Svět zvířat objektivem Josefa Váchala

28.04.2016 | Oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea uchovává ve svých sbírkách cenný fotoarchiv grafika Josefa Váchala. V kolekci se nachází i výtvarníkova autorská fotografie otištěná v časopise Svět zvířat v roce 1915. Téhož roku Váchal od časopisu obdržel ve slosování dokonce výhru – angorskou kočku.

Kolekce fotografií z pozůstalosti grafika Josefa Váchala (1884–1969), kterou uchovává Knihovna Národního muzea, obsahuje především fotografie pořízené přímo Josefem Váchalem – snímky rodičů, snímky z výletů s přáteli a s výtvarníkovou družkou Annou Mackovou či četné záběry z procházek se psy. Soubor obsahuje také mnoho fotografických autoportrétů, pořízených samospouští, často ve Váchalových pražských ateliérech. Josef Váchal se věnoval fotografování řadu let. Ve fotoarchivu lze nalézt amatérské momentky, aranžované fotografie i ateliérové snímky profesionálních fotografů. Autory některých snímků jsou například Jindra Imlauf (1881–1921), Vladimír Jindřich Bufka (1887–1916), Anna Macková (1887–1969) a další. Fotoarchiv Josefa Váchala ve sbírkách Knihovny Národního muzea čítá 295 položek.

1. 8. 1915 byla v 15. čísle časopisu Svět zvířat otištěna Váchalova redakci zaslaná fotografie prasat koupajících se v hostivařském potoce. Josef Váchal si časopis v únoru 1915 předplatil, jak vzpomíná ve svých Pamětech: „Dne 16. II. předplatil jsem Svět zvířat, neboť byli jsme s Mášou opravdovými přáteli téhož.“ [i]

Na jaře téhož roku vyhrál Váchal ve slosování časopisu Svět zvířat angorskou kočku, kterou pojmenoval Doxa. Černá kočka udělala velkou radost Váchalově manželce Marii (1887–1922) a stala se oblíbenou členkou umělcovy domácnosti a vděčným objektem fotografování.

Váchal na vyhrané kotě vzpomínal: „(...) dvanácti nedělní, celé černé a se žlutýma očima. Nazval jsem ho – maje anastigmat v mém fotograf. aparátu zvaný Doxa, jakož i hodiny značky téhož jména – Doxou a způsobil jsem přinesením tohoto něžného zvířátka domů své ženě velikou radost. Doxa byla po mém odchodu na vojnu Mášinou jedinou těšitelkou a společnicí. Dala život mnohým krásným koťatům, které jsme vždy do dobrých rukou zdarma odevzdávali, s výjimkou malíře Vlčka, který přinesl za odnesenou dceru matce – Doxe veliký salám. – Doxu měli jsme velmi rádi a byla paní v mém vršovickém bytu do roku 1924., kdy darebák jistý ze sousedství, profesor a legionář (!), úkladně ji, vyběhnuvší si na dvorek oknem, zastřelil. Dnes vycpána, řadu let dívá se z knihovny mé na svého panáčka, který už od té doby ztrátu jiného, většího ještě přítele oželel... Máme ji (r. 1965) na skříni vycpanou podnes.“ [ii]

1. 6. 1915 byl v příloze časopisu Svět zvířat otištěn Váchalův děkovný dopis redakci:

Vážené redakci "Světa zvířat"!

Angorskou kočičkou, kterou jsem při posledním slosování u Vás vyhrál, byl jsem velice potěšen. Věnujeme jí se ženou všechny volné chvíle a obdivujíce její radost ze života, projevenou ustavičným dováděním, čteme v jejich, občas na nás se zadívavších očích, celou filosofii kočičího plemene...

Přijměte můj srdečný, uctivý dík!

23. V. 1915.

Kočka Doxa žila s Váchalem v bytě v tehdejší Tyršově ulici (dnešní Žitomirské) v pražských Vršovicích až do roku 1924. Doxa se, stejně jako další Váchalova domácí zvířata, objevuje na několika výtvarníkových dílech a mnoha autorských fotografiích. Častým námětem umělcových fotografií a grafik byl například jeho oblíbený pes Tarzán, kterého Váchal vlastnil v letech 1924–1932 a který doprovázel jeho a grafičku Annu Mackovou i na cestě Slovenskem v roce 1930.

Autorka článku Veronika Botová, Knihovna Národního muzea

Poděkování:

Literární archiv Památníku národního písemnictví

Marcela Halabrínová, Knihovna Národního muzea

Hana Klínková

Poznámky:

(EK)

Diskuse