Psíci, panenky a draci ze Země vycházejícího slunce

15.03.2013 | Od 17. března 2013 Národní muzeum a Muzeum hlavního města Prahy pořádají ve Ctěnicích výstavu japonských hraček. Výstava s názvem Hrajeme si celý den čerpá z japonských sbírek Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Jeho sbírka japonských hraček obsahuje téměř 1400 hraček, což je poměrně velký soubor.

Hračkám se japonsky obecně říká omoča, ale také odbornějším názvem složeným ze znaků: gangu. Tradiční hračky se nazývají dentó gangu, lidové hračky kjódo gangu. 

Již od 30. let 20. století si japonské děti hrají s „moderními“ hračkami z plastu i dalších materiálů, ale tradiční hračky stále žijí v povědomí jako cosi opravdu japonského, a stále se vyrábějí jako krásné dárky, suvenýry ze známých míst (např. panenky kokeši v lázních severního Japonska), případně jako talismany či amulety pro štěstí a pro ochranu.

Výstava Hrajeme si celý den představuje hračky řazené podle ročního období, ve kterém si s nimi děti hrály. Jsou tu hračky spojené s oslavami nového roku a pak především s hlavními dětskými svátky hina macuri – svátkem holčiček (3.3.) a tango no sekku – svátkem chlapců (5.5.).

Návštěvníky čeká i celá řada dalších hraček, rozdělených podle materiálu, ze kterého jsou hračky vyrobeny (dřevo, papír, proutí), nebo podle způsobu, jakým byly používány. Najdou se tu hračky pro více dětí, stolní a karetní hry, panenky na vystavování nebo panenky na hraní.

Na výstavě se mohou návštěvníci seznámit jednak s bohatě dekorativními hračkami, určenými především k vystavení, tak s jednoduššími, ovšem i tak nesmírně působivými hračkami určenými ke každodennímu užití. Krom toho výstava také představí hračky v podobě talismanů, spojené především se zvířaty východního zvěrokruhu, a hračky představující známé postavy z japonských legend a pohádek.

Jaké jsou nejoblíbenější hračky autorek výstavy?

 Alice Kraemerová: „Není jedna, mám jich víc. Líbí se mi hariko -trojrozměrné pestře polychromované papírové hračky. Jsou lehké a barevné, některé mají hýbací hlavu. Připomínají mi školní doby, kdy jsme z novin a škrobu vyráběli talíře. Japonský způsob výroby těchto hraček je velmi podobný.  A dále se mi líbí dřevěné panenky kokeši pro svoji jednoduchost a přitom velkou rozmanitost tvarů a vzorů“.

Helena Gaudeková: „Pro mě jsou jednou z nejpoutavějších hraček papírové čepice, potištěné technikou barevného dřevořezu. Pocházejí z druhé poloviny 19. století a patří také mezi nejvzácnější předměty, protože tyto původní papírové hračky se dnes v Japonsku v podstatě nevyskytují. Děti si s nimi totiž na konci století běžně hrály a tak se do dnešních dob takto křehké hračky nedochovaly. Navíc tyto čapky ukazují dobovou popularitu tradičních barevných dřevořezů, které můžeme obdivovat dodnes“.

Výstava je určena přímo dětem, pro ně jsou také k dispozici repliky některých hraček, se kterými si mohou přímo na místě pohrát. Krom menších návštěvníků má ale výstava co nabídnout i dospělým, neboť jim umožní pokochat se tradičními japonskými hračkami, které nebývají často k vidění.

FOTOGALERIE:

S hračkami si japonské děti hrály odedávna, ale první historický důkaz o jejich existenci pochází až z období Heian (794 – 1185). Největší rozvoj všech druhů hraček nastal až v období Edo (1600 – 1868), tedy v době velkého rozkvětu všech řemesel i obchodu. Až do této doby se patrně náročnější hračky vyráběly jen pro šlechtické děti.

Tradičních japonských hraček existuje přes tisíc druhů a většinou se rozdělují do tří hlavních skupin.

První skupinu tvoří hračky, se kterými si skutečně děti hrály (například hliněné či papírové panenky nebo míčky temari).

Druhou skupinu hračky umělecky zpracované, které lahodily i oku dospělých (pestře malovaní draci nebo krásně zpracované dřevěné pálky hagoita na japonský badminton).

Třetí skupinu představují hračky, které zároveň fungovaly jako amulety či talismany nebo byly spojené s místními tradicemi (jako je inu hariko, psík z papíroviny z oblasti Tokia).

Japonská sbírka Náprstkova muzea obsahuje téměř 1400 hraček a jejich sběr začal už za časů zakladatele muzea Vojty Náprstka a jeho paní Josefy, kdy jim jejich přátelé z řad cestovatelů darovali první exponáty. Velkým dílem přispěl do sbírky Vojtěch Schűck, který hračky nakupoval v Japonsku po první světové válce a Joe Hloucha, jenž je získal při svých dvou cestách do Japonska (1906 a 1926).

Nemenší zásluhu na rozšíření sbírky má také bývalá kurátorka japonské sbírky Libuše Boháčková. Ta hračky nejen sama sbírala, ale také navazovala kontakty s japonskými etnografy a formou výměny získala mnoho národopisně zajímavých předmětů, mezi nimi i hračky. 

Další velký díl zejména lidových hraček získalo muzeum od Vlasty Winkelhöferové v roce 2009. Naše přední japanoložka sbírala hračky během svých dlouhodobých pobytů v Japonsku v letech 1957–1968 a 1990–1996 a předměty z její sbírky jsou cenné mimo jiné i tím, že díky vzorné dokumentaci je přesně známo, kde a kdy byly vyrobeny.

Navštivte další výstavy a expozice Národního muzea - Náprtskova muzea asijských, afrických a amerických kultur!

Článek byl připraven ve spolupráci s autorkami výstavy Hrajeme si celý den, Alicí Kraemerovou a Helenou Gaudekovou.

(dan)

Diskuse