Výrobci dřevěných hraček ze Skašova

2. 12. 2016 | Skašov leží mezi Nepomukem a Přešticemi, jižně od Plzně. V roce 1854 se nazýval Lhota Kašova, později Lhůta. Levné dřevěné skašovské hračky byly oblíbené pouťové a jarmareční zboží. V polovině 20. století se ve Skašově věnovalo výrobě hraček 52 rodin.

Údaje o celkové výrobě hraček máme z roku 1858. Zaznamenal je Dr. Chylík v Národopisném obzoru v roce 1914.

Hračkáře sdružoval zájem – výroba a starost o odbyt výrobků. Vzrůstající poptávka po hračkách měla vliv na vznik tzv. faktorů, neboli překupníků a obchodníků s hračkami. Skašovští výrobci hraček se sjednotili do družstva, které chránilo jejich obchodní zájmy. Nejúspěšnější ze skašovských byl Klinger – měl vlastní výrobu a hospodu, která byla společenským centrem obce.

V domácké výrobě se soustružnická dovednost získávala od starších příslušníků rodiny. V rodině se dědil oblíbený sortiment hraček, soustruh a nářadí. Podle pamětí lidí si hračkáři své soustruhy stavěli svépomocí. Kovové součásti zhotovovali místní kováři. Hračkář pak tvaroval dřevo. Ženy a starší děti pak součásti hraček máčely do barev a zdobily je tzv. „penzlíky“ z peří a klížily je dohromady.

První světová válka značně ochromila výrobu hraček a v poválečném období domácká výroba nemohla úspěšně konkurovat průmyslové výrobě.

V dalších letech odbyt hraček klesal, až se během krize ve 30. letech zcela zastavil. Družstvo své zásoby zčásti rozdalo chudým dětem v hornických oblastech a zčásti je spálilo. Sociální skupina hračkářů se postupně rozpadávala.

>>Skašovské hračky si můžete prohlédnout na výstavě "Milý Ježíšku, přeji si..."

Václav Brand (Vašíček Kalvodíkojc) a jeho manželka „Hanča“ (po roce 1900)

Narozen v rodině soustružníka – výrobce hraček. Od svých školních let pomáhal svému otci při práci.

V záznamníku Václava Branda najdeme, že od 26. 5. 1900 do roku 1942 zpracoval 4 000 kubických metrů smrkového dřeva, olšového dřeva za 2 000,- Kč, lip za 3 000,- Kč a zhotovil 385 870 kusů hraček a drobných užitkových předmětů, jako jsou: dráty na pletení, háčky pro ruční práce, kvedlačky, vařečky, nebo držátka na lopatky.

V měčínském kostele si vzal za ženu 30. 4. 1900 Annu, rozenou Fránovou z Pečetína. Ve Skašově se jí říkalo Hanča. Díky svému muži se naučila malovat a po 1. světové válce se vypracovala na nejzručnější malířku hraček.

Mezi výrobky Václava Banda a jeho ženy patří hlavně panny, kterých vyráběl několik druhů, s přesně dodržovanou charakteristickou linii. Precizně je malovala jeho žena Hanči. Na zdobení šatů panen užívala s oblibou rostlinné ornamenty. Uměla precizně vytvořit zdobení šatů, které bylo typické pro 19. století.

Rod maminky Jiřího Trnky

Matka Jiřího Trnky Růžena pocházela ze skašovského rodu Brandů. Už její babička Kateřina vyráběla hračky a když se provdala do Březí, zavedla hračkářství i v domově svého muže Františka Bočana. Ten se naučil se soustruhovat a Růžena barvila hračky fernambukem. Vyráběli panenky s miminkem i bez něho, koníky s vozem i bez vozíčku, nebo ptáčky s píšťalkou. Není se proto co divit, že díky rodinné tradici Jiří Trnka tíhl k výrobě loutek, protože ty stejně jako hračky umí potěšit dětské srdce.

Baumrukové (U Vojtíšků v ulici) – Ondřej Baumruk (po roce 1900)

Ondřej Baumruk (dědeček Josefa Branda) zdědil veřtat, zručnost traslíře a hračkářský sortiment po svých předcích. Vyráběl koně různé velikosti, pistolky, flinty, truhličky, stolky a židličky.

Na výrobě hraček se podíleli všichni členové domácnosti. Ondřej Baumruk soustružil. Strýček vyřezával hlavičky, nohy a ocasy koní. Babička točila pérové pružiny, polepovala laufy kvérů a pistolí stříbrným papírem. Na kompletaci střelných zbraní se střídali všichni členové rodiny.

Barvení koní u Baumruků – Anna Baumruková – Malířka hraček (po roce 1900)

Základní bílý nátěr pomáhal připravit Josef Baumruk. Do ohřátého silně zředěného klihového roztoku sypal plavenou křídu, Anna ji rozmíchávala dřevěnou špachtlí. Tato základní barva měla mazlavou konzistenci a musela se udržovat ohřátá.

Barvy na zdobení: černá, hnědá, zelená, žlutá a karmínová, se také sypaly do klihového roztoku, ale hustšího. Černou barvu Anna připravovala ze sazí a používala ji na postroje koní. Pestrými anilinovými barvami malovala sedla, podstavcové prkénko a kolečka.

Při malování seděla na nízké stoličce, před sebou měla štokrdle s ohřátou cihlou a rendlíky. Z jedné strany brala koně se základním nátěrem, na druhou odkládala omalované.

Václav Brand – 30. léta 20. století a po 2. světové válce

Po 2. světové válce začal Václav Brand ze dřeva vyrábět hračku v podobě nákladního auta. Ačkoli je nevyráběl rád, zájemci ho přesvědčili, aby jich udělal celou sérii. Velmi si zakládal na jejich bytelnosti, proto věnoval velkou pozornost výběru dřeva.

Koncem 30. let 20. století se pokusil o obnovu skašovské výroby hraček společně s pražským družstvem Dorka, které dodávalo do Skašova vzorky nových druhů hraček. Do obnovení výroby zasáhl také blovický majitel strojírenského závodu Martin Kozák, který vyrobil Václavu Bandovi soustruh s elektrickým pohonem, který si sám navrhl.

Všechny nové druhy hračky prošly dílnou Václava Branda – podle neurčitých záznamů to byly Pepina Rejholcová, Spejbl, dělo a nějaké krojované figury podle návrhu výtvarníků. Většinou zůstalo jen u vzorků, ve výrobě se dlouho neudržely. Obchod Svéráz paní Lábkové z Plzně dodal skašovským hračkářům sedláka a selku v plzeňských krojích a tato dvojice se ve skašovském sortimentu udržela dodnes.

Další pozoruhodné osudy Skašovských výrobců hraček se můžete dozvědět na Komentované prohlídce výstavy s přednáškou o historii skašovských dřevěných hraček.

Autorkou textu je Monika Tauberová z Etnografického oddělení Národního muzea.


Kam dál?

"Milý Ježíšku, přeji si..."

Dotkněte se venkova

Kovové pásy ze Slezska, oblast Těšínska a Jablunkovska

(EK)