17.02.2015 | Ve sbírkách oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea se nachází dva ilustrační soubory výtvarníka Stanislava Kolíbala. Zajímavostí je kolekce jeho jedenácti rytých kreseb k povídce Borise Pilňaka Hra o život, kterou mělo vydat pražské nakladatelství v roce 1945. Stanislav Kolíbal vzpomíná po sedmdesáti letech na okolnosti vzniku ilustrací k povídce i na to, proč tehdy Hra o život nemohla vyjít.
Pražského nakladatele Viléma Šmidta, který chtěl Pilňakovu povídku Hra o život vydat, upozornil záhy po skončení války jistý důstojník Rudé armády na nevhodnost vydání Pilňakova díla. Řekl mu, že se jedná o autora, který se dostal do konfliktu se sovětským režimem. Nakladatel se od něj dozvěděl: "Pozor, to je člověk, který byl likvidován," vzpomíná Stanislav Kolíbal, který se s Vilémem Šmidtem znal. Spisovatel Boris Pilňak byl v roce 1938 v rámci stalinských čistek popraven a jeho dílo nesmělo v Sovětském svazu dlouho vycházet.
Stanislav Kolíbal vytvořil k Pilňakově povídce mnoho variant motivů ilustrací. Jejich podobu pečlivě promýšlel a v korespondenci konzultoval s nakladatelem. V atmosféře končící druhé světové války vznikl soubor, jehož část, která zůstala v archivu nakladatele Viléma Šmidta, se v roce 1978 dostala společně s dalším materiálem ze Šmidtovy vydavatelské činnosti do sbírek Knihovny Národního muzea. Cyklus ilustrací Stanislava Kolíbala je tak cenným dokladem nikdy nerealizovaného nakladatelského počinu.
Pilňakova povídka Hra o život nebyla u nás nakonec nikdy vydána.
Ve sbírkách Knihovny Národního muzea se zachovalo i pět dopisů Stanislava Kolíbala nakladateli Vilému Šmidtovi z jara a léta 1945, ve kterých začínající ilustrátor řeší hlavně otázku technologie obtížného reprodukování kreseb vytvořených originální výtvarnou technikou – kresbu rytou do papíru autor kombinoval s následným nanášením mořidla na dřevo, přičemž ryté linie zůstaly světlé. Vyvstala otázka, jak kresby reprodukovat co nejvěrněji. Netradiční výtvarné techniky ostatně Stanislav Kolíbal používal v ilustrační práci často; ke každé knize přistupoval velmi individuálně tak, jak si daný titul a žánr žádal.
Povídka Borise Pilňaka Hra o život (rusky Штосс в жизнь) je inspirována závěrem života spisovatele Michajla Jurjeviče Lermontova a je zároveň odkazem na Lermontovovo nedokončené dílo s názvem Štoss (rusky Штосс). Ruské slovo "Штосс" může mít i další význam, jedná se o stejnojmennou oblíbenou karetní hru, která byla populární na přelomu 18. a 19. století.
Kulisu celého příběhu povídky Hra o život tvoří poslední dva roky Lermontovova života před jeho úmrtím v souboji. Dne 30. prosince roku 1840 přijíždí poručík Lermontov k Tenginskému pluku na Kavkaze, kam byl za trest poslán za účast v "nenahlášeném" souboji. V místní krčmě začíná Lermontov vyprávět příběh o petrohradském umělci Luginovi. Lermontovem vyprávěná příhoda je ve skutečnosti jeho vlastní nedokončené dílo "Штосс," v němž hraje významnou roli titulární rada jménem Štoss.
Zápletka příběhu se točí kolem umělce Lugina, který ve spánku uslyší hlas šeptající mu, aby navštívil byt na udané adrese. Po příchodu do bytu se Lugin dozví, že každému z jeho majitelů se začala po přestěhování do bytu lepit na paty smůla a zchudli. Lugina v bytě zaujme obraz starce a kvůli němu (i kvůli pověsti bytu) se sem nastěhuje. Večer se ve dveřích bytu objeví stařec se svíčkou v ruce a představí se jako titulární rada Štoss. Jak si Lugin všimne, zmizela zároveň postava starce z obrazu. Stařec pokládá na stůl balíček karet a vedle něj zlatou minci.
V Pilňakově povídce je ještě před začátkem očekávané karetní hry Lugina s radou Štossem Lermontovovo vyprávění přerušeno. Příběh se vrací k dění v krčmě, kde se odehrávají další a další odbočky od původního Lermontovova příběhu. V závěrečné části povídky Pilňak líčí osudný souboj, ve kterém našel Lermontov dne 27. července 1841 v pouhých šestadvaceti letech smrt.
Tvorba Stanislava Kolíbala ze sbírek oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea je přístupná on-line na portálu eSbírky.
Autory článku jsou Veronika Botová a Petr Brůha z Knihovny Národního muzea, informacemi přispěl Jiří Vacek z Národní knihovny.
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
