Meč bojovníka z Mikulčic

21. 2. 2017 | Hradiště Valy u Mikulčic patří mezi legendy české archeologie. V době svého fungování bylo předním centrem Velké Moravy. Velká Morava se jako mocenský útvar Slovanů rozkládala severně od středního Dunaje, tzn. na území dnešní Moravy a jihozápadního Slovenska. Během pouhých sta let zde vznikla bohatá kultura, jejíž pozůstatky objevují archeologové dodnes.

Mikulčické hradiště začalo být zkoumáno před 60 lety a výzkum na něm probíhá až do dnešních dní. V jeho blízkosti vznikla nová badatelská základna Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., ze které se všechny tyto výzkumy provádějí.

Meč z hrobu 2041 byl nalezen v roce 2016 a jedná se v pořadí o sedmnáctý meč, který byl na této lokalitě nalezen. Jde se o cenný nález, neboť mečů se na raně středověkých lokalitách příliš nenachází. V Mikulčicích byl poslední meč objeven před 30 lety. Meč z hrobu 2041 byl nalezen v okrajové části pohřebiště označovaného jako Kostelisko, které se nachází v neopevněném podhradí Mikulčického hradiště. Jedná se o jedno z největších a nejbohatších pohřebišť na lokalitě. Už v 80. letech minulého století bylo pohřebiště Kostelisko prozkoumáno plošným výzkumem, odkryto bylo kolem 450 hrobů. Podle odborníků vykazuje společné znaky s nejbohatším pohřebištěm mikulčického hradiště, které se nachází u trojlodní baziliky. V současné době jsou v Mikulčících zkoumány okrajové části velkých pohřebišť odkrytých v uplynulých 60 letech. Tyto výzkumy mají přinášet odpovědi na otázky velikosti a struktury pohřebišť, jejich vztahu k osídlení nebo jejich datace.

Zkoumání lokality Valy u Mikulčic se účastní také studenti antropologie, kteří se zde učí metodice terénního výzkumu a seznamují se s problematikou hrobové archeologie. Právě během této studentské praxe došlo k unikátnímu objevu hrobu s mečem.

Část pohřebiště, ve které se meč nalezl, patří mezi ty chudší. Dalších pět hrobů objevených v roce 2016 v sousedství hrobu 2041 bylo zcela bez nálezů. Kromě meče hrob 2041 obsahoval pouze malý nožík. Svoji výbavou se tento hrob odlišuje od ostatních hrobů s meči, které byly na lokalitě objeveny. Většinou byly tyto hroby vybaveny dalšími přídavky, jako jsou ostruhy, sekera, vědérko, různá kování nebo ozdobné součásti oděvu. V případě hrobu 2041 mohlo jít o bojovníka s nižším společenským postavením, než byli muži pochovaní v ostatních hrobech s meči v Mikulčicích. Meče nebyly ve své době jenom pouhou zbraní, ale i významným symbolem společenského postavení svého vlastníka.

Samotný meč z hrobu 2041 je pro odborníky cenný hlavně díky svému dobrému zachování. Zkoumat tak mohou i organické části zbraně, které se jinak v půdních podmínkách našich lokalit příliš často nedochovají. Dřevěná pochva meče byla vyrobena z tvrdého bukového dřeva a překryta kůží, stejně jako rukojeť. V korozi meče se také zachovaly otisky textilu, jednak z jemnější látky, která chránila čepel meče v pochvě, ale také zřejmě z pohřebního rubáše.

Nálezu byla jak v průběhu terénního výzkumu, tak při následném laboratorním ošetření věnována maximální péče. Meč prošel komplexním restaurátorsko-konzervátorským zásahem, jehož součástí je řada speciálních analýz zaměřených na bližší určení dřeva, kůže a textilu. Na závěr celého procesu byl meč napuštěn zvláštním lakem a uložen do depozitáře, kde bude uchován pro budoucí zkoumání.

Co odborníci říkají o kostře samotného válečníka, kterému meč patřil, se dozvíte ve videu Antropologové Národního muzea zkoumají kostru bojovníka.


Kam dál?

Lidé kultury zvoncovitých pohárů

Jak tkát na karetkách?

Krása pravěkých korálků II.

(EK)

Archeologie