22.11.2013 | Fotograf a spisovatel Jindřich Imlauf byl vášnivým sběratelem exlibris. V části jeho pozůstalosti se nacházejí i exlibris grafika Josefa Váchala a Anny Mackové, jejíž originální výtvarný projev zůstává stále do jisté míry nedoceněn.
V roce 1934 se do Národního muzea dostala část pozůstalosti Jindřicha Imlaufa. Konkrétně se jednalo o sbírku exlibris, která přešla po vzniku oddělení knižní kultury v roce 1969 do tamního fondu a obohatila jej bezmála o 1100 ks exlibris, novoročenek, drobné akcidenční grafiky. Sbírka, která není dosud kompletně zpracována, obsahuje práce umělců, grafiků české i zahraniční provenience zhruba od období druhé poloviny 19. století. Mezi řadou regionálních umělců, německých, rakouských výtvarníků, reprezentantů běžné produkce té doby nalezneme i významná jména české grafiky, například práce Františka Koblihy, Václava Rytíře, Josefa Váchala, Františka Bílka, Josefa Hodka, Mikoláše Alše a dokonce exemplář exlibris od Josefa Čapka.
Jindřich Imlauf byl ve své době poměrně uznávaným spisovatelem a uměleckým fotografem. Z fotografického díla se dosud zachovalo jen velmi málo. Jeho sbírka exlibris však může o jeho uměleckém založení mnohé prozradit. Jindřich Imlauf trpěl od dětství nevyléčitelnou nemocí, které v roce 1921 podlehl. Se svou nemocí bojoval, od mládí se vzdělával, psal prózu, ale i odborně zaměřené příspěvky na téma fotografie. Snažil se udržovat společenský život, stejně jako kontakty s řadou osobností tehdejšího kulturního milieu, například s grafikem Josefem Váchalem. S tím ho také pojila záliba k exlibris, což dokládá rozsáhlé umělcovo zastoupení v Imlaufově sbírce, například exlibris pro člena fotografického spolku Jaroslava Petráka a další pro učitelku a významnou sběratelku exlibris Máňu Přibilovou.
Váchal dokonce vytvořil exlibris přímo pro Imlaufa, zobrazil na něm sběratelův portrét a fotoaparát.
Vedle Váchalovy tvorby sbírka obsahuje i exlibris z rukou jeho partnerky Anny Mackové (1887-1969). Anna Macková se narodila ve Studeňanech v roce 1887 a soukromě studovala umění v Praze. V počátcích preferovala malbu/olejomalbu, později se věnovala převážně grafické tvorbě - v té se odrážel její vřelý vztah k české krajině, například ve třech cyklech dřevořezů: Domažlice (1917), Z Českého ráje (1918) a Náchodsko (1919), ale téma rodného kraje, krajiny, přírody používala stále, stejně jako náměty zvířat, rostlin nebo lidové motivy (viz ukázky exlibris v obrazovém doprovodu). Družkou Josefa Váchala byla zhruba od roku 1922 a až do své smrti jej podporovala, spolupracovala s ním a pomáhala mu s vydáváním knih. Jejich osud nebyl vždy idylický. Během 2. světové války i po ní oba pronásledovaly horší životní podmínky a nedostatek, po válce pak rodný statek Anny Mackové ve Studeňanech, kde pobýval od roku 1940 trvale i Josef Váchal, zabral komunistický režim.
Dílo Anny Mackové však zůstává dodnes ve srovnání s tvorbou Josefa Váchala jakoby v ústraní a nedoceněno.
Za svého života Anna Macková vystavovala dokonce v zahraničí a dokázala si vytvořit vlastní originální výtvarný projev, jehož zajímavý odkaz právě ve formě exlibris je i součástí zmíněné sbírky.
Exlibris byl původně drobný grafický lístek vlepovaný na předsádku nebo přídeští knih, jehož účelem bylo označení a identifikace konkrétní knihy i celé knihovny majitelem. Podoby exlibris se mohou výrazně lišit (od heraldických znaků, monogramu, až po trefné grafické pojetí autora, kterým charakterizuje majitele knih). Proměnou prošla sama funkce exlibris. Ta dnes daleko více slouží zájmu sběratelů jako originální grafika, než by důsledně plnila svoji původní úlohu.
Článek byl převzat s laskavým svolením autorky Sylvie Brodiové z Oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea z periodika Čtenář - měsíčník pro knihovny, roč. 65, č. 11, 2013, s. 403.
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
