20.11.2012 | 18. listopadu 1862 byla slavnostním představením Hálkova Krále Vukašína zahájena více než dvacetiletá činnost první stálé české profesionální scény, která pro původně předpokládané krátké trvání dostala název Královské zemské prozatímní divadlo v Praze.
Na jevišti Prozatímního divadla a jeho pobočných scén se konstituoval operní, činoherní i baletní soubor budoucího Národního divadla, byly položeny základy moderní režie, rozvíjelo se původní české drama a především původní operní tvorba (premiéru zde měly všechny opery Bedřicha Smetany i první díla Antonína Dvořáka).
Stavba Prozatímního divadla proběhla velmi rychle. Záměr postavit českojazyčnou prozatímní divadelní scénu zazněl při jednání zemského výboru 21. dubna 1861. Rozhodnutí o jeho skutečné výstavbě padlo na počátku roku 1862 a diváci mohli shlédnout první představení už 18. listopadu téhož roku.
Autorem architektonického návrhu se stal Vojtěch Ignác Ullmann, který pro svůj záměr zvolil tehdy módní neorenesanční tvarosloví. Prozatímní divadlo bylo situováno do jižního cípu pozemku na vltavském nábřeží, vyčleněném na stavbu Národního divadla. Parcela umožnila architektovi řešení stavby pomocí nepravidelného, podélného půdorysu.
Divadelní budova byla orientována hlavním průčelím směrem k dnešní Národní třídě. Odtud proudil největší počet návštěvníků, na druhou stranu byl hlavní vstup poněkud paradoxně umístěn na boku budovy. Hmota stavby a především její vnitřní dispozice vykazovaly omezenou výši vynaložených prostředků.
Prostory interiéru divadla byly značně zredukované.
To bylo nejmarkatnější zejména pro účinkující - jeviště nebylo vybaveno dostatečným manipulačním zázemím a orchestřiště bylo dimenzováno pouze na nejnižší možný počet hudebníků.
Diváci se v parteru museli spokojit s pouhými jedenácti řadami sedadel, bočními lóžemi a velkým počtem míst určených ke stání. Divadlo nemělo sociální zařízení, šatny pro diváky, ale ani vytápění, což je zarážející vzhledem k tomu, že divadelní sezóna probíhá v chladnějším období roku.
V průběhu šedesátých let 19. století uzavřel Sbor pro zřízení Národního divadla v Praze smlouvu na projekt Národního divadla s architektem Josefem Zítkem. Jeho monumentální koncepce dokázala hmotu Prozatímního divadla pečlivě zapracovat do výsledné současné podoby.
150. výročí otevření připomíná výstava Prozatímní divadlo. 150 let od otevření první stálé a samostatné české scény (1862-2012) Národního divadla, která byla připravena ve spolupráci s Národním muzeem (divadelním oddělením a Muzeem Bedřicha Smetany) a Národním technickým muzeem. Výstava bude přístupná divákům představení Národního divadla od 20. listopadu 2012 v kuloáru prvního balkónu historické budovy.
Její součástí bude i busta pěvkyně Eleonory z Ehrenbergů, první Mařenky ze Smetanovy Prodané nevěsty.
Ta byla jednou z nejvýznamnějších členek operního souboru Prozatímního divadla a počátků Národního divadla. Bustu Národnímu divadlu dlouhodobě zapůjčilo divadelní oddělení Národního muzea, v jehož depozitáři byla uložena poté, co byla na konci 50. let ze sochařské galerie osobností Národního divadla odstraněna.
Další fotografie:
Článek byl připraven ve spolupráci s Mgr. Markétou Trávníčkovou z Divadelního oddělení NM.
(dan)
