Palác Kinských odkrývá taje starověkého Řecka

11. 4. 2012 | Unikátní památky ze Středomoří a Černomoří, ale také z okrajových oblastí antického světa, jsou vystaveny v expozici Umění Starého světa v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Jádro sbírky připravila Národní galerie v Praze spolu s Národním muzeem.

Palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze

K cenným akvizicím podsbírky klasické archeologie z posledních let patří červenofigurová váza - lutroforos - ukázka práce athénské dílny z klasického období. Tohoto řeckého pojmenování nádoby vysokého štíhlého tvaru se používalo již ve starověku, je doloženo u řeckých autorů a znamená „nosič vody ke koupeli“.

Kresebná vyobrazení na řeckých vázách i samotných lutroforech vypovídají více o jejich specifické funkci a charakteru obřadů, při nichž se užívaly. Byly to hlavně svatba (gamos) a pohřeb (kedeia), kde měla rituální koupel již odnepaměti své nezastupitelné místo.

V archaické a klasické době (5. století př. Kr.) se lutrofory vyráběly téměř výlučně v Attice, ponejvíce v dílnách Athén, odkud se ani nevyvážely; teprve posléze pronikl tvar také do produkce řeckých dílen v jižní Itálii.

Ženich a nevěsta procházeli rituální koupelí

Ve svatební den museli projít ženich a nevěsta rituální koupelí ve vodě načerpané z posvátného pramene. Ta je nejen symbolicky očistila, ale věřilo se, že přináší plodnost. Významovou spřízněnost svatebních a pohřebních rituálů naznačuje mimo jiné užívání tohoto tvaru vázy v obojím kontextu. Svatba i pohřeb byly chápány jako průvodní ceremonie ukončení jednoho stadia života a přechod do dalšího. 

Pokud zemřeli athénští mládenci a dívky jako svobodní, bývalo zvykem postavit na jejich hrob lutroforos jako symbol svatební koupele. Ke konci 5. a ve 4. století př. Kr. se objevují lutrofory jako kamenné náhrobky, a zemřelí bývali pohřbeni ještě s keramickou verzí tohoto tvaru. Smrt za svobodna znamenala sňatek s podsvětím.

Lutroforos – rituální nádoba ve starověkém Řecku

Vysoký štíhlý tvar se složitou profilací se jen ve výjimečných případech zachoval nedotčený, vzácností je také celá váza sestavená z četných fragmentů. To platí i pro exemplář ze sbírky Národního muzea, vyrobený v Athénách ve třetí čtvrti 5. století před Kristem.

Hliněná váza se nejen rozbila, ale malovaný povrch utrpěl vlivem uložení v zemi. Pozdější restaurátorské zásahy, které měly vytvořit z této památky atraktivní předmět na starožitnickém trhu, původní podobu značně pozměnily. Až odborné restaurátorské práce, uskutečněné téměř bezprostředně po získání vázy odkryly některé zajímavé detaily, různé fáze starých oprav a umožnily i jejich časové zařazení.

Analýzy prokázaly konzistentnost celého tvaru, po odstranění přemaleb vynikla na mnoha místech bravurní kresebná linka athénského malíře. Je patrné, že váza měla spíše symbolický charakter než funkční, jak dokazují například velké diference v síle stěn její výduti. Pochází zřejmě z hrobu mladého muže některé athénské nekropole.       

(adr)