07.09.2016 | Mezi nejznámější vyhubená zvířata patří vakovlk (Thylacinus cynocephalus), kterému se také někdy pro jeho pruhy na zádech říkalo tasmánský tygr. Přesně před 80 lety uhynul v zoologické zahradě v Hobartu poslední známý žijící vakovlk. Od té doby je tento druh oficiálně považován za vyhynulý.
Jedná se o největšího dravého vačnatce, který kdysi obýval Tasmánii, Novou Guineu a velkou část Austrálie. Vakovlk byl jedním ze dvou druhů vačnatců, u kterých se vak vyskytuje jak u samce, tak u samice. Samec svůj vak využíval pro ochranu vnějších genitálií. Osadníci často vakovlka přirovnávali k hyeně, protože jeho chování i držení těla bylo podobné. Na rozdíl od hyeny však dokázal rozevřít čelist až do úhlu 120° a také se dokázal odrazit od zadních nohou a skočit jako klokan.
Na Nové Guineji a australském kontinentu však byl vyhuben již před asi 3 tisíci lety. Jako nejpravděpodobnější příčina vymizení vakovlka se uvádí dovezení psů původními domorodci. Do nedávné minulosti přežila jako jediná izolovaná populace vakovlka na Tasmánii, kde za jeho vyhubením stojí příchod bílých osadníků. Rozsáhlé lesy, které byly pro vakovlka přirozeným prostředím, se náhle změnily na pastviny a vakovlk, považovaný za škůdce na stádech ovcí, byl intenzivně loven. Kvůli této strategii byl v přírodě vakovlk vyhuben už v první polovině 20. století. Poslední pozorování tohoto zvířete v přírodě pochází z roku 1933. V tomto roce byl odchycen vakovlk, který byl předán do zoologické zahrady v Hobartu, kde uhynul 7. září 1936.
Od té doby se čas od času objevují "senzační" zprávy o pozorování vakovlka či jeho stop v tasmánských lesích, žádná z nich však nebyla věrohodně doložena.
Ve sbírkách 110 institucí z 23 zemí celého světa se dochovalo více jak 750 různých pozůstatků vakovlka včetně několika desítek vycpanin. Aby mohl být vakovlk dál zkoumán, vznikla celosvětová databáze, ve které jsou zaznamenány všechny dochované pozůstatky tohoto vyhubeného zvířete. Proběhlo dokonce několik pokusů o naklonování vakovlka. První pokusy nepřinesly žádný velký úspěch, ale výzkum publikovaný v roce 2009 v Genome Research přinesl téměř kompletní rekonstrukci mitochondriální sekvence DNA, která byla vytvořena na základě porovnání chlupů dvou muzejních exemplářů a mravencojeda, který je blízkým příbuzným vakovlka.
V Národním muzeu se nachází kompletně zachovaná kůže vakovlka, kterou mohli návštěvníci zhlédnout jako vycpaninu na výstavě Archa Noemova. Pro Národní muzeum byl tento unikátní exponát zakoupen v Londýně v roce 1897. Zajímavostí je, že tehdejší preparátoři nepoužili původní lebku vakovlka, ale lebku psí či liščí. Kůže je však zachována do nejmenších detailů, včetně hmatových fousků na čenichu.
Národní muzeum není jedinou institucí v České republice, v jejíž sbírkách se nachází pozůstatky vakovlka.
Ve sbírkách zoologického muzea v Protivíně je uložena lebka vakovlka, která byla zakoupena před zhruba třiceti lety v Belgii.
Na katedře zoologie Karlovy univerzity jsou uloženy čtyři unikátní embrya vakovlka, která univerzita získala v roce 1897. Tyto exponáty přispívají k poznání prenatálního vývoje tohoto vyhynulého živočicha. Po celém světě se totiž takových exemplářů vyskytuje pouze šestnáct.
Objevení vakovlka v tasmánské přírodě nebo jeho naklonování je poměrně nepravděpodobné, přesto tento vyhubený druh stále láká vědce ke svému zkoumání.
V nedávné době si mohli návštěvníci Nové budovy Národního muzea vakovlka prohlédnout v přírodovědecké expozici Archa Noemova. Vystaven byl do února letošního roku, kdy byl vystřídán jiným zástupcem vyhubených živočichů – velescinkem kapverdským. Expozice Archa Noemova tak prezentuje kromě rozmanitých živočišných druhů a životních forem také aktuální problémy a otázky týkající se ohrožení a ochrany celé světové fauny, na které upozorňuje i její samotný název.
(EK)
Přírodní vědy
