15.07.2014 | Čeští botanici z Národního muzea a Singapurské botanické zahrady objevili spolu s vietnamskými kolegy nejsmradlavější rostlinu na světě.
Tropické pralesy dosud skrývají mnohá neobjevená tajemství, ať už se jedná o neznámé druhy živočichů, hmyzu anebo rostlin. Jednou z těchto nových druhů je i dosud neznámý druh objevený v pralesích v krasové oblasti národního parku Xuan Son v severním Vietnamu, který dostal vědecké jméno Orchidantha virosa. Ačkoli jméno evokuje, že se jedná o orchidej, nemá s nimi tato rostlina nic společného. Patří do malé monotypické čeledi Lowiaceae (patří do ní pouze tento jediný rod s celkem asi 30 druhy), která je nejpříbuznější banánům, zázvorům, anebo strelitziím, a jejíž zástupci se vyskytují v jihovýchodní Asii od jižní Číny po Borneo.
Tento rod vykazuje mnohé zvláštnosti a podivnosti.
Především je to velice nepravidelný, roztrhaný areál – jednotlivé druhy se vyskytují zpravidla na velice malých územích, kde jsou k nalezení vcelku hojně. Tyto drobné arely (subareály) jsou ale od sebe navzájem odděleny i několik set kilometrů rozsáhlými oblastmi, kde zástupce tohoto rodu nepotkáme. Zároveň většina druhů roste vždy pouze v jednom takovémto území a nikde jinde, jsou úzkými endemity (vyskytují se pouze na určitém omezeném území), a z toho plyne i značné potenciální nebezpečí, které těmto druhům hrozí kvůli antropickému tlaku, vznikajícímu v důsledku přímého působení člověka na přírodní prostředí.
Další specialitou rodu je způsob opylování. Tento rod je jediný, u kterého bylo zjištěno opylování brouky hovnivály, z toho plynou i morfologické a především chemické adaptace, které toto opylování umožňují. Květy vyrůstají na krátkých stopkách při zemi přímo z oddenků, a přestože jsou poměrně velké, tak mají nenápadné bělavé až hnědočerné zbarvení, díky kterému téměř zcela splývají s listovým opadem.
Své opylovače lákají svojí pronikavou „vůní“, která kolísá někde mezi dobře uleželou mršinou a exkrementy.
Svým pachem tak tyto rostliny směle konkurují jiným přeborníkům v této disciplíně, jako jsou např. některé áronovité rostliny, včetně největšího a mnohem známějšího zmijovce áronovitého (Amorphophalus titanum).
Rostlinu proto její objevitelé pojmenovali podle jejího nejcharakterističtějšího znaku: Orchidantha virosa; virosus v latině znamená jedovatý, smrdutý, páchnoucí či čpavý.
Autorem článku je Otakar Šída z Botanického oddělení Národního muzea.
KAM DÁL?
Čepice, míček, housenka – z tajů mykologického herbáře
Supermane, třes se, máme kryptonit!
Za žábami do mlžných lesů peruánských And
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!