02.04.2015 | V Národním muzeu se nachází vzácné pohřební textilie českých i zahraničních panovníků, které byly zejména v 19. století (na dnešní poměry možná trochu zvláštním) sběratelským artiklem. Spolu s některými textiliemi se dochovaly i dobové dokumenty vypovídající o tom, kdo a kdy danou textilii z hrobky odnesl. Restaurátorka Národního muzea Veronika Šulcová popisuje v rozhovoru proces zkoumání a restaurování těchto vzácných textilií.
Zjištění, že se v textilní sbírce Historického muzea Národního muzea nacházejí fragmenty textilií, které původně pocházejí z pohřebních oděvů českých i zahraničních panovníků a jiných významných osob, pro mě bylo velmi překvapivé. Po důkladném průzkumu celé sbírky se podařilo objevit množství velmi cenných textilií, které byly kdysi v minulosti vyjmuty z rakví patřících například členům panovnických rodin v královské kryptě na Pražském hradě. Velmi brzy bylo zřejmé, že tyto textilie byly na rozdíl od těch, jež zůstaly na Pražském hradě, kde byly velmi podrobně prozkoumány a restaurovány, nikdy nebyly zpracovány a určeny. Informace v inventárních kartách byly kusé a často spekulativní. Kromě toho samotné textilní fragmenty byly uloženy z dnešního pohledu již nevyhovujícím způsobem. Pokud byly textilie paspartovány, byly vloženy nebo dokonce vlepeny v rámech různého vzhledu. Některým z nich tento způsob adjustace zjevně nevyhovoval. Zpracování takového souboru textilií, což zahrnovalo průzkum, provedení potřebných analýz, konzervování a novou adjustaci, bylo možné realizovat pouze za pomoci finančních prostředků získaných v rámci interního grantu Národního muzea.
Velmi zajímavou fází průzkumu byla práce s dobovými dokumenty a zjišťování, jak se vůbec tyto zvláštní předměty dostaly do sbírky Národního muzea. Možná to na první pohled bude znít trošku divně, ale komu se ještě nestalo, že by navštívil zajímavé místo a nechtěl si z něj odnést suvenýr na památku. A tak to zřejmě bylo i u návštěvníků královské hrobky. Hrobka byla v minulosti mnohokrát otevírána a navštěvována, jak o tom píše archeoložka a kurátorka umělecké sbírky Správy Pražského hradu Milena Bravermanová ve svých článcích a knížkách. Některé návštěvy jsou v dobových záznamech pečlivě zdokumentovány, o jiných neexistují žádné zmínky. Naštěstí se spolu s některými textiliemi dochovaly dobové dokumenty vypovídající o tom, kdo a kdy danou textilii z hrobky odnesl. Takovým příkladem jsou dokumenty psané v latině, přiložené u dvou fragmentů ze sametového pláště Jana Zhořeleckého (druhý syn Karla IV., zemřel 1396). Ty sepsal 15. 2. 1854 jakýsi Jan Paris (zřejmě šlo o úředníka arcibiskupství), jenž uvádí, že "vlastní rukou vyjmul textilie z rakve u příležitosti přenesení ostatků do nových rakví za přítomnosti kardinála arcibiskupa primase ze Schwarzenbergu". U textilního fragmentu pocházejícího pravděpodobně z rakve Jiřího z Poděbrad (zemřel 1471) se dochovala nedatovaná listina s německým nápisem, kde Ant[onius] Hain[stein] uvádí, že si tento fragment vzal jako vzpomínku. Mezi záhady patří dva soubory drobných fragmentů z pohřebního oděvu Tychona Brahe (zemřel 1601), jehož hrobka byla poprvé otevřena u příležitosti třísetletého výročí jeho smrti. Jedním z přítomných byl český antropolog Jindřich Matiegka, který uvádí, že před uzavřením hrobky byly odebrány části pohřebního oděvu a předány do Muzea hlavního města Prahy a mimo průzkumné práce byla hrobka střežena městským strážníkem. Jak se ale dostaly ven další fragmenty, které jsou nyní součástí sbírky Historického muzea?
Do dvouletého projektu byly kromě velmi zajímavých hrobových textilií zařazeny také vzácné sametové tkaniny. Důvodem byla na první pohled velká podobnost s drobným fragmentem pocházejícím z pohřebního oděvu Ladislava Pohrobka (zemřel 1457). Jedná se o bohatě vzorované kusy tkanin, u nichž doposud nebyla blíže určena datace ani provenience. Především u dvou rozsáhlých kusů sametů sešitých z množství menších různě tvarovaných dílků ani nebylo jasné, k jakému účelu dříve sloužily. Tyto otázky pomohl zodpovědět podrobný průzkum celé tkaniny pod mikroskopem, provedení analýz použitých materiálů včetně barviv a porovnání dosažených výsledků s dobovými vzorovanými samety v odborné literatuře. Díky tomu se podařilo určit, že sametové tkaniny s velkoplošným vzorem tzv. granátového jablka byly zhotovené v Itálii, podle charakteru vzoru pravděpodobně ve Florencii.
Podle složitosti vazby, použitých materiálů a barviv sametové textilie zřejmě pochází z konce 15. až první poloviny 16. století.
Už tyto informace napovídají, že se jedná o velmi cenné textilie. Ze zakreslení tvaru jednotlivých dílků, kterých je na jedné z tkanin o velikosti 102 x 86 cm až 70 se podařilo zjistit, že ze sametu bylo nejprve zhotoveno církevní roucho a jeho součástky. Po obnošení byly oděvy vypárány a tkanina znovu použita pro jiný účel. V tomto případě byly díly a dílky až do nejmenší velikosti 1 x 2 cm sešity dohromady do obdélníkového tvaru a sloužily zřejmě jako dečka, přehoz či ubrus.
Provádění analýz patřilo jistě mezi nejzajímavější úkony celého projektu. Nejprve byly pod optickým mikroskopem určeny druhy vláken na základě morfologických znaků jinak řečeno podle tloušťky a tvaru vlákna lze poznat, zda se jedná o hedvábí nebo například o vlnu nebo další materiály. Také nás zajímalo, zda byly na kovových nitích použity drahé kovy. Kovové nebo také dracounové nitě jsou tvořeny ze dvou částí – jádrem, což bývá textilní nit, a lamelou. Textilní nit nejčastěji z lýkových vláken nebo z hedvábí je kovovou lamelou po celé délce ovinuta. Analýza kovu probíhala na elektronové mikrosondě na mineralogicko-petrologickém oddělení Přírodovědného muzea díky laskavé pomoci mineraloga Ivo Macka. Zde se podařilo určit, že v případě vzorovaných sametů jsou dracounové nitě ovinuty pozlacenou lamelou ze stříbra. Velké díky patří technoložkám Janě Sanyové z Institutu Royal du Patrimoine Artistique v Bruselu a Martině Ohlídalové z Oddělení správy, evidence a péče o sbírky Národního muzea, kterým se podařilo pomocí kapalinové chromatografie analyzovat použitá přírodní barviva. Výsledky se shodují s publikovanými výsledky vzorovaných sametů ze stejného období a místa vzniku z muzea Viktorie a Alberta v Londýně.
Konzervované a nově adjustované textilní fragmenty bohužel nyní vystaveny pro veřejnost nejsou, ale právě díky jejich zpracování se v současné době zvažuje začlenit je do některé z výstav v nadcházející sezóně.
Článek vznikl ve spolupráci s restaurátorkou textilu Veronikou Šulcovou z Oddělení správy, evidence a péče o sbírky Národního muzea.
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
