Joachim Barrande: To jest to, do čeho jsem balil

20.05.2014 | Osm tisíc dřevěných beden, obsahujících sbírky Paleontologického oddělení, bylo uloženo v suterénních depozitářích Historické budovy Národního muzea. Po přestěhování do nových depozitářů a následném zpracování se v těchto bednách povedlo objevit nečekaný skvost: písemnosti, do kterých byla zabalena část sbírek slavného francouzského a vlastně i českého paleontologa Joachima Barranda (1799 – 1883). Jedná se o archivní materiály natolik jedinečné, že mohou pomoci zaplnit některá bílá místa v našich dějinách. Přečtěte si první část seriálu, věnovaného tomuto výjimečnému objevu.

Ne nadarmo se říká, že než se stěhovat, je lépe vyhořet. Úsloví je to poněkud přehnané, až (zvlášť pokud se jedná o národní stánky) rouhavé, ale poměrně přesně vystihuje starosti, útrapy, ba pohromy, které jsou s každou takovou akcí spojené. O stěhování muzejních sbírek to platí dvojnásob, zvlášť zahrnují-li takové fondy miliony předmětů a jsou-li jak se patří „usazené“. A to paleontologické sbírky v Historické budově Národního muzea na Václavském náměstí po 120 letech tedy opravdu byly. Před rekonstrukcí zchátralé neorenesanční budovy bylo potřeba miliony zkamenělin kompletně zabalit a přestěhovat do nových depozitářů. Celá akce trvala s přestávkami více než šest let a vyžadovala nemalé pracovní nasazení muzejních paleontologů i mnoha zaměstnanců stěhovacích firem. V současnosti stále probíhá vybalování, čištění, třídění a ukládání sbírkového materiálu ze zhruba dvanácti tisíc převezených beden.

Osm tisíc z nich jsou staré dřevěné sbírkové bedny uložené původně v suterénních depozitářích.

Zšeřelé suterénní depozitáře historické budovy, to bylo místo, ve kterém se koncentrovaly všechny její hlavní problémy – nedostatek místa na sbírky, znatelný již záhy po jejím otevření, znečisťování vnitřního ovzduší muzea severojižní magistrálou, kterému nebylo možné vzhledem k obrovskému množství zplodin produkovaných magistrálou zabránit, a konečně havarijní stav budovy (zejména rozvodů vody a páry), který se negativně projevoval i ve sklepních depozitářích.
Pro nedostatek místa byly sbírky uskladněny v bednách v regálech dosahujících do výšky téměř pěti metrů, mnohé vážily přes 15 kg, další řady beden byly naskládány před regály, a tak množství materiálu bylo desítky let přístupné jen s velkými obtížemi.

V nových depozitářích Národního muzea v Horních Počernicích narazíme při otevírání letitých beden často na ledasjaké překvapení.

Zajímavé objevy čekají mnohdy v bednách, jejichž označení nelákalo dlouhá léta k otevření – tedy ke gymnastickým a vzpěračským výkonům ve výše popsaných „sklepích“. Buď označení neslibovalo nic tak výjimečného, jako například nápis „Orthoceras“, pokrývající čela více než pěti set beden a slibující tisíce zkamenělin i pro odborníka často jednotvárných hlavonožců s přímou schránkou, anebo sliboval téměř cokoliv, jako v případě nápisů „diversa“ a „varia“. Odhlédneme-li od zkamenělin samých, budí pozornost obaly, do kterých byly v uplynulých 160 letech zkameněliny baleny. Jsou to především noviny, které v bednách vytváří podivuhodnou koláž. Dohromady se zde mísí reklamy na malé parní stroje do domácností a dílen, zprávy o taktickém přesunu válečné fronty do dříve připravených pozic, o úmrtí Stalina nebo Brežněva, o stavbě metra, nebo je možné narazit na fotografii dívky Blesku, se kterou se můžeme zasmát...

Nás však v tomto krátkém seriálu budou zajímat nesrovnatelně vzácnější materiály, do kterých byla zabalena část sbírek slavného francouzského a vlastně i českého paleontologa Joachima Barranda (1799 – 1883). Zkameněliny z jeho velkolepé sbírky byly zjevně často již za jeho života baleny do papíru, a i když pak byly i několikrát přemístěny, původní obal často zůstal. Papír to není ledajaký – kromě pražských německých novin „Prager Abendblatt“ z roku 1876 či dokonce „Prager Zeitung“ z roku 1850 se jedná o množství písemností, které nám pomáhají zaplnit prázdná místa nejen v životě významného badatele, ale i v našich dějinách.

Dokumenty, často spíše útržky dokumentů, které se zachovaly cestou nápadně připomínající slavné liptákovské sušení hub, budeme prohlížet v následujících dílech.

Autory článku jsou Jan Sklenář a Vojtěch Turek z Paleontologického oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Nejzajímavější dotazy - nález zkamenělého giganta

Zakladatel české paleontologické školy Antonín Frič

Slavíme 195. výročí založení Národního muzea!

(dan)

Diskuse