily v masopustním průvodu
V Kinského zahradách najdete pozůstatky valašské vesnice
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
