25.09.2017 | Noční duch – tak by se dal nazvat pavouk představený v devátém dílu seriálu o synantropních pavoucích. Skálovka domácí je tmavý pavouk, který vychází na lov v noci. Díky jeho rychlému běhu se nám před očima většinou jen mihne. Kde je ale schovaný přes den?
Skálovka domácí (Scotophaeus scutulatus)
Jak ji poznáme?
Skálovky bývají robustní pavouci s často protáhlým zadečkem a relativně krátkýma, silnýma nohama. Prohlédneme-li si je blíže, upoutají naši pozornost válcovité snovací bradavky předního páru, které jsou postavené daleko od sebe. Lidem tak připomínají různé předměty, např. výfuky automobilu nebo rukojeti zahradnického kolečka. Při ještě bližším pohledu pohlédneme skálovce do očí. Jsou rozestavěné ve dvou řadách po čtyřech, ale prostřední oči druhé řady nejsou kulaté, ale oválné. Skálovka domácí je celá tmavě zbarvená, v těle dosahující až 16 mm. Její zadeček má sametový vzhled a tím, že částečně překrývá stopku připojující zadeček k hlavohrudi, dává skálovce „kompaktní“ vzhled.
Kde žije?
Její české jméno domácí napovídá, že se často zdržuje v domech. V přírodě vyhledává dutiny stromů nebo štěrbiny pod kůrou. V domácnostech se přes den schovává za obrazy nebo ve škvírách mezi prkny, kde si zhotovuje dočasné pavučinové zámotky. Skálovky rodu Scotophaeus vydrží dlouho bez vody, takže se občas mohou objevit i v nižších patrech suchých panelových domů. Pokud běží po rezonujících površích, jako je třeba plast nebo papír, je slyšitelný její „dupot“.
Co umí?
Skálovka domácí je razantní nesíťový lovec. V noci nás nenápadně zbavuje much, komárů a molů. Troufne si ale i na mnohem větší a nebezpečnější kořist, jako jsou např. jiní pavouci: Nejdříve se své oběti dotkne, a když zjistí, že by mohla být nebezpečná, tak ji začne obíhat a spoutávat pruhem pavučiny. Pak se teprve odváží oběti zasadit jedové kousnutí. Klepítka skálovek jsou silná a prokousnou i kůži člověka. Je zaznamenán případ ze srpna 1991, kdy příbuzný druh, s. čtyřskvrnná (která se také ojediněle může v domech vyskytovat), kousnula v Domažlicích nemluvně v kočárku poté, co ji nešťastně přitisklo. Lokální alergická reakce, která se u miminka objevila, odezněla zcela bez následků.
Autorem textu je Petr Dolejš ze zoologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea
(EK)
Přírodní vědy
