21.11.2017 | Jedenáctý díl seriálu o pavoucích, kteří s námi sdílí naše příbytky, nás zavede do podzemí. Tedy, v řeči lidských stavitelů, do sklepů. Posviťme si na pavouka, který žije obklopen černočernou tmou.
Meta temnostní (Meta menardi)
Jak ji poznáme?
Meta temnostní, ač je řazena mezi čelistnatky, v mnohém připomíná křižáky. Není to žádný drobeček – samička může v těle měřit až 17 mm. Zadeček met je vejčitý, s variabilní kresbou, ale nohy má vždy nápadně pruhované.
Její sítě o průměru až 30 cm, ale často menší, rovněž připomínají sítě křižáků. O příslušnosti k čelistnatkám nás přesvědčí až volný střed sítě, s nápadným „okénkem“. Oproti tomu křižáci mají zpravidla střed sítě vypředený pavučinou.
Kde žije?
Meta temnostní je typický obyvatel temných vlhkých jeskyní, dolů a sklepů, kam se moc často nechodí. Má ráda úplnou tmu. Zajímavé ale je, že malá mláďátka si staví své sítě na osvětlených stanovištích, např. v sutích či vchodech do jeskyň, a do tmy, tedy do nejhlubších partií jeskyní, se stěhují až později.
Na první pohled by se mohlo zdát, že v jeskyních a sklepech musí meta trpět hlady. Opak je ale pravdou – tyto prostory obývá nesčetný hmyz a jiní bezobratlí, a tak si meta zpestřuje svůj jídelníček například stínkami, komáry a v zimě přezimujícími brouky a motýly.
Co umí?
Nejnápadnějším projevem mety temnostní jsou její pavučinová pouzdra na vajíčka – kokony. Ty mohou mít v průměru až 2 cm a jsou čistě bílé. Visí často ve velkých množstvích ze stropu jako malé lampionky zavěšené na vlákně.
Středověcí horníci považovali kokony met za peněženky důlních skřítků a nikdy se jich ani nedotýkali, protože věřili, že kdyby na ně sáhli, mohli by se jim skřítci pomstít.
Samička, zbarvená tak, že si jí prakticky nevšimnete, kokon hlídá a vypadá vedle něj jako jeho stín. Kokon může obsahovat neuvěřitelných 400–500 vajíček.
Autorem textu je Petr Dolejš ze zoologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea.
(EK)
Přírodní vědy
