Vzpomínky na Pražské povstání

07.05.2015 | Přesně před sedmdesáti lety se na ulicích Prahy tvrdě bojovalo. Krvavé boje na barikádách si vyžádaly tisíce obětí. V rámci krátkodobé výstavy Národního muzea se přihlásilo několik pamětníků se svými vzpomínkami na poslední dny před koncem války, které prožili v Praze. Jejich příběhy nyní přinášíme.

Výstavu Společnost na přelomu. Konec 2. světové války a české země, do které budeme průběžne zařazovat i vzpomínky, které veřejnost do Národního muzea zašle, je možné navštívit v Národním památníku na Vítkově do 28. června 2015.

Paní Tichá, které je dnes 79 let, vyrůstala na  Žižkově v blízkosti Ohrady a tam za 2. světové války prožila i svá školní léta. "Často byly uhelné prázdniny, později byla škola obsazena "národními hosty"(německé rodiny, utíkající před frontou.)  Zimy byly plné sněhu a ledu, sáňkování se střídalo s bruslením," napsala nám paní Tichá. V době velikého obecného ohrožení si podle ní lidé v menších komunitách vzájemně pomáhali a měli k sobě blízko. Na Pražské povstání si velmi dobře pamatuje. "První  známku blížícího se povstání jsem zažila 4. května 1945 večer, kdy jsem šla s maminkou a s dalšími kamarádkami a jejich  rodiči z Májové pobožnosti a v Žerotínově ulici u všech obchodů stály štafle a na nich  majitelé a zamazávali německé nápisy." Dne 5. května kolem poledního pak uslyšela hlášení o povstání v rozhlase a další dny strávili v krytu. "Dne 9. května jsme přivítali tanky Rudé armády a pak jsme šly s maminkou do žižkovské sokolovny, kde se sešli Sokolové a pustili se hned do zprovozňování Sokolovny. Ještě do prázdnin se podařilo uspořádat veřejné cvičení a průvod Sokolů Žižkovem".

Dramatičtější vzpomínky vzpomínky na Pražské povstání popsal pan Hejda, který opatruje doklady o činnosti svého strýce v bojích na pražských barikádách. Po strýci Oldřichu Komínkovi, který pocházel z Prahy 7 z ulice u Uranie, se dochoval výpis bojové činnosti ze dnů 5.–11. května 1945.  Z něj vyplývá, že se Oldřich Komínek zapojil v noci na 6. května do budování barikád na rohu Plynární a Argentinské a Plynární-Osadní  a další den už se  stejnokroji desátníka N.S.G. ve vojensko-policejním revíru 21 v Praze VII Na Maninách a stal se velitelem družstva. To se zúčastnilo těchto akcí:

1. Zneškodňování zákeřných střelců (továrna Lufthansa, 1. P.M. pivovar, Poupětova ulice (kulomet), mateřská škola na Zátorách.

2. Členové družstva byli posíláni na slabě obsazené barikády nebo jako celek obsadilo ohroženou barikádu (24 hodin na barikádě Zátory u Elektrárny)

Nejdramatičtější situace nastala, když bylo družstvo vysláno k obraně Trojského mostu. Oldřich Komínek si k tomu poznamenal: "Družstvo zaujalo postavení v nízkých domcích na levém břehu. Ještě s jedním příslušníkem jiného družstva nechali jsme probourat zeď do vedlejší továrny na papír. Tímto otvorem jsme převedli obyvatele těchto domků do bezpečného továrního krytu. Tyto domky byly za nějakou chvíli rozstříleny německou dělostřelbou z druhého břehu. Otvoru jsme použili i při ústupu, když Němci obsadili námi hájený břeh".

Déletrvající palbou (dělostřeleckou) bylo rozprášeno i družstvo tak, že jako celek se již žádné akce nezúčastnilo.

Po rozprášení družstva se Oldřich Komínek zdržoval na barikádě Argentinská ul. a po jejím dobytí Němci na barikádě Plynární ul. až do německé kapitulace. O další službě napsal: "U voj. pol. rev. 21 Praha VII jsem konal ještě pořádkovou službu až do 11.V.1945 načež jsem vstoupil dobrovolně k I. pluku NSG v Praze, kde jsem setrval až do 4. XII. 45".

KAM DÁL?

Němí svědci květnových bojů na pražských barikádách

(dan)

Diskuse