Pracovník Knihovny Národního muzea zaútočil na Hitlera

13. 11. 2014 | Jan Kefer, jeden z nejvýznamnějších hermetiků minulého století a také dlouhodobý pracovník Knihovny Národního muzea, se na počátku 2. světové války pokusil o neobvyklý čin. Podle názoru mnoha českých hermetiků se pomocí několika magických intervencí pokusil zastavit Hitlera. Jeho snahy nebyly úspěšné a Jan Kefer byl zanedlouho poté odvlečen německého koncentračního tábora, kde zemřel ve věku pouhých 35 let. Po válce ho prezident Edvard Beneš vyznamenal Československým válečným křížem in memoriam.

Svatba Jana Kefera a Dagmar Moosové v roce 1935 (zdroj: Národní muzeum)

Životní příběh Jana Kefera skončil příliš brzy, přesto za svůj krátký život dokázal vytvořit pozoruhodné dílo. Narodil se roku 1906 v Novém Bydžově a poté, co ztratil otce, přestěhovala se rodina do Prahy.  Jan začal hned po maturitě pracovat jako neplacený praktikant v Knihovně Národního muzea, kde později získal stálé místo. V Národním muzeu našel inspirativní prostředí; jeden z jeho kolegů se jako etnolog zajímal o lidový okultismus, další byl vysokým zednářem.

Dr. Jan Kefer: Syntetická magie. Sešitová knihovna „Spektrum“, Universalia - společnost čsl. hermetiků, 1933 – 1936. Obr. na titulu: František Drtikol 1931Kefer, který ovládal sedm jazyků – němčinu, italštinu, francouzštinu, angličtinu, latinu, řečtinu, arabštinu – mohl v muzejní knihovně studovat původní filosofické a religionistické texty v originálním znění. Věnoval se také astrologii, magii a alchymii, tedy třem hlavním pilířům hermetismu. „Jan Kefer přišel na to, že nejvyšší formou magie je theurgie, což je v podstatě božská magie – síly, které hýbají světem. On sám se stal jejím zdatným praktikem,“ říká Petr Kalač, dlouholetý pracovník Knihovny Národního muzea.

Jan Kefer byl nesmírně činný člověk. Kromě práce pro Národní muzeum studoval na FF UK hudební estetiku a filosofii, přednášel, působil jako skautský vedoucí a také psal. Mezi jeho nejvýznamnější hermetická díla patří Syntetická magie (1935) a Praktické astrologie aneb umění předvídání a boje proti osudu (Praha 1939). Jeho velikým štěstím bylo, že si mohl tento životní styl dovolit, na studiích jej totiž podporovala matka, a když se roku 1935 oženil s Dagmar Moosovou, která se do něj zamilovala na jedné z jeho hermetických přednášek, žila mladá rodina z Keferova muzejního platu a také z věna jeho ženy. Dagmar Keferová se po svatbě vyučila astroložkou a s pomocí horoskopů vykládala lidem budoucnost. Roku 1936 se jim narodil syn Reginald.

Logos, revue pro esoterní chápání života a kultury. Roč. I., č. 1., Universalia - společnost čsl. hermetiků, 1934Jan Kefer se maximálně angažoval také ve společnosti československých hermetiků Universalia. Byl šéfredaktorem jejího časopis Logos, a vydával lístkovou encyklopedii hermetismu, která měla usnadnit širokému okruhu čtenářů studium cizojazyčné hermetické literatury a pomoci vysvětlit její neznámé termíny. 

Jako velký vlastenec se projevoval zejména při svých veřejných přednáškách, kde upozorňoval na vzrůstající hrozbu ze strany nacistického Německa. Poté, co byla roku 1938 uzavřena Mnichovská dohoda, se odhodlal k dalšímu činu: „Jan Kefer nabídl československé vládě, že jim pomůže Hitlera zpacifikovat. Edvard Beneš to tehdy odmítl,“ říká Petr Kalač a dodává: „Kefer ale přesto provedl tři magické akce, při kterých zaútočil na Hitlerův astrál. První operace proběhla roku 1938, další dvě za Protektorátu.“ Magické útoky se odehrávaly na skrytých místech nedaleko Prahy, ale nebyly úspěšné. Někteří hermetici se domnívají, že byl Adolf Hitler chráněn proti podobným útokům německou okultní společností Thule. I kvůli tomu na Kefera pravděpodobně zapůsobil tzv. zpětný náraz sil, které vyslal při svých magických obřadech.

Prezident Edvard Beneš udělil po válce Janu Keferovi in memoriam vyznamenání Československý válečný kříž (zdroj: Národní muzeum)Na základě udání byl Jan Kefer 9. června 1941 zatčen gestapem a vězněn nejprve na Pankráci a posléze na Karlově náměstí. Gestapo se ho snažilo získat pro spolupráci, Kefer však odmítl.  Z Prahy byl převezen do koncentračního tábora Flössenburg, kde pracoval v kamenolomu. Na následky týrání zde 3. prosince 1941 zemřel. Záhy poté podlehla následkům psychických útrap v pouhých 26 letech jeho žena Dagmar, malého Reginalda se ujali prarodiče.

V souvislosti s Keferovou odbojovou činností, jakkoliv se její podoba může zdát zvláštní, udělil po válce prezident Edvard Beneš Janu Keferovi in memoriam vyznamenání „Československý válečný kříž“.  Jeho životní postoje a boj, který vedl proti mohutné hrozbě představované hitlerovským Německem, tak byly jasně oceněny. Je nesporné, že Jan Kefer si nadevše cenil života ve všech jeho podobách a že vždy hledal skutečnou podstatu věcí. Ne náhodou je první číslo znovuobnoveného časopisu Logos, který začal vycházet po Sametové revoluci, uvedeno případným Keferovým textem, ve které se píše: „Fanatismus jest jednou z nejnakažlivějších nemocí lidstva; podléhají mu nejen jednotlivci, ale i celé sekty a církve. A tito fanatismem stižení blázni se hádají o pravost jimi přijatých nauk, zapomínajíce ve svém šílenství jimi se říditi a využíti jejich pravého účelu.“

gallery

Článek byl připraven ve spolupráci s Petrem Kalačem z Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea.

(dan)