Orbikulární žuly, horniny stále záhadné

7. 3. 2018 | Při svých cestách pražským metrem se setkáte s různými dekoračními kameny, které jsou použity na obložení jeho stanic. Typická je například liberecká žula s velkými krystaly růžového živce. Orbikulární žuly zde však zcela jistě neuvidíte.

Orbikulární hornina (křemenný diorit) z Muckova u Černé v Pošumaví je stará přibližně 2 miliardy let. Rozměry vzorku jsou 95 × 50 × 33 cm. Foto: L. Váchová.

Jako orbikuly geologové nazývají oválné útvary, které se vyskytují v různých typech vyvřelých hornin, nejčastěji granitech (žulách), syenitech nebo dioritech. Jejich vnitřní stavba je typická střídáním koncentrických vrstev, které mají poněkud odlišné minerální složení. Jejich vznik stále ještě obestírá mírný nádech tajemství a názory badatelů se různí. Vyvřeliny obecně vznikají krystalizací z magmatu (roztavené horniny) v zemské kůře. Na vzniku orbikulárních hornin se patrně podílí kombinace několika procesů, jako je mísení magmat o různém složení, tok taveniny v magmatickém krbu a roli také jistě hraje rozdílná teplota krystalizace jednotlivých minerálů.

Tato orbikulární hornina (granodiorit) z jižní Korsiky byla původně součástí sbírky přírodnin knížete Metternicha na kynžvartském zámku. Foto: F. Vacek.

Orbikulární horniny se vyskytují poměrně vzácně, i když jsou známy z různých míst celého světa. Nejhojněji se nacházejí ve Finsku, kde vznik většiny dosud objevených hornin spadá do období archaika (před 2,5–3,2 miliardami let) a proterozoika (před 1,5–1,9 miliardami let).

Na tomto vzorku jsou vidět tmavé úlomky přeměněných hornin obalené lemem tvořeným minerálem cordieritem (Häuslern, Rakousko). Foto: F. Vacek.

Z našeho území je známo jen několik ojedinělých nálezů tohoto typu hornin, z nichž nejznámější pochází z okolí obce Muckova nedaleko Černé v Pošumaví. Zde je během geologického mapování v polovině osmdesátých let objevil geolog Petr Rajlich se svými kolegy. Nálezy pocházejí z ojedinělých balvanů a drobného výchozu, nejlepší vzorky získalo do svých sbírek Národní muzeum. Tato hornina je součástí většího tělesa tzv. světlické ortoruly, která je nejstarší datovanou horninou v ČR. Její stáří je přibližně 2 miliardy let. Ortorula vznikla z původně staršího granitu, který byl pohřben do velkých hloubek, kde došlo v důsledku vysokých tlaků a teplot k jeho přeměně. Přestože je orbikulární hornina obklopena výrazně deformovanými a přeměněnými horninami, samotná je těmito změnami postižená jen velmi málo. Jakým způsobem k tomu došlo, není ještě dostatečně vysvětleno.

Drobný výchoz orbikulárního syenodioritu v národním parku Nuuksio v jižním Finsku. Foto: F. Vacek.


Autorem textu je František Vacek z Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.


Kam dál:

Kámen, který roste jako z vody

Globální oteplení zapsané do kamene

Svědkové dávných katastrof

Národní muzeum uchovává jedny z nejstarších hornin

(per)