Jak lenochod ke klíštěti přišel

19. 1. 2015 | V Národním muzeu je uloženo mnoho pokladů, sbírek ze všech oborů lidské činnosti i přírodních artefaktů. Výtvory lidské spravují historici, archeologové a etnografové, výtvory přírodní pak přírodovědci. Zdálo by se, že se obory společenskovědní a přírodovědné míjejí a není nic, co by je spojovalo. Ale právě rozmanitost sbírek Národního muzea někdy spojí zdánlivě nespojitelné. Například příběh lenochoda a klíštěte, pocházejících z různých sbírek v rámci Národního muzea.

Lenochodí samice s mládětem. Negativ Enrique Stanko Vráze, Praha, 1894 (zdroj: Národní muzeum)

Příběh lenochoda

Sbírka mimoevropských fotografií Národního muzea – Náprstkova muzea obsahuje velmi rozsáhlý fond negativů, diapozitivů a pozitivů Enrique Stanko Vráze (1860–1932), cestovatele a fotografa, ale také spisovatele a sběratele. Na své cesty si Vráz často vydělával právě sběrem a prodejem přírodnin. Lovil větší zvěř (levharty, opice, ptáky), ale i ryby, plazy, korýše a různý hmyz (brouky, motýly). Do Evropy ale také přivážel zvířata živá. A zde začíná příběh lenochoda.

Diapozitiv zmíněné lenochodí samice s mládětem (zdroj: Národní muzeum)V červnu roku 1894 přijel Vráz do Prahy. Ihned se ohlásil v domě „U Halánků“ u Vojty Náprstka, s nímž se zatím znal pouze z korespondence. V Náprstkově domě vystavil předměty, které přivezl ze své cesty po Jižní Americe (Venezuela, Brazílie, Peru), na dvoře „ubytoval“ živá zvířata. Sbírku 44 zvířat přivezl darem městu Praze. Zoologickou zahradu Praha v té době ještě neměla, i když se o ní již několik let uvažovalo. Existovala i společnost pro zřízení zoologické zahrady v Praze, ta však neměla ani prostory pro zvířata, ani peníze na jejich krmivo. Vráz proto nabídl tyto exotické tvory zoologické zahradě ve Vídni, kam byli skutečně převezeni, poté co byli vystaveni v tzv. Paslerově ústřední síni na Perštýně.

V Národním archivu se zachovala žádost z roku 1894 o povolení právě této výstavy živých zvířat, které Vráz přivezl. V žádosti mimo jiné stojí: „Spolek pro zbudování zoologické zahrady žádá o povolení výstavy živých zvířat na rohu Perštýna a Bartolomějské od 7. července od 9 hodin z rána do 6ti hodin večer za vstupné 20 kr. pro osobu dospělou a 10 kr. za děti. Dokládám, že jest 5 živých ochočených lenochodů, jedna potkanová vačice, dvě menší vačice s mláďaty, dva maličtí medvídkové a hokko (kuna). [Jde o omyl – hoko je pták z čeledi hokovitých (Cracidae), z řádu hrabavých (Galliformes), pozn. aut.]. Vedle toho vystaveny jsou: sůva – brýlovec a dvě veliké slípky neurčeného dosud rodu a jména, třinácte pak obrovských pavouků sklípkanů.“

Lenochodí samice s mládětem. Pozitiv Jan Mulač, Praha, 1894 (zdroj: Národní muzeum)V životopisné knize „Život a cesty E. St. Vráze“, kterou sestavila Vrázova dcera Vlasta na základě jeho deníků, korespondence a vzpomínek, se o zvířatech také píše: „Již během cesty zvířata budila velkou pozornost. … Je jich celkem: čtyři lenochodi dvouprstí s ochočeným mládětem, několik druhů vačic s mláďaty, Tuka Tuka (Vrázova oblíbená kuna, pozn. aut.), dva medvídkové s točivými ocasy, sbírka ptáků, papoušků, kurovitý velký hokko, vzácná sova brýlovec, pavouci sklípkani a pak obyčejnější druhy ptáků a zvířat.“

Vrázová se také zmiňuje, že lenochodi dostávali každý den k snědku košík růží.

Ve sbírkách Náprstkova muzea je uloženo několik obrázků, na nichž je právě Vrázova  samice lenochoda dvouprstého (Choloepus sp.) s mládětem. Jde o fotografii z ateliéru známého pražského fotografa Jana Mulače (1845–1905), dále o kolorovaný diapozitiv, téměř totožný s fotografií (rozdíl je jen v mírně odlišné pozici hlavy mláděte). Nejzajímavější je negativ, který patrně snímal sám Vráz v improvizovaném prostředí – lenochodí samice s mládětem zavěšená na větvi opřené o bedničku před bílým prostěradlem.

V zoologickém oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea je také uloženo několik exemplářů preparovaných lenochodů, ale žádný z nich není "ten od Vráze" – Vrázovi lenochodi byli, jak už bylo řečeno, odvezeni do Vídně a o jejich dalších osudech není nic známo.

Lokalita pravděpodobného nálezu lenochoda s klíštětem – okolí města Maturín ve Venezuele (zdroj: Národní muzeum)

Příběh klíštěte

Při revizi sbírky roztočů Přírodovědeckého muzea Národního muzea byl ve staré přírůstkové knize (tzv. akcesitu) nalezen zápis o uloženém klíštěti z lenochoda, dar Enrique Stanko Vráze. Při hledání mezi starým neroztříděným materiálem byla objevena klíšťata pocházející z různých živočichů – několika želv, leguána, vrápence, ježka, tchoře, srnce, zebu a dokonce luskouna – až předposlední zbývající epruveta (malá skleněná nádobka s rovným dnem, uzavřená smotkem vaty) byla označena štítkem „Klíště z lenochoda, Maturin, E. St. Vráz“. Uvnitř se skrývala nasátá samice, jejíž bochníkovité tělo měřilo 10 × 15 mm. Po více než 120 letech od jejího dovezení z Venezuely byla určena jako klíště Geayovo (Amblyomma geayi). Na lenochody se přímo specializují hned dva druhy rodu Amblyomma. Kromě klíštěte Geayova je to ještě klíště lenochodí (Amblyomma varium). Tato klíšťata můžeme najít až na 90 % lenochodů!

Původní inventární štítek s informací o lokalitě, sběrateli a starém přírůstkovém čísle (zdroj: Národní muzeum)

Lenochody však netrápí jen klíšťata, ale i roztoči z jiných skupin: tři druhy krev sajících zákožkovců a tři druhy čmelíkovců rodu Macrocheles parazitujících v jejich konečnících.

Klíště bylo zcela určitě vytaženo ze srsti jednoho z lenochodů, přivezených Vrázem do Prahy, a věnováno do Národního muzea.

A tak se propojily snímky lenochoda z Náprstkova muzea s klíštětem z Přírodovědeckého muzea.

FOTOGALERIE

gallery

 


Autory článku jsou Jiřina Todorovová ze Sbírkového oddělení Náprstkova muzea a Petr Dolejš ze Zoologického oddělení Národního muzea.

 

 

KAM DÁL?

 

Dobrodruh Čeněk Paclt byl posedlý zlatem a diamanty

Můj drahý kocourku!

Drahý muži!

A. V. Novák vyprávěl o svých cestách slovem i obrazem

 

(dan)