10.11.2016 | Depozitáře Knihovny Národního muzea ukrývají také celou řadu osobních knižních sbírek slavných osobností. Knihy o svých původních majitelích dokáží prozradit mnoho. O jejich zájmech, jazykových schopnostech, nebo třeba pečlivosti či smyslu pro humor. V tomto videu nahlédneme do knihovny Karla Teiga (1900–1951), významného českého kritika a teoretika moderního umění a výrazné osobnosti české meziválečné avantgardy.
Odborná činnost tohoto propagátora avantgardních směrů, kulturního organizátora a teoretika poetismu a surrealismu, byla, jak je známo, mnohostranná; zasahovala od architektury, výtvarného umění, filmu, divadla, fotografie, knižní kultury až po literaturu. Bohatá, rozmanitá a tematicky zajímavá byla také Teigova osobní knihovna.
Teige zdědil knihy po svém otci Josefu Teigovi (1862–1921), historiku a archiváři hlavního města Prahy, a tuto knihovnu rozmnožoval především svými akvizicemi – nákupy a knižními dary od přátel i svých blízkých.
Knižní sbírka Karla Teiga tak podává svědectví o knižních a čtenářských zájmech svého majitele i o jeho těsných kontaktech s francouzským avantgardním kulturním prostředím a francouzskými i evropskými umělci ve Francii žijícími, kteří významně ovlivnili nejen Teigovy vlastní umělecké a kulturní aktivity, ale také celou českou meziválečnou literaturu.
V jeho knihovně najdeme řadu cenných i unikátních knižních exemplářů, jejichž kulturní hodnota je znásobena tím, že obsahují četné autorské rukopisné dedikace a přípisky. Zastoupena jsou např. díla věnována předními avantgardními umělci – dadaistou Tristanem Tzarou, zakladatelem futurismu Filippem Tommasem Marinettim, surrealisty Philippem Souppaultem, André Bretonem, Paulem Éluardem, architektem Le Corbusierem či slavným Salvadorem Dalím a dalšími.
Karel Teige však nebyl jen bibliofil (knihy si pravidelně označoval rukopisným či tištěným exlibris, k němuž připojoval dataci), ale také zaujatý a pozorný čtenář. Teigovy knihy nesou známky četby a intenzivního studia: velmi často v nich najdeme celé podtrhané pasáže textu, čtenářské poznámky a přípisky jeho rukou nebo různé vložené výstřižky a doplňující materiály.
Po Teigově smrti byla část jeho knižní sbírky zabavena Státní bezpečností, kvůli údajně nevhodnému obsahu některých knih. Tento celek (511 sv.) se do roku 1994 nacházel ve Státním ústředním archivu, odkud pak přešel do Památníku národního písemnictví. Do fondu Knihovny Národního muzea byla knižní kolekce knih (3 828 sv.) Karla Teiga zakoupena v roce 1954 od příbuzných.
„Teige kupoval u Topiče i všechny monografie moderního umění. A tak jsme poznávali Picassa i Braqua a všechny pozoruhodnější zjevy francouzského a italského moderního malířství.“ ... „A tak bez únavy četl nám a hned překládal verše Apollinairovy. Tak jsme poznali nejen Alkoholy, ale i Kaligramy, verše Jacobovy, Cocteauovy, Cendrarsovy i básně Reverdyho a ostatních moderních básníků, když Vildrakova krásná kniha lásky, kterou jsme milovali předtím, ustoupila do pozadí, protože se k nám, hlavně dík Teigovi, hrnul kubismus, futurismus i Tzarovo dada“.
Dojem udělala i na básníka, pozdějšího historika Zdeňka Kalistu:
„Když jsem přišel poprvé k Teigovi do jeho bytu v Černé ulici, utkvěl jsem očima nejvíc na veliké knihovně, před kterou mne uvedl. Především mne tehdy zaujaly svazky francouzské moderní poezie, které Teige z ní vytahoval: Apollinaire, Romains, Duhamel, Vildrac, Max Jacob a další.“
(EK)
Osobnosti
