Nové druhy obratlovců popsané zoology Národního muzea

24.11.2014 | Zoologové Národního muzea se vydávají do všech koutů světa, aby pátrali po nových druzích živočichů. Pojďme si představit nejnovější objevy z živočišné říše, na nichž se podíleli.

Výzkumníci Zoologického oddělení Národního muzea se dlouhodobě věnují řešení otázek systematické biologie a taxonomie, tedy výzkumu biologické rozmanitosti, příbuzenských vztahů mezi druhy a odhalování druhů nových. Nové druhy byly tradičně rozpoznávány na základě jejich unikátní kombinace morfologických znaků či projevů chování, v současné době se však takřka nedílnou součástí popisů nových druhů stala také analýza DNA umožňující genetickou identifikaci studovaných taxonů. Typový materiál (jedinci, na základě jejichž znaků byl druh popsán) jsou vždy uloženi v zoologických sbírkách Národního muzea a přispívají tak k jejich celosvětovému významu pro taxonomii. Pojďme si tedy představit nejnovější příspěvky k poznání světové biodiverzity fauny obratlovců, na kterých se podíleli kurátoři Zoologického oddělení. Díky širokému geografickému záběru našich odborníků navštívíme rozličné a často velmi těžko přístupné kouty světa.

Ropuchy peruánských And

Ve spolupráci s muzeem v Limě, Peru, a universitou v Bloomingtonu, Illinois, USA, jsme uskutečnili dvě terénní expedice do málo probádaných horských hřebenů peruánských And do oblasti Cordillera Yanachaga a chráněných lesů Pui Pui, které přinesly své ovoce v podobě nově objeveného druhu ropuchy. Byla pojmenována ropucha yunga (Rhinella yunga). Žije v mlžných lesích And ve výšce kolem 2000 m a vyznačuje se především absencí zřetelného ušního bubínku. Současně se ukázalo, že z téže oblasti byla v r. 1875 popsaná podobná ropucha, která byla původně řazena do jiné taxonomické skupiny a byla považována za vymizelou.

Předmětem dalšího výzkumu je zjistit vzájemné taxonomické postavení obou druhů ropuch.

Netopýři severní Afriky

Nový druh netopýra, létavce maghrebského (Miniopterus maghrebensis), jsme popsali na základě morfologického a genetického studia materiálu ve sbírkách Národního muzea. Vzhledem je velice podobný svému blízkému příbuznému, létavci evropskému (Miniopterus schreibersii). Tyto druhy se nepatrně liší velikostí těla a lebky a drobnými znaky na lebce a zubech. Létavec maghrebský byl dosud zjištěn na několika lokalitách v Maroku a na jednom místě v Tunisku. Na jedné lokalitě v Maroku a v Tunisku byl ovšem zjištěn současně (sympatricky) s létavcem evropským. Tento sympatrický výskyt, společně s molekulárně genetickými znaky přispěl k vymezení nového druhu. Předpokládaný výskyt nového druhu je celá oblast středomořské vegetace v severozápadní Africe, tj. v oblasti Maghrebu, od západního Maroka přes Alžírsko po severní Tunisko.

Sekavci Balkánského poloostrova

Sekavec hercegovský (Cobitis hercegoviniensis) byl popsán ve spolupráci s kolegy z univerzity v chorvatském Záhřebu na základě pečlivého srovnání morfologických a genetických dat. Vyskytuje se pouze v oblasti krasového pole Mostarsko blato, ležícího několik kilometrů západně od známého města Mostar v Bosně a Hercegovině. Patří tak k evropským sladkovodním rybám s nejmenším známým areálem výskytu. V blízkých povodích se vyskytují další dva druhy sekavců, které, jak už to u sekavců bývá, není snadné od sekavce hercegovského rozpoznat.

Právě v těchto případech je analýza DNA zásadní pro správnou determinaci druhů.

Gekoni Arabského poloostrova

Druhová rozmanitost suchých pouštních oblastí je nesrovnatelně chudší v porovnání s životem překypujícími tropickými deštnými oblastmi. Nicméně i zde jsou některé skupiny živočichů relativně hojně zastoupeny. Konkrétně to platí pro plazy a zejména pro některé skupiny gekonů. Bohatý a unikátní materiál gekonů rodu Hemidactylus uložený ve sbírkách Národního muzea a spolupráce s Institutem Evoluční Biologie v Barceloně, Univerzitou v Sanaa v Jemenu a Taif University v Saúdské Arábii nám umožnily provedení rozsáhlé analýzy genetické a morfologické variability těchto gekonů na Arabském poloostrově. V horských oblastech jihozápadního Jemenu jsme objevili nový druh, který jsme pojmenovali gekon Ulrichův (Hemidactylus ulii). Jedná se o druh žijící v suchých kamenitých oblastech, ale také v blízkosti lidských obydlí na zídkách zahrad. Morfologicky je podobný ostatním gekonům tohoto rodu. Zároveň jsme zjistili, že jiný druh gekona, Hemidactylus granosus (české jméno zatím nemá), popsaný v 19. století a dlouhou dobu považovaný za identický s gekonem tureckým, je ve skutečnosti tomuto druhu zcela nepříbuzný. Jméno z původní popisné práce bylo tedy použito pro tyto saúdskoarabské a egyptské populace. Tyto objevy tedy zdůraznily důležitost systematického bádání i v aridních oblastech, kde by nikdo výraznou druhovou bohatost neočekával.

Autory článku jsou Jiří Šmíd, Petr Benda, Jiří Moravec a Radek Šanda ze Zoologického oddělení Národního muzea.

(dan)

Diskuse