Nová ploštice ve „starých“ sbírkách Národního muzea

22. 2. 2016 | Počet popsaných druhů mnohobuněčných organizmů (tedy živočichů, rostlin, řas a hub žijících a rostoucích na zemi) už přesáhl 1 700 000 druhů, z nichž o něco víc než jeden milion připadá právě na hmyz. Je však jisté, že mnohem větší počet druhů hmyzu ještě na své objevení čeká. Kam ale vyrazit na lov nových druhů? Můžeme pátrat v odlehlých končinách Země, které dosud nebyly detailně studovány. Můžeme pátrat v laboratořích s pomocí mikroskopu nebo metod studia DNA a zjišťovat, zda se pod jmény již známých druhů neskrývají jejich dosud neodhalení dvojníci. Existuje však ještě jedno místo, kam vyrazit na lov dosud neobjevených druhů – do depozitářů muzeí.

Fotografie. Ploštice z čeledi kněžicovitých z Madagaskaru. Zdroj: Národní muzeum

Počátky přírodovědných sbírek sahají sice až k renesančním sbírkám kuriozit, avšak teprve v posledních dvou stech padesáti letech byl nasbírán rozsáhlý a dobře konzervovaný materiál, který je základem našeho dnešního zoologického poznání. Hmyzu je ale mnoho a odborníků schopných rozeznávat přesně jednotlivé druhy je málo, tudíž jen část nasbíraného materiálu byla dosud určena a vyhodnocena, zatímco jiné kusy na své znovuobjevení čekají desítky let v muzejních depozitářích a Národní muzeum v tomto není výjimkou.

Například ani nejstarší materiál ve sbírkách našeho Entomologického oddělení, sběry brouků z Barmy od českého lékaře a přírodovědce J. V. Helfera, který byl zabit domorodci na Andamanských ostrovech v roce 1840, nebyl dosud zcela zpracován a stále jsou v něm objevovány a popisovány nové druhy, například potemník Pseudochillus helferi Fouqué, 2015 nebo vodomil Sphaeridium daemonicum Fikáček & Kropáček, 2015. Význam těchto starých sběrů ještě podtrhuje fakt, že často pocházejí z oblastí, kde již dávno zmizela původní příroda a byla nahrazena městskými aglomeracemi nebo zemědělskými monokulturami.

Fotografie. Kněžice nene (Nene undulatum) popsaná Petrem Kmentem v roce 2015. Zdroj: Národní muzeum

Před několika lety jsem takto při určování neurčených ploštic z Madagaskaru zakoupených pro Národní muzeum již ve 30. letech 20. století nalezl tři exempláře velkých (dálka těla 12,6–15,0 mm) a pěkně červeně zbarvených ploštic z čeledi kněžicovití (Pentatomidae), které nebylo možné určit podle žádné z dostupných publikací. Bylo však potřeba ještě několik let hledání v literatuře, v zahraničních muzeích, a rovněž srovnávání s nejbližšími známými příbuznými, během kterých se nepodařilo najít jméno této ploštice, pouze pět dalších exemplářů, uložených v muzeích v Bruselu a Londýně.

Nyní jsem si byl už jistý, že tato ploštice opravdu není dosud popsaná a je potřeba navrhnout pro ni nejen jméno druhové, ale i zcela nový rod. Zbývalo ale ještě několik měsíců práce: napsat popis a ostatní části článku, pořídit několik desítek klasických fotografií i fotografií detailů těla ve skenovacím elektronovém mikroskopu, nakreslit obrázky, změřit tělesné rozměry a vše sestavit do výsledné podoby vědeckého článku. Ten ještě musel projít recenzním řízením u dvou zahraničních odborníků, než konečně popis nového rodu a druhu – Nene undulatum Kment, 2015 – vyšel v prosincovém čísle prestižního časopisu Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae vydávaném Národním muzeem pod názvem: Two new genera of Madagascan Pentatominae.

Fotografie. Nejbližší příbuznou nového rodu je kněžice anoano (Anoano pronotalis Cachan, 1952). Zdroj: Národního muzea

Samotné jméno nového rodu bylo vytvořeno jako jazyková hříčka. Nejbližší příbuzný rod se totiž jmenuje Anoano Cachan, 1952. Jakkoliv Anoano nám zní mile česky, toto jméno pochází ve skutečnosti z malgaštiny, domorodého jazyka Madagaskaru, a znamená zhruba buď „požehnání“ nebo „polní hmyz“. Už při prvním setkání se jménem Anoano ve mně začalo hlodat přání pojmenovat jiný rod právě jménem Nene, přání, které se po několika letech opravdu splnilo. Nové rodové jméno má kromě českého „Ne, ne!“ ještě dva další významy – v portugalštině to znamená „děťátko“ a rovněž přeneseně důvěrné oslovení „miláčku“, a konečně v havajštině je to domorodé jméno pro tamní nelétavou husu, bernešku havajskou (Branta sandvicensis). Rodové jméno Nene doplňuje druhové jméno undulatum, což v latině znamená zvlněné a odkazuje k zvlněnému okraji zadečku u popisovaného druhu.

Všichni jedinci kněžice nene, které známe, byli sbíráni před rokem 1940 v lesích východního Madagaskaru. Od té doby proběhlo v této oblasti katastrofální odlesnění, kvůli němuž se původní lesy zachovaly téměř pouze v národních parcích a i v nich dochází k nelegální těžbě. Nezbývá než doufat, že se podaří v budoucnosti tento druh znovu objevit v přírodě a osm kusů v několika věhlasných muzeích tak nebude jedinou památku na tohoto živočicha, o kterém zatím víme jen to, že existoval. A to je málo …

Autorem článku je Petr Kment z Entomologického oddělení Národního muzea


 

Kam dál?

Entomologické sbírky v Národním muzeu

S výběrem jména brouka pomohl vědcům desetiletý Adam

Jak se vybírá jméno?

Nové invazní druhy dvoukřídlého hmyzu v ČR

(EK)

Přírodní vědy