Palackého mozek zůstává ukrytý v Národním muzeu

03.11.2014 | „Ihned po pohřbu zemského historiografa dra. Františka Palackého byl mozek slavného učence tohoto Museu odevzdán, aby pak panu med. dru. Václavu Šteflovi vydán byl k vůli chemickofysiologickému prozkoumání.“ Tak začíná dopis ze dne 10. prosince 1878, který dokládá pro nás dnes stěží pochopitelnou pozornost, věnovanou ostatkům Františka Palackého - konkrétně jeho mozku. Ten byl, coby svého způsobu relikvie, pietně uchováván, aby byl uložen do slavnostní síně Pantheonu a stvrdil tak svou přítomností její téměř sakrální charakter.

František Palacký, jedna z nejpřednějších postav českého politického života 19. století, zemřel 26. května 1876. Jeho smrt, jakkoliv ji mohl předznamenat vysoký věk a v posledních měsících jeho života i nepříliš dobrý zdravotní stav, se bolestně dotkla široké veřejnosti v Českých zemích. Nekrology se objevily v nesčetném množství tiskovin, které u nás v té době vycházely. Pohřeb Františka Palackého, označovaného kvůli jeho celoživotnímu dílu na poli politiky a historiografie za „Otce národa“, se stal akcí celonárodního významu, které se masově účastnily tisíce lidí, a na kterou se sjížděli zástupci spolků a místních samospráv z celé země.

Balzamované tělo Františka Palackého bylo před tím, než začal samotný pohřeb, vystaveno od 28. do 30. května 1876 ve Staroměstské radnici. Podle tisku se jen 29. května u rakve vystřídalo 40 000 osob. Dne 30. května večer byla radnice pro veřejnost uzavřena a téže noci proběhla pitva Palackého hlavy. Při ní byl vyjmut mozek, který byl v nádobě s lihem uchován jako významná památka pro Národní museum. Například jeden z tehdejších nejserióznějších deníků, Národní listy, informoval v této souvislosti o tom, že podle lékaře provádějícího pitvu byla lebka „nadobyčejně krásně tvořena, mozku mnoho a týž také velmi pěkný.“ Tuto dnes bizarně a zcela nepietně působící zmínku v seriózním tisku, stejně jako samotný akt uchování Palackého mozku, je však třeba chápat v dobovém kontextu. 

Myšlenka na to, že by se měl Palackého mozek po jeho smrti z pietních důvodů uchovat, vzešla pravděpodobně z okruhu jeho přátel z prostředí muzea nebo Akademie, tedy z okruhu kulturní a politické elity národa. Uchovat tu část Palackého těla, ve které de facto „vznikla“ myšlenka vytvářet český národ prostřednictvím psaní jeho dějin a aktivní politické akce, se tak může jevit jako akt, který měl symbolicky spojit zesnulého Palackého se současností a budoucností celého národa. O symbolickém významu, jímž bylo prostoupeno v očích jeho současníků Palackého tělo, svědčí i fakt, že kromě obvyklé posmrtné masky mu byl sejmut i odlitek ruky, protože se jednalo o ruku „která psala dějiny českého národa“.

Pohřeb proběhl 31. května 1876 a jeho atmosféra a emocionální naladění všech přihlížejících byly něčím do té doby nevídaným. Jak poukázal historik Pavel Máša: „v Palackém totiž nezemřel pouze významný buditel, ale podle mínění naprosté většiny české veřejnosti opravdový Otec národa“. Pohřební průvod prošel velkolepě vyzdobenou Prahou a směřoval do Lobkovic, kde bylo tělo Palackého uloženo do rodinné hrobky. Téměř 300 smutečních stužek z pohřebních věnců přenechala rodina Národnímu muzeu jako artefakt připomínající tento významný den.

V Národním muzeu

Národní muzeum, které mělo mozek Františka Palackého uchovávat, bylo však v poněkud problematické situaci. Vzhledem ke stavu, v jakém se nacházela původní budova muzea v ulici Na příkopech (a kde panoval naprostý nedostatek místa), bylo třeba preparát mozku „sem a tam přenášeti“, jak dokazuje zpráva z roku 1878. Po té, co byla postavena muzejní budova na Václavském náměstí, byl konečně čas zabývat se otázkou, jak s preparátem naložit.

Tázání se po jeho dalším osudu spustila žádost profesora J. V. Rohona, který roku 1899 požádal Prezidium Společnosti Muzea o zapůjčení preparátu za účelem vědeckého zkoumání. Následovala vnitřní jednání muzea i České akademie, kde se zvažovalo, zda je to skutečně nutné, a zda není lepší ponechat preparát pouze k pietním účelům. Speciálně zřízená komise měla také za úkol prozkoumat aktuální stav preparátu.  V rámci tohoto průzkumu byl preparát zvážen a byl popsán jeho aktuální stav. I vzhledem k tomu, že byl rodinou dán souhlas, bylo profesoru Rohonovi vyhověno preparát dále zkoumat. Preparát byl poté předán k opatrování adjunktovi zoologických sbírek Václavu Vávrovi a zůstal v těchto sbírkách uložen. Až od roku 1967 spadal do gesce nově vzniklého antropologického oddělení Národního muzea.

Po dlouhá léta se pak s preparátem nic nedělo a tento stav trval až do 30. srpna 1958. Ten den se v Pantheonu sešli tehdejší ředitel Národního muzea Vladimír Denkstein, jeho náměstek Karel Tuček a přednostka historicko-archeologického oddělení Zoroslava Drobná. Za jejich přítomnosti byl preparát mozku ve válcové skleněné nádobě s fixační tekutinou z glycerolu a 5% formaldehydu, označené pečetí, uschovaný do černě mořené dřevěné skříňky, vložen do stěny Pantheonu. Stav mozku pravidelně každý půl rok kontrolovali pracovníci antropologického oddělení.

Na tomto stavu se do dnešního dne nic nezměnilo. Preparát je v Pantheonu stále uložen ve speciální nice, kterou kryje mramorová deska bez označení. V současné době se uvažuje o tom, že po dobu rekonstrukce bude preparát přemístěn do expozice v Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v pražské Palackého ulici, kterou také spravuje Národní muzeum.

Článek byl připraven ve spolupráci s Vítězslavem Kuželkou z Antropologického oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Smrt navštíví i Náprstkovo muzeum

Novosvětská zpět v Novém světě

Propagandistické plakáty rozšíří sbírky Národního muzea

(dan)

Diskuse