23.07.2014 | Naši předci se vyrovnávali s kritickými momenty života, mezi něž patří i smrt, pomocí řady zvyků a tradic. Řada z nich je dodnes známá, další upadly v zapomnění. Jaké využití měly pro naše předky například škapulíře nebo domácí oltáříky? Odpovědi najdete na výstavě Onen svět v Národopisném muzeu – Musaionu.
Národní muzeum zahajuje v Národopisném muzeu - Musaionu další výstavu z výstavního cyklu Smrt. Nová výstava s názvem Onen svět je zaměřena na fenomén smrti a její místo v lidové kultuře a tradici v 19. a na počátku 20. století. Seznamuje nejen se způsobem, jakým se naši předkové na venkově vyrovnávali se smrtí člena rodiny nebo komunity, ale také s bohatými tradicemi a zvyky, které byly před, během i po rozloučení s nebožtíkem udržovány. Vystaveny jsou masky z masopustních průvodů jako podoby personifikované smrti i četné ukázky pověrečných prostředků z oblasti lidové magie, kterými se lidé bránili proti nemoci a skonu. Výstava je k vidění od 24. července 2014 do 12. července 2015.
"Na výstavě Onen Svět návštěvníci uvidí, jak byla smrt zpřítomněna v lidovém zvykosloví," říká autorka výstavy Danuše Sedláková z Národopisného muzea – Musaionu, "mezi nimi jmenujme třeba masopustní masky smrti, nebo zpodobnění smrti – morenu, která se vynášela z vesnice. Na rozdíl od současnosti nebyla smrt tak oddělená od života, jako je tomu nyní, a byla jeho každodenní součástí." Proti všudypřítomné smrti se lidé chránili různými způsoby, které zahrnovaly magické praktiky a rituály.
Toto slovo je odvozeno od latinského slova scapula a označuje původně část oděvu – běžnou součást řeholního šatu, pruh látky, splývající přes prsa dolů jako zástěra. Škapulíře jako ochranu proti zlému nosili lidé buď na krku, nebo v kapse. Mohly obsahovat svaté obrázky nebo magická zaříkání proti nemoci a smrti. Z české literatury je asi nejznámější nositelkou škapulíře Viktorka z románu Babička spisovatelky Boženy Němcové. Viktorka dostala škapulíř na ochranu proti "černému myslivci". Bohužel, jí škapulíř nepomohl, a její další tragický osud započal právě při setkání s "černým myslivcem".
„A v kterém domě ta dýlka se nachází, nemůže nic zlého v něm se držet, také hromobití a škodlivé povětří nemůže uškoditi ani oheň tomu domu."
Kromě škapulířů si lidé na venkově obstarávali i zvláštní stuhy, tzv. Délky Ježíše Krista a Panny Marie, které patřily od středověku k nejoblíbenějším zázračným amuletům. Byly to papírové nebo hedvábné stuhy se svatými obrázky a texty, které symbolizovaly pomyslnou "svatou délku těl Panny Marie a Ježíše Krista". Délky měly do domu přinést štěstí a zdraví, a přinést hojnost nejen jeho obyvatelům, ale i sadu a dobytku. Tyto stuhy, stejně jako domácí oltáříky si lidé přinášeli většinou ze svatých poutí, na které se každoročně vydávali. Domácí oltáříky, stejně jako stuhy, se vyráběly obvykle v církevních dílnách.
Na výstavě jsou k vidění také bohatě zdobené barokní dveře s vyobrazením kostlivce, které tvořily součást mobiliáře bývalé lékárny z kláštera kapucínů na Hradčanech. Sloužily jako průchod repositorii a oddělovaly prostor lékárenské oficíny od jejího zázemí, kam měl přístup pouze lékárník. Kostlivec s kloboukem na hlavě a holí (násadou kosy) se zavěšeným košem s léčivými bylinami přes rameno zde vystupuje jako zahradník Dobré smrti. Vyobrazení personifikované Smrti zde přirozeně budilo strach i respekt zároveň.
Součástí výstavy jsou předměty používané při loučení se zemřelým -například rakev, kříž, pohřební a smuteční textilie, i předměty poukazující na víru pozůstalých, které často symbolizují spojení křesťanské tradice s pohanskými zvyky – svíčka, růženec, modlitební knížka nebo svaté obrázky.
KAM DÁL?
Smrt kmotřička na vás čeká v Českém muzeu hudby
Podobu starých Egypťanů pomáhá odhalit 3D modelování
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
