14.02.2014 | 15. února 2013 spadl ráno za svítání u ruského Čeljabinsku velký meteorit. Při vstupu do atmosféry měl asi 15 metrů v průměru a jeho hmotnost byla minimálně 7000 tun. Při průletu atmosférou hořel, vydával jasné světlo a na obloze za sebou nechával výraznou kouřovou stopu. Poté v atmosféře vybuchl a jeho zbytky dopadly na zem.
Pád čeljabinského meteoritu byl zachycen mnoha filmovými záběry z kamer instalovaných v jedoucích osobních automobilech; v Rusku je totiž zvykem mít ve voze autokameru kvůli dokumentování případné dopravní nehody. Celá událost vyvolala velký poprask a záběry pádu a následného hledání meteoritu rychle obletěly svět.
Byl to patrně největší pád meteoru od roku 1908.
Ihned po pádu se místní obyvatelé pustili do hledání úlomků meteoritu, které byly rozesety na velkém území. Díky malým důlkům ve sněhu objevili množství drobných kusů většinou velikosti okolo jednoho až dvou centimetrů. Větších kusů vážících několik desítek gramů až stovky gramů se našlo málo. Celkově se tímto způsobem nasbíralo asi 400 kg materiálu. Největší kus meteoritu dopadl do zamrzlého jezera Čebarkul, kde vytvořil v ledu otvor o průměru osm metrů. Na dně jezera se po tomto kusu meteoritu nějakou dobu marně pátralo. Nalezen a vyzvednut byl až v říjnu 2013 a vážil 570 kg. Ještě během roku 2013 se Národnímu muzeu podařilo dvě pěkné ukázky čeljabinského meteoritu získat do muzejních sbírek a počítá se s tím, že budou vystaveny v nově vybudované expozici meteoritů.
Čtenáře by možná mohlo zajímat, jestli k nějakým pozorovaným pádům meteoritů došlo i u nás. Ano, a ne jednou.
Podívejme se společně na historii pádů meteoritů na našem území. Možná překvapivě se zprávy o nich objevují v archivních záznamech již od 18. století. Jsou i zajímavým dobovým svěděctvím o každodenním životě našich předků. Fotografie meteoritů najdete také na konci článku ve fotogalerii.
Hromadný pád meteoritů byl pozorován 22. června 1723 asi ve 13:30 hodin mezi Ploskovicemi a Liběšicemi u Litoměřic. Pád meteoritu byl doprovázen zvukovými projevy a tlakovou vlnou, které byly zaznamenány až v Praze. Brzy po pádu bylo sebráno 33 kamenů o celkové hmotnosti asi 37 kg. Jeden kámen o hmotnosti přes tři kilogramy dopadl na louku přímo před řadu sekáčů, kteří jej odnesli na faru. V průběhu let byla většina kusů z pádu u Ploskovic poztrácena, takže v dnešních muzeích se jich dochovalo jen velmi málo. V Londýně je kus o hmotnosti 26 g, ve Vídni třígramový a v Národním muzeu v Praze je malinký kousek o hmotnosti 1,5 g.
3. července 1753 pozorovalo mnoho očitých svědků, zejména pastevců a zemědělců, kolem osmé hodiny večerní severozápadně od Plané nad Lužnicí protáhlý černý mrak směřující k jihovýchodu. 
Z mraku se náhle zablýsklo,zaznělo několik hromových ran, ohnivá koule na konci mraku se náhle roztříštila na několik kusů. Na území velkosti asi dva krát jeden kilometr u osady Strkov spadlo množství kamenů. Některé do rybníka, jiné na pastvinu a do lánů obilí. Pár kamenů dopadlo pouhých třicet kroků od několika svědků pádu. Nalezeno jich bylo patrně až několik desítek, jejich hmotnost se pohybovala od asi 100 gramů do sedmi kilogramů. V evropských muzejních sbírkách se dochovalo asi dvanáct relativně větších kusů a množství drobných úlomků z tohoto pádu zvaného Tábor. Ve sbírce Národního muzea jsou čtyři kusy o hmotnosti 477 g, 164 g, 127 g a 68 g.
Další hromadný pád meteoritů můžeme označit téměř jako 
kamenný déšť. Došlo k němu 22. května 1808 za svítání, před šestou hodinou ranní v okolí Stonařova u Jihlavy. Podle líčení mnoha svědků se na obloze objevil nejprve ohnivý kužel, pak se ozvala silná rána následovaná dalšími méně hlasitými, které přešly v souvislý rachot. Hned po první ráně se nad krajinou snesla hustá mlha, takže bylo vidět sotva na vzdálenost deseti kroků. Za dalšího dunění a svistu spadlo z nebe asi 200 až 300 kamenů. Jeden dvoukilogramový kámen dopadl na náměstí ve Stonařově asi 30 cm od očitého svědka. Po pádu bylo nalezeno 66 kusů o celkové hmotnosti asi 52 kg od velikosti vlašského ořechu až po kusy 2,5 kilogramové, největší vážil asi šest kilogramů. Nejvíce stonařovských meteoritů (celkem asi 15 kg) je uloženo v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni (největší mají hmotnost 6,3 kg, 2 kg a 1,3 kg). V Národním muzeu je devět kusů či malých úlomků vážících 244 g, 219 g, 180 g, 173 g, 103 g, 68 g, 40 g, 28 g a 9 gramů.
Téhož roku, necelé tři měsíce po pádu u Stonařova, spadl další menší déšť kamenů; tentokrát mezi obcemi Stratov a Ostrá u Lysé nad Labem. Stalo se tak 3. září 1808 okolo půl čtvrté odpoledne. Tentokrát nebyl pád doprovázen žádnými světelnými efekty, ale pouze zvukovými. Zemědělci pracující na polích uslyšeli několik hromových ran, po nich rachot podobný vzdálené střelbě z pušek a sykot padajících kamenů. Na pole u Ostré dopadl kámen, který zvířil oblak prachu. Když svědci přiběhli na místo pádu, našli zde tři do ornice zabořené černé kameny. Další dva kameny byly posléze nalezeny na jiných místech. Největší kámen měl necelé čtyři kilogramy, všechny dohromady vážily asi deset kilogramů. Část největšího kusu je dnes ve sbírce Přírodovědeckého muzea ve Vídni, mnoho menších úlomků je ve sbírce univerzity v Tübingenu. V Národním muzeu jsou čtyři úlomky (595 g, 570 g, 335 g, 5 g).
24. října 1824 spadly meteoritické kameny mezi Žebrákem a Praskolesy u Berouna. Kolem osmé hodiny ranní se ozvaly dvě silné rány, po nich následoval silný rachot a za sykotu a hvízdotu spadly nejméně tři kameny. Neuvěřitelná náhoda byla, že rány doprovázející pád meteoritů slyšel i profesor chemie pražské techniky a jeden z mála tehdejších odborníků na meteority K. A. Neumann, který byl právě přítomný v asi tři kilometry vzdálených Hořovicích. Ten ihned upozornil, že by mohlo jít o pád meteoritu a o události podal zprávu v denním tisku. Dva meteority byly krátce po pádu nalezeny F. Kolbem ze Žebráka. Od něj je koupil hrabě Eugen Vrbna a jeden z nich daroval Vlastenskému, tj. dnešnímu Národnímu muzeu, kde je kus o hmotnosti 834 gramů dodnes uložen.
Mnoha očitými svědky, zejména sedláky, byl 9. září 1831 v půl čtvrté odpoledne pozorován pád meteoritu u osady Vnorovy mezi Hodonínem a Uherským Hradištěm. Nejprve byl svědky pozorován malý šedý rychle se pohybující obláček a brzy nato nastala silná detonace. Pak následovalo několik silných ran a po nich mocný rachot. Dvě ženy A. Kočišová a A. Ondrovčíková, které právě pracovaly na poli, spatřily, jak se z pole pouze asi 180 kroků od nich zvedl oblak prachu. Po chvíli se šly na místo podívat a nalezly černý kámen zabořený do ornice; kámen byl ještě teplý. Měl hmotnost 3,8 kg a po nálezu putoval do muzea ve Vídni, kde je dodnes.
Ke spektakulárnímu pádu bolidu, z něhož vznikl menší déšť meteoritických kamenů, došlo za tmy 25. listopadu 1833 okolo půl sedmé večerní u Blanska. Podle svědectví mnoha obyvatel Boskovic, Rájce, Tišnova, Brna a dalších měst a obcí se náhle rozjasnila obloha. Po obloze se pohybovalo ohnivé zářící těleso, které se postupně zvětšovalo, až bylo větší než Měsíc. Letělo od východu směrem k Blansku, kde pohaslo. Pak následovaly tři hromové rány a po nich rachot a hukot padajících kamenů. V oblasti pádu byl opět šťastnou náhodou přítomen meteoritik a sběratel meteoritů K. Reichenbach, ředitel hutí v Blansku, který zorganizoval rozsáhlé pátrání po spadlých meteoritech. Kamenů sice spadlo asi velké množství, ale byly velmi malé. Nakonec bylo nalezeno pouze osm kamenů o hmotnosti od čtyř do 125 gramů. Ve sbírce Národního muzea je úlomek o hmotnosti 19,5 gramu.
Dne 14. května 1847 před čtvrtou hodinou ranní došlo u Broumova k pozorovanému pádu dvou železných meteoritů. V té době to byl teprve třetí pozorovaný pád meteorického železa na světě. Očití svědkové pozorovali na obloze rychle se pohybující černý obláček, který za sebou zanechával dlouhou stopu.
Byl slyšet hukot, z obláčku se náhle zablesko, ohnivě zazářilo a dva ohnivé pruhy z něho směřovaly k zemskému povrchu. Současně bylo slyšet dvě silné rány a po nich svist padajících meteoritů.
Větší z obou meteoritů o hmotnosti 23,63 kg dopadl na louku u Hejtmánkovic a byl ihned nalezen jedním ze svědků pádu. Později byl rozřezán na mnoho menších kusů, které se rozptýlily po veřejných i soukromých sbírkách. Druhý, menší meteorit o hmotnosti 17,23 kg strefil domek cihláře v cihelně u rybníka mezi Broumovem a Křinicemi. Tento meteorit prorazil střechou a stropem domku, roztříštil pelest postele, na níž spaly tři malé děti, a pronikl do podlahy. Při pádu nebyl nikdo zraněn. Meteorit byl nalezen při odklízení trosek ve sklepě domu. Vyznačoval se tím, že na jeho povrchu byla přitmelena stébla slámy z mazaniny stropu, takže povrch meteoritu byl jakoby nazlátlý. Meteorit, jenž dopadl do cihelny u Křinic je dodnes celý a neporušený. Dlouhou dobu byl jednou z dominant stálé expozice meteoritů Národního muzea, která byla před plánovanou rekonstrukcí budovy muzea v roce 2011 odinstalována.
Dne 15. července 1878 došlo ve 13:45 hodin k pádu meteoritů u Těšic na Vyškovsku. Malé dítě upozornilo rolníky pracující na poli na zářivý pohybující se obláček na obloze. Náhle zaznělo silná rána a pak rachot. Z mráčku spadl na pole kámen a způsobil zvíření prachu a půdy. Jedna z pracujících žen se šla na místo dopadu podívat a nalezla černý teplý kámen o hmotnosti 28,5 kg. Další menší kameny byly později nalezeny v okolí. Největší kámen skončil v muzeu ve Vídni, v Národním muzeu jsou tři drobné úlomky menších kamenů o hmotnosti 41 g, 4,3 g a 1,4 g.
K dalšímu pozorovanému pádu meteoritu došlo 28. června 1934 kolem osmé hodiny večerní u Sazovic, zsz. od Zlína. Na poli pracovalo v té době ještě několik lidí, kteří byly z práce vyrušeni náhlým rachotem a ranami, po nichž následoval silný hukot ukončený úderem do země. Jedním ze svědků pádu byl po usilovném pátrání nalezen kámen o hmotnosti 412 g zabořený hluboko do ornice. Dnes je uložen ve sbírce Moravského zemského muzea v Brně.
Ke světově významnému pádu meteoritů došlo 7. dubna 1959 ve 20:30 hodin v okolí Kamýka nad Vltavou. Tento pád je v literatuře znám jako pád Příbram. Tento pád meteoritů je významný tím, že 
to byla první událost tohoto druhu vyfotografovaná zařízením speciálně k tomu určeným. Podařilo se to pracovníkům Astronomického ústavu Československé akademie věd v Ondřejově pod vedením Zdeňka Ceplechy. Přístroje zachytily zářící světelnou kouli – bolid, který osvětlil polovinu Čech. Ten se během letu postupně rozdělil na sedmnáct částí. Pozorovatelé pádu přitom slyšeli jednu silnou ránu a po ní řadu slabších. Zářící úlomky postupně pohasínaly a pak dopadly na zemský povrch. Astronomové vypočetli dráhu meteoritu, odhadli jeho původní hmotnost na asi jednu tunu, určili místo jeho dopadu a vyzvali v tisku občany ke spolupráci. První meteorit byl nalezen dva dny po pádu jen 300 metrů od vypočteného místa dopadu a měl 4,5 kilogramu. Další kámen o hmotnosti 0,8 kg byl nalezen po dvou týdnech a třetí o hmotnosti 0,42 kg byl nalezen až 15. srpna 1959, a to pouhých 12 metrů od vypočteného místa dopadu. Čtvrtý kámen o hmotnosti 105 g byl nalezen 24. srpna 1959. To znamená, že ze sedmnácti pozorovaných padajících úlomků byly nalezeny čtyři. Tři příbramské meteority byly Astronomickým ústavem trvale zapůjčeny Národnímu muzeu, aby byly přístupné veřejnosti v muzejní expozici meteoritů.
Jediný meteoritický kámen spadl 12. června 1963 ve 13:58 hodin v Kerharticích u Ústí nad Orlicí. Očitým svědkem pádu byla paní M. Collinová, která slyšela silný vrčivý zvuk, po něm svist a ucítila silný závan větru. Pak se před ní, ve vzdálenosti 12 metrů, náhle rozprskla půda. Ve vzdálenosti pouhého 1,5 metru od místa dopadu meteoritu si hrál na písku sedmiletý chlapec M. Brůžek, který měl z leknutí po tři dny horečku. M. Collinová zavolala policisty, kteří již ve 14:05 hodin našli na místě dopadu kámen o hmotnosti 1,26 kg. Kámen převzali pracovníci hvězdárny v Hradci Králové a od nich putoval do Národního muzea.
Dne 16. září 1969 spadl v 8:15 hodin v obci Suchý Důl u Police nad Metují. Očitou svědkyní byla F. Klimešová, která uslyšela silný hluk, po němž následoval silný úder do střešní krytiny jejího domu. Na zem se po střeše skutálel černý kámen. Kámen prorazil krytinu střechy a roztříštil trám krovu. Na půdě domu pak byly nalezeny drobné úlomky kamene odražené při nárazu do střechy. Hlavní kus kamene o hmotnosti 682 gramů je uložen ve sbírce Národního muzea.
K zatím poslednímu pádu meteoritů na našem území došlo 6. května 2000 ve 14 hodin v prostoru obce Morávka v Beskydech. Let meteoru o hmotnosti asi dvou tun a velikosti okolo jednoho metru natočili tři náhodní filmaři.
Bolid jasně zářil a jeho pohyb byl podle velkého množství svědků doprovázen hlukem připomínajícím dunění dělostřelby.
Pak meteor pohasl a na zemský povrch dopadlo asi 100 kg jeho úlomků. Po pádu bylo postupně nalezeno šest kusů o celkové hmotnosti 1,4 kg, z nichž tři byly od nálezců zakoupeny Astronomickým ústavem Akademie věd a posléze zapůjčeny Národnímu muzeu, aby mohly být vystaveny veřejnosti.
FOTOGALERIE:
Autorem článku je Dalibor Velebil z Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.
KAM DÁL?
Nález meteoritu je u nás vzácný
(dan)
