Houba na hlavě? Seznamte se s troudnatcem

19.09.2014 | Houby vidíme rádi na talíři, ale kdo by si pomyslel, že se dají nosit i na hlavě? Pro naše předky byl troudnatec kopytopitý, chorošovitá houba, běžným materiálem pro výrobu čepic.

Troudnatec kopytovitý (zvaný také "hubka") roste během celého roku na listnatých stromech, zejména na odumřelých kmenech buků a bříz jako cizopasná houba. Rozrůstá se do plochy 5 až 50 centimetrů. V minulosti byl využíván pro mnoho účelů. Z jeho plstnaté dužiny se připravoval účinný prostředek proti krvácení, v holičství sloužil jako dohlazující plocha ostří břitev, nahrazoval kaučuk při těsnění spár lodí a včelaři jej používali při vykuřování včelích úlů. Hubka se stala nezbytnou především pro kuřáky dýmek, kteří si od ní připalovali tabák. Aby lépe hořela, napouštěla se hubka ledkem draselným. Tyto vlastnosti předurčily troudnatec k využití i v oblasti vojenství, kde se používal při vypalování zákopů.  Připisovány mu byly i vlastnosti léčivé. Kromě již zmíněné schopnosti zastavit krvácení, bylo možné s jeho pomocí i léčit bolesti hlavy – mírnily je právě čepice namočené do vody, které se nemocnému pokládaly na hlavu a měly prý chladivý účinek.

Mužské čepice vyráběné z choroše

V 19. století byly čepice z choroše celkem běžnou pokrývkou mužské hlavy na Chodsku, v sousedním bavorském příhraničí, nebo na Valašsku. Čepice byly jako lokální výrobek vystaveny i na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895.V průběhu 20. století docházelo k postupnému úpadku jejich výroby, i když ojediněle se výrobky z chorošů zhotovovaly ještě v 70. až 80. letech 20. století.  

Posledním výrobcem čepic z chorošů byl Josef Fronk z Domažlic. Podle jeho popisu bývá nejlepší doba pro sběr chorošů v květnu, kdy je jejich povrch měkký a hladký. Používá se jen vrchní vrstva, kterou je třeba opatrně a pečlivě odstranit nožem. Houba se okrájí, rozdělí se na menší kousky, které se vyklepou a vytáhnou dřevěnou paličkou. Vyklepávání je velmi důležitou částí výrobního postupu a je k němu zapotřebí velká zručnost. Připravené díly čepice se ručně sešijí a ozdobí tkalounovým lemováním, propletenými pásky a knoflíky vyrobenými z troudnatce.

Čepice z choroše byly velmi oblíbené, protože materiál připomínal jemný měkký semiš.

Historik chodského regionu Josef Blau popsal odlišný způsob zpracování choroše. Očištěná vnější kůra houby se důkladně naklepe, ale nekrájí se na kousky. Naklepáváním změkne a zvětší výrazně svou plochu. Potom se vloží na tři dny do louhu, kde změkne a dá se snadno táhnout. Díky tomuto postupu se prý někdy podařilo zhotovit čepici z jednoho kusu choroše, jen k okraji se přišily dva pruhy, širší vzadu a nižší vpředu. Chorošová čepice se pak nápadně podobala vydrovce.

V Národním muzeu – Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích pokračuje mimořádný cyklus výstav Z pokladů Národního muzea. Do 25. září 2014 jsou na výstavce Houby jak je neznáte k vidění netradiční výrobky z chorošů. Výstavka je umístěna ve speciálním objektu, vytvořeném z historického výstavního mobiliáře.

(dan)

Diskuse