Pomohou geolokátory odhalit neznámá zimoviště hýlů rudých?

31. 8. 2012 | Při výzkumu ptačí migrace byli vědci po dlouhou dobu odkázáni pouze na metodu klasického kroužkování. Teprve v posledních letech svitla naděje na zmapování migračních tras menších druhů pěvců pomocí tzv. geolokátorů.

foto hýla rudého

Vědcům se naskytla unikátní možnost zmapovat za pomoci geolokátoru migrační trasy a odhalit zimoviště i u druhů, u kterých ještě klasické kroužkování nepřineslo žádné výsledky.

Neznámá zimoviště    

Jedním z těchto druhů je i překrásně zbarvený hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Osídlil naše území relativně nedávno, první prokázané hnízdění je z roku 1962. Hnízdí u nás v počtu asi 500 párů především na Šumavě, ve Žďárských vrších, Krkonoších, Orlických a Krušných horách a v Jeseníkách.

Jedná se o vzácný druh naší fauny, který se u nás zdržuje jen krátce; přilétá v polovině května a již koncem července odlétá zpět na zimoviště, která leží pravděpodobně někde v jižní Asii (Pákistán, Indie, Nepál). Mezi našimi ptáky jsou asijská zimoviště velmi vzácná. Vedle hýla rudého zimuje v těchto oblastech již pouze lejsek malý. Z celé Evropy existuje velmi málo hlášení kroužkovaných ptáků, která by nám prozradila přesnější polohu jejich zimovišť. Od ptáků hnízdících v České republice neexistuje žádný nález z větší vzdálenosti.

Hýl rudý je tak jedním z posledních našich ptáků, u kterých dosud vůbec neznáme polohu jejich zimoviště.

Co je to geolokátor a jak pracuje? Jedná se o miniaturní elektronické zařízení, které zaznamenává v krátkých časových intervalech intenzitu světla. Na základě toho lze určit délku dne (zeměpisnou šířku) a dobu pravého poledne (zeměpisnou délku). Jelikož je záznam automatický a je ovlivněn řadou faktorů prostředí, lze polohu jedince určit s přesností na 150-200 km, což je u ptáků migrujících v řádu tisíců kilometrů naprosto dostačující. Celé zařízení váží pouze kolem 0,5 g, a to zejména díky tomu, že geolokátor svá data nevysílá, ale pouze je ukládá na pevný disk a nespotřebovává tudíž mnoho energie. Umísťuje se na záda jedince a upevňuje se tenkou šňůrkou pod nohama (podobně jako batoh). Výzkumník ale musí sledovaného jedince znovu odchytit, což může být u řady druhů problém.  

 

Dosavadní výsledky

V roce 2011 jsme  na dvou lokalitách ve Žďárských vrších a na Šumavě označili geolokátory celkem 15 samců hýla rudého. Stalo se tak v rámci společného projektu Kroužkovací stanice Národního muzea,  Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR. Úzce spolupracujeme i s německými ornitology, kteří označili hýly na lokalitách u Baltského moře. Letos jsme s napětím jsme očekávali, kolik samců se nám povede odchytit. Nakonec jsme uspěli u třech samců, z nichž bohužel dva geolokátory ztratili!

Němečtí kolegové byli úspěšnější a zpětně odchytili 6 samců. Získaná data se budou vyhodnocovat na pracovištích ve Švýcarsku a věříme, že již brzy se dozvíme bližší údaje o migračních trasách a zimovišti tohoto druhu. Po těchto zkušenostech jsme v letošním roce změnili způsob upevňování geolokátorů a na našich hnízdištích označili dalších 14 samců.

Za hýlem do Bulharska

Navíc jsme se rozjeli za těmito krásnými ptáky na jejich teprve nedávno objevená hnízdiště do Bulharska. O zdejší malé hnízdní populaci se zatím neví téměř nic a morfologická a genetická data naznačují spíše příslušnost k poddruhu C. e. cubanensis, než k poddruhu obývajícímu ostatní evropská hnízdiště. To naznačuje, že bulharské populace zimují na jiných lokalitách než zbytek evropské populace.

Myšlenka pokusit se zmapovat zimoviště těchto ptáků byla tedy více než lákavá. V letošním roce tak bylo v oblasti pohoří Pirin ve spolupráci s dr. Petarem Šurulinkovem z Přírodovědeckého muzea v Sofii označeno geolokátory 9 samců. Věříme, že příští rok zde budeme při zpětných odchytech samců alespoň tak úspěšní jako na našich domácích lokalitách.

Galerie

gallery


 

Článek byl připraven ve spolupráci s Kroužkovací stanicí Národního muzea.

 

(klv)