Muzeum 3000 | Africké cesty dr. Emila Holuba

Africké cesty dr. Emila Holuba

26.10.2017 | Emil Holub podnikal své cesty s ambicí objevovat a prozkoumávat dosud neprobádaná území Afriky. Toužil stanout mezi věhlasnými africkými cestovateli, kteří se zapsali do dějin objevování černého kontinentu. Cílem jeho cest bylo procestování celé Afriky od jižního pobřeží až po severní.

Hráč na kalebasu (kmen Lozi) – Holubův akvarel a ilustrace v Holubově cestopisu. Zdroj: Národní muzeum

První africkou cestu (1872–1879) ovšem ukončila malárie, která cestovatele zachvátila během plavby po řece Zambezi.

Archeologické nálezy v Holubově zápisníku „Tagebuch –Reisen“. Zdroj: Národní muzeum

Přestože procestoval území Jižní Afriky, Botswany, Zimbabwe a malou část jižní Zambie, pohyboval se stále po již objeveném území. Až v závěru jeho druhé africké cesty (1883-1887) pronikla jeho expedice na sever od řeky Zambezi, do končin dosud neprobádaných. Nedaleko řeky Kafue v dnešní Zambii překvapil Holubův tábor útok bojovníků kmene Ila a další postup expedice překazil. Holub se již nikdy více do Afriky nepodíval.

Obě africké cesty je možné označit za vědecko-výzkumné podniky. Metodu vědecké práce, vycházející ze zásad pozitivizmu, si Holub vyzkoušel již v mládí, když zkoumal okolí Pátku a Libochovic prostřednictvím nejrůznějších vědních oborů, především archeologie, botaniky, zoologie, ale také historie, statistiky apod. Součástí vědecké práce výzkumníka bylo vytváření sbírek, jejich třídění a popis, ostatně už Holubův první dochovaný vědecký zápisník obsahuje soupis jeho archeologické sbírky, čítající několik set předmětů.

Svou metodu dovedl k dokonalosti během svých afrických cest, z nichž přivezl mimořádně bohaté a různorodé sbírky, kterými se proslavil. Pozoruhodným svědectvím jeho cest je ale také soubor několika set kreseb a akvarelů. Holub byl zručný kreslíř, s citem pro barvu i detail. O jeho kreslířském umu svědčí už např. záznam přednášek z anatomie z dob univerzitních studií, malebnými obrázky doplnil i svůj první vědecký zápisník.

Holubova ilustrace z dob vysokoškolských studií k přednáškám ze srovnávací anatomie. Zdroj: Národní muzeum

Kresby a akvarely z jeho afrických cest sice stojí přece jen vedle sbírek poněkud stranou zájmu, přesto stojí za pozornost, protože zachycují obraz Afriky, jak ji viděl a měl možnost poznat a zaznamenat právě Emil Holub.

Dutoitspan (Kimberley) ve skicáři Emila Holuba. Zdroj: Národní muzeum

Kreslit začal už během samotné cesty do Afriky, první kresby jsou ještě z vlaku během cesty západní Evropou. Několik kreseb pochází také z krátké zastávky na Madeiře. Na počátku své první africké cesty si zavedl skicář, v němž zdokumentoval podobu hornického městečka Dutoitspan (Kimberley) a život v něm.

Během cest do afrického vnitrozemí si v rychlosti tužkou zhotovoval drobné skicy na proužky papíru. Obrázky průběžně čísloval a ve svých denících na ně v příslušných pasážích pod tímto číslem odkazoval. Nalezneme zde zobrazení rostlin, hub, zvířat, archeologických artefaktů, krajinných scenérií, staveb apod. Prostřednictvím kreseb zachytil osobitým způsobem život mnoha kmenů žijících v oblasti dnešní Botswany, Zimbabwe a jižní části Zambie. K některým kresbám se později vrátil a pečlivě je přepracoval v podobě akvarelu.

Dochovalo se jich několik desítek, většina z nich je uložena v Holubově osobním fondu v Archivu Náprstkova muzea, další uchovává Africké muzeum dr. Emila Holuba v Holicích. Některé akvarely jsou opařeny datací, na několika z nich je zároveň uvedeno i datum vytvoření původní sklicy.

Skica domorodého kováře (kmen Lozi) a pečlivě provedený akvarel. Zdroj: Národní muzeum

Mezi všemi náměty jeho kreseb stojí za zvláštní pozornost zachycení materiální kultury, které Holub věnoval zvláštní pozornost. Jestliže jeho kresby a akvarely s figurálními motivy dnes působí kouzelným, ale přece jen poněkud neumělým dojmem, zobrazení předmětů materiální kultury se vyznačuje obdivuhodnou přesností. V některých případech lze zakreslené předměty ztotožnit s konkrétními artefakty z jeho sbírek. Ve svém cestopise nicméně poznamenal, že ty nejkrásnější předměty nejzručnějších domorodých řemeslníků do své sbírky získat nemohl, protože si je většinou nárokoval náčelník kmene. Snažil se je tedy alespoň překreslit a alespoň tímto způsobem jejich podobu zachovat. Akvarely tedy nejsou jen líbivou ilustrací, ale cenným studijním materiálem, doplňujícím jeho sbírky.

Dřevěné a dýňové nádoby (kmen Lozi). Zdroj: Národní muzeum

Poznatky ze svých cest Holub zamýšlel zhodnotit v rozsáhlém několikasvazkovém pojednání o Africe. Jednu část plánoval věnovat právě materiální kultuře, kterou chtěl doplnit zhruba tisícovkou svých výkresů. Takto ambiciózní dílo nakonec nevydal, své cesty přiblížil v cestopisech Sedm let v jižní Africe a Druhá cesta v jižní Africe. Obě se řadí k vrcholům české cestopisné literatury, jsou bohatě ilustrovány. Předlohou ilustrací byly Holubovy kresby či akvarely.

Svá etnografická pozorování zpracoval v monografii Eine Culturskizze des Marutse- Mambunda- Reiches, která rovněž obsahuje množství ilustrací podle Holubových kreseb, opět však pouze černobílých. V celé své kráse zřejmě zazářily barevné akvarely pouze při Holubových výstavách a přednáškách. Jejich patrně největší prezentace se uskutečnila v roce 2002 na výstavě Afrika očima Emila Holuba, která se konala ve spolupráci s Národní knihovnou a na níž byl představen reprezentativní výběr z Holubových kreseb a akvarelů..

Autorem textu je Martin Šámal z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.