05.09.2016 | Dům módy letos v létě oslavil 60. výročí od svého otevření, a proto ve výstavě Retro nemohou šaty z Domu módy chybět, a to jak ty historické, tak současné.
Otevření Domu módy v roce 1956 bylo veřejností vnímáno jako něco mimořádného. Rok 1956 vůbec znamenal pro československou módu velký zlom. Po 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu totiž konečně skončily diskuse a snahy o vytvoření „oděvu nového československého člověka.“ Ideologie konečně přestala ovlivňovat oděv a československá módní tvorba se mohla opět veřejně přihlásit ke světové módě.
Otevření domu módy tedy bylo spojováno s řadou nadějí. Tento obchodní dům měl představovat jakousi vlajkovou loď československého textilního, oděvního a obuvnického průmyslu s nabídkou nejen co nejširšího sortimentu, ale též široké palety služeb. Podniku byla ze strany ministerstva vnitřního obchodu a průmyslových podniků věnována značná pozornost, o čemž svědčily rozsáhlé reportáže v novinách a filmových úvodnících.
Budova Domu módy se nachází v horní části Václavského náměstí a je nyní součástí chráněné památkové oblasti Prahy. Minimálně od 17. století zde stál jednopodlažní dům se zájezdním hostincem. Říkalo se mu „U Nigrinů“ nebo „U Kominíků“. V roce 1842 byl dům spojen společnou fasádou se soudním domem a zvýšen o jedno patro. Ve druhé polovině 19. století se v přízemí domu nacházela proslulá Šindelářova kavárna, do které kromě řady dalších osobností chodil i Antonín Dvořák.
Tradice populární kavárny místo provázela i ve 20. století. To již na místě stál moderní dům ve stylu pozdní geometrické secese, postavený v roce 1914 podle projektu architekta Jaroslava Benedikta. Až do roku 1927 se v přízemí a prvním patře budovy nacházel Šramotův restaurant s kavárnou. Poté se restaurant Šramota přestěhoval na Příkopy.
Podle knihy hostů z let 1923–1950, uložené v Archivu Národního muzea, i sem chodila řada osobností, např. prezident Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Guth-Jarkovský, Vojtěch Mastný, Emil Hácha, Igor Fjodorovič Stravinkij a další.
V domě na Václavském náměstí ale byla kavárna dál, a znovu se jmenovala Šindelářova, poté Kavárna Parlament. V přízemí budovy byl zřízen velký obchod firmy Prokop a Čáp – dům jakostních látek a velkoobchod sukny a podšívkovinami.
V závěru druhé světové války se stal dům obětí leteckého útoku německé armády na pozice povstalců pražského povstání.
Dne 7. května 1945 v 17.30 byl trakt domu do Krakovské ulice zasažen zápalnou pumou, která ho prakticky zničila. V listopadu proběhlo na místě komisionální šetření Magistrátu hlavního města Prahy a bylo rozhodnuto, že: „…nároží a větší část domu do ulice Krakovské je zcela pobořena, část domu na straně do Václavského náměstí pak vážně poškozena, a to zejména stropní konstrukce… s ohledem na závadný stav celého objektu, a na značné destrukce v zůstalých částech domu, jakož i s ohledem na to, že tento dům byl kdysi přestavován a obsahuje nesourodé konstrukce různého druhu, nelze po technické stránce užití zbylých částí tohoto domu ke znovuvybudování nového objektu a bude tudíž nutno celý dům zbourati.“
Firma Prokop a Čáp musela vystěhovat látky ze skladu. Konečně v roce 1954 bylo rozhodnuto vystavět na parcele nový obchodní dům s látkami DAREX. Autorem budovy se stal Josef Hrubý, jedna z předních osobností české architektury. Spolu s Josefem Kittrichem je autorem projektu vůbec prvního plně sortimentního obchodního domu u nás – Bílé labutě. Později pracoval například na proslulém výstavním pavilonu Československa na Expo 58 v Bruselu.
Stavba Domu módy trvala rok a půl a konečně 8. července 1956 byl nový obchodní dům za bohaté účasti Pražanů otevřen. Název Dům módy se vžil ještě před otevřením budovy. V 50. letech představoval totiž první módní dům svého druhu v celém Československu. Po roce došlo k vyklizení skladu v pátém patře a rozšíření obchodu.
V Domě módy se prodávala metráž, konfekce, prádlo, pletené zboží, obuv a galanterie. Zákazníci mohli nalézt zboží firem Modeta, Vlněna, Oděvní závody Prostějov, obuv ze Svitu Gottwaldov, ale i Módních závodů Praha. Co prý zákaznice postrádaly, byla kosmetika a bižuterii.
Nenaplněným sněm bylo, aby si Dům mohl vybrat z návrhů modelů na příští rok, tj. ještě dříve, než budou zařazeny do kolekcí. V této vizi se měl Dům módy stát jakousi vzorkovnou. Rovněž módní přehlídky Domu módy měly za cíl zkoumat reakce na nové kolekce: oblibu a prodejnost zboží.
V Domě módy ale prodávaly i modely Módních závodů. Národní podnik Módní závody vznikly v březnu 1954 a zahrnovaly známé prvorepulikové salony: Hannu Podolskou pod názvem Eva, Rosenbauma pod názvem Styl, salon Bárta jako Diplomat a salon Kníže jako Adam. Salony byly povinné kromě zakázkové výroby šít i modely pro průzkumné prodejny a mezi ty patřil samozřejmě i Dům módy.
Etiketu: „Pro Dům módy vyrobily Módní závody Praha“ nesou kostkované košilové šaty ze sbírky Národního muzea. Jsou ušité z bavlny a šíře sukně je uměřená, aby konvenovala vkusu pracujících žen.
Přestože, stejně jako Dom módy Dunaj a Dom odievnia v Bratislavě, měl i Dům módy v Praze přednostní zásobování a exkluzivitu při dovozu apod., zásobování bylo problematické a největším problémem byla absence možnosti výběru.
Lepší situace byla jen v oddělení obuvi. Dům módy měl vlastní kolekce obuvi, které se v menších sériích vyráběly v podniku Svit Gottwaldov. Ručně vyrobenou obuv dodával národní podnik Botana Skuteč. Především v prvních letech po otevření to bylo něco mimořádného. Lodičky na tehdy módním jehlovém podpatku byly nedostatkové zboží.
%20upr.jpg "Odívání 1965. Zdroj: Národní muzeum")
Reklamní oddělení Domu módy vydávalo i vlastní katalog, spíše časopis, na základě které si zákazníci mohli zboží objednat poštou. Ve spotřební infrastruktuře socialistického Československa byla zásilková služba neortodoxní, téměř kapitalistickou vymožeností. Katalog vycházel čtyřikrát do roka a na jeho přípravě se podílely vynikající osobností. Autorem módních fotografií byl Fred, původně Alfred, Kramer (1913–1994). Kramer byl v 50. a poté i 60. letech 20. století reprezentantem živého přístupu k fotografování módy. Modelky fotil v exteriérech a v pohybu. Slavné jsou jeho černobílé fotografie šperků pro firmu Jablonex, ale fotil i pro časopisy Žena a móda a Odívání. Další osobností v redakční radě byla Zdenka Bauerová. Akademická malířka a módní návrhářka, která dlouhá léta pracovala pro salon Styl, učila na Uměleckoprůmyslové škole a vychovala řadu známých českých designérů. Bauerová je i spoluautorkou kolekce pro Expo 67 v Montrealu. V roce 2003 znovu otevřela módní salon v Praze v Jungmannově ulici.
V 70. letech 20. století se stal Dům módy součástí podniku Textilia, který měl na starosti zásobování vnitřního trhu. Pro Dům módy to znamenalo konec jeho výjimečnosti, skončil jako lepší obchodní dům.
Dnes Dům módy nabízí v šesti patrech opět výběr značkových oděvů. Specializuje se na německé, italské a francouzské firmy, ale nachází se zde i butik značky Rosenbaum, který navazuje na tradici prvorepublikového salónu, nebo obchod české tradiční značky Jablonex.
Autorkou článku je Miroslava Burianová z Oddělení novodobých českých dějin
Poděkování: Ondřej Táborský, Konstantina Hlaváčková, Michal Petrov, Dům módy
(EK)
Historie| hrubka v textu článku | PerMoník | pátek 16. září 2016 10:11 |
