04.07.2016 | V našem novém seriálu o velkých osobnostech mykologie se budeme tentokrát věnovat člověku, který byl více botanikem než mykologem. Nicméně instituce, kterou založil, se stala naprosto průlomovou na poli celé botaniky, která tehdy zahrnovala i mykologii. V čem přesně byl tento čáslavský rodák průkopníkem, se dozvíte v našem článku.
Filip Maxmilián Opiz (též Philipp Maximilian Opiz) se narodil 5. 6. 1787 v Čáslavi v rodině dozorce bankovního důchodkového úřadu. Opizův otec, Ferdinand Johann Opiz, byl kromě své práce ve finančnictví také vášnivým spisovatelem. Zřejmě to byl právě on, kdo sepsal pražského průvodce, který vyšel anonymně roku 1787. Nejen po otci zdědil F. M. Opiz svůj spisovatelský talent. Jeho matka Louisa pocházela z rodiny proslulého cestovatele a přírodovědce Engelberta Kaempfera, který se proslavil především svou cestou po Japonsku a poté sepsáním svých zážitků a knihy o japonské flóře.
Není tedy divu, že Opiz již ve třinácti letech sestavil Calendarium Florae čáslavského okolí a ve svých šestnácti letech sepsal dokonce monografickou studii pod názvem Flora Czaslaviensis.
V počátku šel ve šlépějích svého otce, a stal se zaměstnancem bankovního důchodkového úřadu. V roce 1814 však byl přeložen z Čáslavi do Prahy, kde byl jmenován koncipistou c. k. lesní správy. Během svého zaměstnání neustále spisoval nové botanické studie. Sběru hub a jejich studiu se začal Opiz věnovat ještě před rokem 1815. Postupem let vzbudil zájem o sběr řas, mechů, lišejníků a hub i u mnohých spolupracovníků. V roce 1823 začal Opizovi dokonce vycházet časopis Naturalientausch, ve kterém publikoval své mykologické články.
Mezi lety 1820 až 1830 vznikalo dílo nejvýznamnější, a to „Nomenclator botanicus“, tedy přehled jmen rostlin a jejich synonym; jsou v něm též popisy několika taxonů hub. Opizovi bohužel nebylo dopřáno tento rukopis kompletně dokončit a došlo k vydání pouze 1. sešitu. Dnes je tento významný rukopis uložen v Národním muzeu.
Hlavní Opizův význam tkví ale v něčem jiném, než v jeho odborných publikacích. Tento všestranný vědec totiž v pouhých 32 letech, tedy v roce 1819, založil tzv. Výměnný ústav. Instituce sloužila k výměně herbářových položek rostlin, semen, brouků a také samozřejmě hub. Tenkrát se jednalo o první ústav takového typu na světě. Teprve později vznikají obdobné ústavy ve Francii, Anglii a dalších evropských zemích.
Hlavní myšlenkou bylo shromažďovat velké množství spolehlivě určených a usušených položek (exsikátů) a následně tento materiál s veškerou dostupnou dokumentací (co možná nejpřesnější popis lokality, substrátu, atd.) rozesílat členům široké vědecké společnosti na požádání.
Mezi prvními spolupracovníky a podporovateli byli například hrabě Bedřich Všehomír Berchtold nebo prof. Vincenc František Kostelecký. Během prvních deseti let se počet spolupracovníků ústavu rozrostl na 359 a po 40 letech na neuvěřitelných 900 lokálních botaniků. Jejich počínáním bylo během celé éry ústavu rozesláno neuvěřitelných 30 000 exsikátů rostlin, hub, lišejníků a dalšího materiálu. Mnoho evropských herbářů bylo takto obohaceno o sběry z celého území Čech a Moravy.
Opiz vedl instituci celý svůj život. Po jeho smrti se instituce ujala skupina sběratelů pod názvem „Trilobiti“, nicméně činnost ústavu začala utichat a po nějakém čase zanikla úplně.
Značné množství Opizových sběrů je uloženo v herbářích Katedry botaniky přírodovědecké fakulty UK v Praze. Opizův základní herbář byl ovšem předán Národnímu muzeu jeho dcerou Augustou. Právě existence tisíců mykologických a botanických exsikátů v našich herbářích je a navždy zůstane dokladem počátků mykologicko-botanického výzkumu na našem území.
(EK)
Osobnosti
