08.07.2016 | Zavzpomínejte s námi na doby svého dětství. Se kterými z těchto hraček jste si hrávali? Retroherna na výstavě Retro, která bude otevřená v Nové budově Národního muzea až do dubna příštího roku, vám se vzpomínáním pomůže. Připravili jsme ukázky hraček, které připomenou dětství snad úplně každému.
Člověče, nezlob se!
Když se řekne deskové hry, téměř každého jako první napadne právě Člověče, nezlob se! Možná je to tím, že u téhle hry se jako malé dítě zlobil snad každý. Zvláště, když šlo o tzv. odrážečku. Figurky nekončily v domečku pouhým posledním hodem, ale pokud hozené číslo převyšovalo počet míst v domečku, lehce se mohlo stát, že člověk znovu vypadl na herní desku, kde ho ze hry vyřadil některý ze spoluhráčů. Často tak člověku uteklo vítězství třeba o pouhou tečku. A to potom bylo opravdu k vzteku. Ani dneska není tato hra zpomenuta, ačkoliv se z dětských pokojů většinou přestěhovala na chaty a chalupy.
Dřevěné kostky
Dřevěné kostky jsou vděčnou hračkou pro každé malé dítě. Nezničí se, ani když upadnou ze schodů, do vany, nebo třeba do nočníku. Jejich jednoduché tvary a barvy přímo lákají ke stavbě hradu či domečku. Kostky s obrázky k sestavení, to už je něco jiného. Postavit šest různých veselých obrázků už vyžaduje větší šikovnost. Kdo ovšem jednou přišel na jednoduchý trik obrátit sestavené kostky po řadách či sloupcích, ten si mohl všechny pohádkové výjevy prohlédnout během chvilky a bez námahy. Dřevěné kostky se dnes znovu vrací do módy. Jsou kvalitní a netoxické a mnohý z rodičů jim dá přednost před plastovými hračkami.
Panáček Igráček
S Igráčkem si děti hrály už od 70. let. A že s ním byla zábava. Mohl se dívat dozadu, držet různé nástroje a dokonce měl sundávací vlasy. Ty ovšem byly postrachem každého rodiče. Daly se snadno sníst a Igráčkova dutá hlava často skrývala různá nepěkná tajemství – od plastelíny až ke starým žvýkačkám. První Igráček byl zedník, ale postupně se jeho profese množily. Dnes si můžete pořídit Igráčka šéfkuchaře, lékárníka, nebo třeba českého fanouška. Spíš než hračkou je dnes tato malá plastová figurka sběratelskou záležitostí. A kolik Igráčků máte doma vy?
Stavebnice Merkur
Stavebnice Merkur byla složitější hračkou pro starší děti a do hry často vtahovala i rodiče. Přišroubování malých šroubků, nasazení kol a vůbec naplánování celého výsledného modelu už nějakou práci dalo. Dokonce ani stavění podle návodu nebylo hračka. Z variabilních dílů se ovšem daly sestavit neuvěřitelné věci. Každý, kdo postavil funkční jeřáb, byl mezi kamarády považovaný za frajera. Takové veledílo bylo samozřejmě docela škoda rozebrat, a tak většinou celé končilo ve skříni a postupně se z něj ztrácely šroubky, kolečka a jednotlivé díly, až byl Merkur téměř v každém šuplíku dětského pokoje. Ruku na srdce, komu se nestalo, že po letech objevil v zapadlém koutě skříně alespoň kousek této skvělé stavebnice?
Céčka
Céčka, sbírá céčka, v tom je ta léčka...drnčel v 80.letech z reproduktorů nebo sluchátek Michal David. Barevná plastová céčka byla hitem, nebo spíše šílenstvím. Nosila se místo náramků, náhrdelníků a byla opravdovým dětským pokladem. Kdo měl více céček, ten byl někdo. Zvlášť ceněná byla céčka průhledná nebo svítící a také céčka zvláštních tvarů. Kdo neměl kapesné na to, aby si céčka koupil, mohl je vyhrát ve hře zvané Čára. Jednotlivá céčka nebo celé řetízky se házely na čáru a kdo hodil nejblíž, vyhrál vše. Během jednoho odpoledne se tak zručný hráč mohl stát céčkovým králem sídliště. Ale to už je dávno. Přijďte si zavzpomínat na výstavu Retro.
(EK)
Výstavy
