13.02.2012 | Velmi vzácný slíďák Waglerův to v Česku nemá lehké. Podle vědců z Národního muzea musí každý den zápasit o holý život pod koly aut v těžební oblasti vápencového lomu. Změnit životní prostor ale nemůže.
Čeští badatelé si zvláštního pavouka všimli na konci 19. století u Prahy v okolí Berouna, přímo v srdci jednoho z lomů. Nikde jinde v Čechách nebyl dosud zaznamenán.
Výzkumu tohoto podivného tvora se věnují vědci ze zoologického oddělení Národního muzea. Druh je téměř na pokraji vyhynutí a v Červeném seznamu je veden jako kriticky ohrožený.
Poprvé si slíďáka Waglerova (Pardosa wagleri) všiml profesor čáslavského gymnázia Antonín Nosek. Ve své publikaci z roku 1895 mimo jiné popisuje jeho životní návyky: „V čas nebezpečí dovede se pohybovati i po hladině vodní."
To byl však na mnoho let pravděpodobně jediný záznam, který se tomuto slíďákovi věnoval. Po celé dvacáté století totiž vzácného pavouka v Česku nikdo nespatřil.
Domovem tvora jsou štěrkopískové břehy v nižších partiích Alp, Karpat, Apenin a Pyrenejí.
“Bylo proto velké překvapení, když byl v květnu 2000 objeven ve vyprahlém vápencovém velkolomu Čertovy schody. Slíďák Waglerův tam ale vyhledává vlhká místa, která poskytují skulinky pod velkými balvany, nebo místa zatopená vyvěrající podzemní vodou. Takže se u nás cítí jako doma,“ uvedl arachnolog Národního muzea Petr Dolejš.
Jako všichni slíďáci má i slíďák Waglerův romantické námluvy. Když se sameček uchází o samičku, předvádí taneček, při kterém na samičku mává nohama, zvedá makadla a vrtí zadečkem. Tomuto chováni se v současnosti věnují odborníci z univerzity v italském Torinu.
„Takové tanečky jsou pro slíďáky velmi důležité, protože právě podle nich samičky poznají, že se blíží sameček stejného druhu, a nepovažují ho proto za vítané sousto. U slíďáka Waglerova to platí o to víc, protože se v Alpách potkává s podobným druhem, který ale tancuje jinak,“ doplnil Dolejš.
Ke konci roku 2000 bylo v České republice evidováno 830 druhů pavouků. Z nich se 53 řadí mezi kriticky ohrožené.
V případě skrytě žijících a nenápadných druhů bezobratlých ale „existují vždy rozumné pochybnosti, že uhynul poslední jedinec“.
Dnes se proto za vymřelého pavouka, který definitivně zmizel z území ČR, považuje pouze druh slíďák tatarský. Proč právě on? Jde totiž o velmi nápadného, velkého pavouka, který by jen stěží unikl pozornosti vědců, kteří po něm pátrají.
"Z deníku arachnologa:
... výskyt slíďáka Waglerova byl pozorován na substrátu na dně lomu na dvou od sebe relativně vzdálených plochách. První bylo nakupení velkých bloků vápence pod stěnou lomu po pravé straně příjezdové komunikace, druhá plocha byla v jihozápadním cípu lomu poblíž stanoviště nákladních aut. Jelikož je tento druh pavouka kriticky ohrožený a jelikož je možné jej snadno determinovat v terénu, byl od tohoto druhu odchycen pouze jeden nedospělý dokladový jedinec. Ostatní druhy pavouků byly získány individuálním sběrem v suti, zejména pod kameny.
... lom je stále dosud jedinou lokalitou výskytu na území České republiky; tento druh je považován za jeden z nejvzácnějších na území ČR a rovněž za druh kriticky ohrožený."
(adr)