VIDEO: Na návštěvě u výtvarníka Stanislava Kolíbala

17. 2. 2015 | Ve sbírkách oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea se nachází dva ilustrační soubory výtvarníka Stanislava Kolíbala. Zajímavostí je kolekce jeho jedenácti rytých kreseb k povídce Borise Pilňaka Hra o život, kterou mělo vydat pražské nakladatelství v roce 1945. Stanislav Kolíbal vzpomíná po sedmdesáti letech na okolnosti vzniku ilustrací k povídce i na to, proč tehdy Hra o život nemohla vyjít.

Pražského nakladatele Viléma Šmidta, který chtěl Pilňakovu povídku Hra o život vydat, upozornil záhy po skončení války jistý důstojník Rudé armády na nevhodnost vydání Pilňakova díla. Řekl mu, že se jedná o autora, který se dostal do konfliktu se sovětským režimem. Nakladatel se od něj dozvěděl: "Pozor, to je člověk, který byl likvidován," vzpomíná Stanislav Kolíbal, který se s Vilémem Šmidtem znal. Spisovatel Boris Pilňak byl v roce 1938 v rámci stalinských čistek popraven a jeho dílo nesmělo v Sovětském svazu dlouho vycházet.

Stanislav Kolíbal vytvořil k Pilňakově povídce mnoho variant motivů ilustrací. Jejich podobu pečlivě promýšlel a v korespondenci konzultoval s nakladatelem. V atmosféře končící druhé světové války vznikl soubor, jehož část, která zůstala v archivu nakladatele Viléma Šmidta, se v roce 1978 dostala společně s dalším materiálem ze Šmidtovy vydavatelské činnosti do sbírek Knihovny Národního muzea. Cyklus ilustrací Stanislava Kolíbala je tak cenným dokladem nikdy nerealizovaného nakladatelského počinu.

Pilňakova povídka Hra o život nebyla u nás nakonec nikdy vydána.

Ve sbírkách Knihovny Národního muzea se zachovalo i pět dopisů Stanislava Kolíbala nakladateli Vilému Šmidtovi z jara a léta 1945, ve kterých začínající ilustrátor řeší hlavně otázku technologie obtížného reprodukování kreseb vytvořených originální výtvarnou technikou – kresbu rytou do papíru autor kombinoval s následným nanášením mořidla na dřevo, přičemž ryté linie zůstaly světlé. Vyvstala otázka, jak kresby reprodukovat co nejvěrněji. Netradiční výtvarné techniky ostatně Stanislav Kolíbal používal v ilustrační práci často; ke každé knize přistupoval velmi individuálně tak, jak si daný titul a žánr žádal.

Úryvek z dopisu Stanislava Kolíbala nakladateli Vilému Šmidtovi z roku 1945. Zdroj: Národní muzeum

Ilustrace Stanislava Kolíbala k povídce Hra o život. Zdroj: Národní muzeum

Povídka Borise Pilňaka Hra o život (rusky Штосс в жизнь) je inspirována závěrem života spisovatele Michajla Jurjeviče Lermontova a je zároveň odkazem na Lermontovovo nedokončené dílo s názvem Štoss (rusky Штосс). Ruské slovo "Штосс" může mít i další význam, jedná se o stejnojmennou oblíbenou karetní hru, která byla populární na přelomu 18. a 19. století.


Kulisu celého příběhu povídky Hra o život tvoří poslední dva roky Lermontovova života před jeho úmrtím v souboji. Dne 30. prosince roku 1840 přijíždí poručík Lermontov k Tenginskému pluku na Kavkaze, kam byl za trest poslán za účast v "nenahlášeném" souboji. V místní krčmě začíná Lermontov vyprávět příběh o petrohradském umělci Luginovi. Lermontovem vyprávěná příhoda je ve skutečnosti jeho vlastní nedokončené dílo "Штосс," v němž hraje významnou roli titulární rada jménem Štoss.

Stařec se svíčkou. Ilustrace Stanislava Kolíbala k povídce Hra o život (zdroj: Národní muzeum).Zápletka příběhu se točí kolem umělce Lugina, který ve spánku uslyší hlas šeptající mu, aby navštívil byt na udané adrese. Po příchodu do bytu se Lugin dozví, že každému z jeho majitelů se začala po přestěhování do bytu lepit na paty smůla a zchudli. Lugina v bytě zaujme obraz starce a kvůli němu (i kvůli pověsti bytu) se sem nastěhuje. Večer se ve dveřích bytu objeví stařec se svíčkou v ruce a představí se jako titulární rada Štoss. Jak si Lugin všimne, zmizela zároveň postava starce z obrazu. Stařec pokládá na stůl balíček karet a vedle něj zlatou minci.

V Pilňakově povídce je ještě před začátkem očekávané karetní hry Lugina s radou Štossem Lermontovovo vyprávění přerušeno. Příběh se vrací k dění v krčmě, kde se odehrávají další a další odbočky od původního Lermontovova příběhu. V závěrečné části povídky Pilňak líčí osudný souboj, ve kterém našel Lermontov dne 27. července 1841 v pouhých šestadvaceti letech smrt.


 

Tvorba Stanislava Kolíbala ze sbírek oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea je přístupná on-line na portálu eSbírky.


Autory článku jsou Veronika Botová a Petr Brůha z Knihovny Národního muzea, informacemi přispěl Jiří Vacek z Národní knihovny.

 

(dan)