28.01.2015 | V Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea se nachází Mater verborum a Františkánská bible, jedny z nejvýznamnějších kodexů vystavovaných pouze při zcela výjimečných příležitostech. Je zde ukrytý také nejstarší dochovaný opis Kosmovy kroniky, tzv. Budyšínský rukopis, který byl naposledy veřejnosti prezentován v rámci výstavy Staré pověsti české pořádané Národním muzeem v roce 2011. Kodexy budou na přelomu ledna a února na několik dní vystaveny.
Kodexy Mater verborum a Františkánská bible se do sbírek Knihovny Národního muzea dostaly jako součást tzv. zámecké březnické knihovny, jejíž první část daroval Národnímu muzeu v letech 1818 a 1824 Josef Maria hrabě Kolowrat-Krakovský, druhou podstatně menší část pak roku 1893 Eduard hrabě Pálffy z Erdödu, dědic březnického panství. Jednalo se o jednu z největších a nejvýznamnějších akvizic muzea v 19. století o rozsahu přibližně 240 kodexů, podstatnou část březnické sbírky přitom tvořily středověké rukopisy. Budyšínský rukopis získala Knihovna Národního muzea v roce 1952 darem od Klementa Gottwalda, jemuž ho věnoval prezident NDR Wilhelm Pieck.
Vznik tohoto rukopisu je datován do doby kolem roku 1240, texty v něm zapsané ale postupně vznikaly již od přelomu 9. a 10. století. Mater verborum (nebo taktéž Glossa Salomonis) je středověký latinsky psaný encyklopedický slovník, jehož převážná část je autorsky připisovaná opatu benediktinského kláštera v St. Gallen, pozdějšímu kostnickému biskupovi Salomonu III. (860-919/920, biskup v letech 890-919). Rukopis představuje abecedně řazený heslář latinských, řeckých a hebrejských pojmů ze všech oborů tehdejších věd i s jejich výklady. Původně byl heslář sepsán jako pomůcka k výkladu latinských spisů v klášteře St. Gallen, brzy se však stal oblíbeným a hojně opisovaným dílem. Podle Ottova slovníku pochází z období od 10. do 15. století 16 rukopisů tohoto textu, které jsou často doplněny glosami, především německými, většina kodexů pochází z první poloviny uvedené doby. Dalšími opisy těchto glosovaných exemplářů se dostaly německé přípisky i do samotného textu.
Původ rukopisu uloženého v Národním muzeu je nejasný. Nejčastěji je připisován některému z benediktinských klášterů. Ačkoli někteří badatelé výběr zužují na ženský benediktinský klášter, je podle převládajícího mínění odborné literatury nejpravděpodobnějším místem vzniku benediktinský klášter kladrubský. Václav Hanka, první knihovník tehdejšího Vlasteneckého muzea v Čechách, se domníval, že rukopis pochází ze Sázavského kláštera. Objevil se však i názor, že rukopis není benediktinského původu a místem vzniku je minoritský klášter blahoslavené Anežky v Praze Na Františku. V 15. století byl součástí knihovny augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem. Kromě glos již včleněných do textu obsahuje rukopis velké množství českých i německých meziřádkových glos z 13. století. Nejmladší české glosy pocházejí z 19. století. Jejich „objev“ učinil Václav Hanka v roce 1827, po padesáti letech je však Adolf Patera, Antonín Baum a Alfred Woltmann prohlásili za podvrh. Z celkových 1200 dodnes dochovaných českých poznámek mezi řádky je původních pouze 339, ostatní byly doplňovány v průběhu několika let v první polovině 19. století.
Rukopis je jedním ze zlomových děl knižní malby v českých zemích, dlouho byl považován za románský, ale postupně byly objevovány i prvky gotizující, proto je dnes řazen do přechodného období mezi románským slohem a gotikou. Někteří badatelé nazývají období alternativní gotikou nebo obdobím románsko-gotickým. Na výzdobě se podílelo několik autorů a uplatnily se zde i vlivy byzantské, které pronikly do střední Evropy prostřednictvím Benátek. Dále se na výtvarném slohu podílely vlivy francouzské malby a domácí česká tradice. Celkový smysl výzdoby spočívá v boji dobra se zlem. Nejznámějším výjevem rukopisu Mater verborum je úvodní celostranná iniciála (viz obrázek).
Pergamenový kodex pochází z druhé poloviny 13. století a jedná se o jeden z nejvýznamnějších rukopisů tohoto období, především z hlediska umělecké výzdoby. Rukopis vznikl zřejmě v minoritském klášteře Na Františku, později byl součástí knihovny augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem, založeného v roce 1333 Janem IV. z Dražic. Po zániku kláštera na přelomu 15. a 16. století se kodex přes několik dalších vlastníků dostal do sbírek knihovny březnické. Rukopis obsahuje latinský text části Starého zákona (od Izajášova proroctví po Knihy Makabejské) a Nového zákona. Ve výzdobě lze identifikovat vlivy italské a byzantské.
Kodex je nejstarším dochovaným opisem Kosmovy kroniky, jejíž originál z let 1119-1125 se nedochoval. Pochází z přelomu 12. a 13. století a je neznámého původu, pravděpodobně však českého. Latinský text je psaný na pergamenu pozdní karolinskou minuskulou. Některý z uživatelů kodexu v 15. století, snad Václav Koranda, jej opatřil marginálními obsahovými poznámkami a přepsal také některá slova, jejichž čtení snad nebylo kvůli nezvyklým a již nepoužívaným zkratkám jasné.
Osudy rukopisu jsou zřejmé jen zčásti. Jeho majitelem v 15. století byl již zmíněný český utrakvistický teolog Václav Koranda mladší (1422/5-1519), od roku 1460 rektor pražské univerzity, jehož iniciály MK („magister Koranda“) jsou dvakrát zapsány na zadním přídeští. S jeho pozůstalostí se snad dostal do knihovny Karlovy koleje pražské univerzity. Podle některých hypotéz byl rukopis po určitý čas součástí rožmberské knihovny, odkud se měl dostat do královské knihovny na Pražském hradě. Za třicetileté války byl odvezen do ciziny a nakonec se dostal do gersdorfské knihovny v Budyšíně.
Vzhledem k fyzickému stavu rukopisu, který neumožňoval jeho vystavení, zůstával dlouho ukrytý před zraky veřejnosti. Po restaurování, k němuž došlo v 90. letech, byl poprvé vystaven v roce 2011 v rámci výstavy Staré pověsti české, kterou pořádalo Národní muzeum.
Na první straně rukopisu je vyobrazení bratrů Čecha a Lecha stojících u Pražského hradu (viz obrázek). Iluminace byla do rukopisu vlepena dodatečně, námětem totiž nevychází z Kosmovy kroniky, která o postavě knížete Lecha nemluví. Motiv pochází pravděpodobně z Kroniky české Přibíka Pulkavy z Radenína, v níž se Lech objevuje jako postava poprvé, a samotná iluminace z doby okolo roku 1390.
Ve dnech 30. 1. až 2. 2 2015 budou mít návštěvníci výstavy „Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800–1300“ konané ve Valdštejnské jízdárně možnost rukopisy Mater verborum a Františkánskou bibli shlédnout. Ve stejném termínu bude Budyšínský rukopis představen v Jízdárně Pražského hradu v rámci výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované.
Autory článkou jsou Petr Brůha, Michal Dragoun a Kateřina Spurná z Knihovny Národního muzea.
KAM DÁL?
Průzkum vzácného středověkého rukopisu Liber viaticus
Muzeum ukáže Loupežníka, pozoruhodnou hru bratří Čapků
Maryšu najdete nově i na eSbírkách
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
