07.03.2018 | Při svých cestách pražským metrem se setkáte s různými dekoračními kameny, které jsou použity na obložení jeho stanic. Typická je například liberecká žula s velkými krystaly růžového živce. Orbikulární žuly zde však zcela jistě neuvidíte.
Jako orbikuly geologové nazývají oválné útvary, které se vyskytují v různých typech vyvřelých hornin, nejčastěji granitech (žulách), syenitech nebo dioritech. Jejich vnitřní stavba je typická střídáním koncentrických vrstev, které mají poněkud odlišné minerální složení. Jejich vznik stále ještě obestírá mírný nádech tajemství a názory badatelů se různí. Vyvřeliny obecně vznikají krystalizací z magmatu (roztavené horniny) v zemské kůře. Na vzniku orbikulárních hornin se patrně podílí kombinace několika procesů, jako je mísení magmat o různém složení, tok taveniny v magmatickém krbu a roli také jistě hraje rozdílná teplota krystalizace jednotlivých minerálů.
Orbikulární horniny se vyskytují poměrně vzácně, i když jsou známy z různých míst celého světa. Nejhojněji se nacházejí ve Finsku, kde vznik většiny dosud objevených hornin spadá do období archaika (před 2,5–3,2 miliardami let) a proterozoika (před 1,5–1,9 miliardami let).
Z našeho území je známo jen několik ojedinělých nálezů tohoto typu hornin, z nichž nejznámější pochází z okolí obce Muckova nedaleko Černé v Pošumaví. Zde je během geologického mapování v polovině osmdesátých let objevil geolog Petr Rajlich se svými kolegy. Nálezy pocházejí z ojedinělých balvanů a drobného výchozu, nejlepší vzorky získalo do svých sbírek Národní muzeum. Tato hornina je součástí většího tělesa tzv. světlické ortoruly, která je nejstarší datovanou horninou v ČR. Její stáří je přibližně 2 miliardy let. Ortorula vznikla z původně staršího granitu, který byl pohřben do velkých hloubek, kde došlo v důsledku vysokých tlaků a teplot k jeho přeměně. Přestože je orbikulární hornina obklopena výrazně deformovanými a přeměněnými horninami, samotná je těmito změnami postižená jen velmi málo. Jakým způsobem k tomu došlo, není ještě dostatečně vysvětleno.
Autorem textu je František Vacek z Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.
(per)
