Neznámá hrdinka od rozhlasu

21. 8. 2015 | Dramatické dějinné momenty mají své neviditelné hrdiny a hrdinky. Před sedmi lety uspořádalo Národní muzeum u příležitosti čtyřicátého výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa sběrovou akci, díky které se podařilo shromáždit široké spektrum artefaktů připomínajících srpnové události. Jsou mezi nimi také vzpomínky pamětníků a pamětnic. Mezi unikáty, které Národní muzeum do sbírek získalo, patří i dopis tehdy třicetileté lékařky pražské záchranné služby Světluše Závorové. Napsala ho týden po invazi rodičům. Retrospektivně v něm líčí své prožitky z prvních dnů okupace. Dopis je jedinečným pohledem na tehdejší události v hlavním městě z perspektivy záchranářky. A zároveň zachycuje hrdinství této mladé ženy.

Fotografie. Dramatické okamžiky z roku 1968 v Praze. Zdroj: Národní muzeum, autor Igor Beneš

Stejně jako pro celou společnost také pro doktorku Závorovou znamenal příjezd vojsk šok a přerušení každodennosti. Dozvěděla se o něm podobně jako mnoho jiných cestou do práce. Ve středu 21. srpna ráno vyrazili s manželem autem jako obvykle. „Nevím, co mne to nenapadlo, zapnout radio. Cestou jsme potkávali davy peších, nikde ani autobusy, ani tramvaje a domnívali jsme se, že snad jde o nějakou podivnou stávku dopraváků. Na Spořilově jsme přibrali dva z četných ‚stopařů‘, jedoucích do práce.“ První tanky uviděli na Žižkově. „Vybavil se mi pětačtyřicátý rok – na víc se už nepamatuji a začalo mi být tak strašno, jak mi snad ještě nikdy nebylo, obzvlášť proto, že pán, kterého jsme vzadu vezli, při spatření našeho údivu pravil: ‚Vy to nevíte? Ve tři hodiny v noci nám obsadili republiku,‘“ píše S. Závorová rodičům.  V 7. 30 ráno ji vysílačka povolala k prvnímu výjezdu – k budově Československého rozhlasu. Vinohradská třída spolu s postranními ulicemi byly plné tanků a obrněných transportérů, v okolí rozhlasu velké množství lidí. „Cestou k rozhlasu bylo až neuvěřitelné, jak byli naši lidé ukáznění – v ulicích, které se zdály být namačkány k prasknutí, nám uvolňovali uličky pro mikrobus, dirigovali nás, pomáhali, zdravili úsměvy, symbolicky zaťatými pěstmi, sympatizovali slovy,“ popisuje lékařka atmosféru, která na místě to ráno panovala.

Fotografie. Dramatické okamžiky z roku 1968 v Praze. Zdroj: Národní muzeum, autor Igor Beneš

Jak nebezpečná její služba ten den bude, se ukázalo brzy. V chodbě vedoucí do traktu, kde leželi první dva postřelení, na ni jeden z okupačních vojáků namířil samopal: „Do dneška nevím, kde se ve mně vzalo tolik odvahy, že jsem na něj začala rusky křičet, že jsem lékařka, se mnou dva sanitáři a že se musíme dostat k raněným. Potom jsem si odsunula z cesty jeho samopal a prošla i s posádkou chodbou dál. Snad to bylo proto, že jsem ještě nevěděla, co dokážou.“  Poté, co první postřelené převezla do nemocnice, dostala příkaz se k rozhlasu vrátit a najít si stanoviště pod telefonem, aby bylo možné rychle zasahovat. Hodiny od té doby přestala počítat. V dopise k tomu později napsala: „Bylo to strašné, snad ještě v životě jsem nezažila tolik strachu, co jsem prožila během těch několika hodin. Kolem nás lítaly kulky z kulometů, vybuchovaly zásoby munice, hořely tanky, a všechno byl jeden kolotoč – vyhnout se kulkám a lítajícím střepinám z vybuchující munice, sebrat raněné, naložit, rozvést do nemocnic, vrátit se a to všechno dokola, dokud ta hrůza po několika hodinách nepřestala.“ V okolí budovy rozhlasu a oblasti Václavského náměstí ten den doktorka Závorová zasahovala až do pozdních odpoledních hodin. K raněným a mrtvým vyjížděla také v dalších dnech. Domů se poprvé od okupace dostala až v neděli večer, po sto hodinách služby.

Autorkou článku je Jitka Gelnarová, kurátorka Oddělení novodobých českých dějin, Historické muzeum Národního Muzea.

Fotografie. Fotografie. Dramatické okamžiky z roku 1968 v Praze. Zdroj: Národní muzeum, autor Igor Beneš

Další fotografie si můžete prolédnout v galerii:

gallery


 

Kam dál?

Více informací o sběrové akci a výstavě A přijely tanky..., která byla uspořádána v roce 2008

Okupanty z roku 1968 připomene pamětní deska

 

 

 

(EK)