Rozhovor: Se smrtí se "vyrovnávám" životem

4. 9. 2014 | Kmotřička smrt nebo motiv z Dvořákovy Rusalky stály u zdroje inspirace výtvarnic a spisovatelek Kamily Skopové a Martiny Špinkové, které pro výstavu Smrt kmotřička vytvořily originální kresby. Obě dámy zpovídala pro portál Muzeum 3000 autorka výstavy Smrt kmotřička, Dagmar Štefancová.

 Kamila Skopová: ilustrace k pohádce Smrt kmotřička, kolorovaná perokresba, vydalo nakladatelství Akropolis, Praha 2013


Národní muzeum připravilo pro své návštěvníky na sezonu 2014/2015 výstavní cyklus s názvem SMRT, který poukazuje na smrtelnost jako základní rozměr života každého z nás. Tento cyklus započala výstava Smrt kmotřička v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Název výstavy  odkazuje k lidové kultuře, kde postava Smrti zastupuje navýsost spravedlivou sílu. V pohádkách a lidových písních bývá smrt zobrazena jako samozřejmá, nikoli děsivá stránka našeho života. Smrt z pohádek a lidové slovesnosti je ve výstavě zastoupena např. Erbenovou Kyticí nebo operou Smrt kmotřička od Rudolfa Karla.


Rozhovor

V grafických podkladech a upoutávkách na zahajovací výstavu z cyklu SMRT se objevuje postava personifikované Smrti – ženy s kosou. Nakreslila ji paní Kamila Skopová (nar. 1944) jako ilustraci k pohádce Smrt kmotřička, kterou spolu s dalšími příběhy zahrnula do sbírky sedmadvaceti klasických českých, ale i světových nebo naopak vlastních pohádek, vydaných v roce 2013. Knížka upoutá bohatými barevnými obrázky a navíc zajímavými informacemi ze světa národopisu. To je totiž celoživotní zájem paní Skopové. Postava Smrtky z výstavního plakátu se návštěvníkům moc líbí, a tak moje první otázka směřovala právě k ní: co má Smrt oblečeno a jak to, že si vykračuje v „pantoflích“?

 „Protože se soustavně zabývám etnologií, tedy i lidovým oděvem, logicky své ilustrace směřuji  k lidovému odívání. Ta smrtka je oblečena jako stará žena ve špenzru (krátkém kabátku) a sukni, měla by mít také fěrtoch, ale protože by asi nemohl být černý, tak jsem jí ho nenakreslila. Pantofle se nosívaly v určitých regionech nejen jako domácí obuv, ale ženy nosily pantoflíčky (někdy i na malém špalíčku) také k běžnému oděvu. Ve všech svých knížkách se zaměřuji na popularizaci lidové hmotné a duchovní kultury, ovšem nikoliv formou odborných vědeckých publikací, ale spíše formou čtení ‚stravitelného’ pro širokou veřejnost.“

Kamila Skopová žije a pracuje nedaleko Hlinska, takže jsme ke kontaktu využívaly především email. V případě Martiny Špinkové (nar. 1959), druhé současné výtvarnice, která se ve výstavě Smrt kmotřička výrazně „podepsala“, se naše první osobní setkání uskutečnilo už v zimě minulého roku v krámku Hospicového občanského sdružení Cesta domů. Toto sdružení pomáhala v roce 2001 paní Špinková založit, vedla ho a nyní je jeho předsedkyní. Kromě toho se věnuje volné a užité grafice, ilustraci a výtvarné redakci, píše a publikuje básně.

Kresby Martiny Špinkové měly ve výstavním prostoru od začátku jasné místo: jako úvod k rozsáhlejší kapitole o smrti literární či jevištní postavy a zároveň jako střípky z reálných životních cest. Proto se tyto kresby inspirují operními příběhy a dávají je do souvislosti s okamžiky lidského života.

Křehkost (La traviata) – Martina Špinková: cyklus kreseb Doteky smrti, tuš a pastelky, 2014„Doteky smrti jsem si tentokrát vynašla v operách – když je výstava v muzeu hudby,“ řekla Martina Špinková. „Smrt má mnoho tváří, každého z nás natrefí v jiné situaci, na každého hledí jinak. Opery jsou taková vypjatá zrcadla našeho světa, tak i některé ty tváře smrti jsou tu explicitnější, možná jednodušší, ale naše. Poznáváme je. Aspoň myslím.“ 

Kresby laděné do bílé, černé a široké škály šedých odstínů odkazují svými názvy víc na onu obecnou rovinu než ke konkrétním dílům, pro znalce opery však budou paralely určitě zajímavé. A tak na základě motivu ze Smetanovy Hubičky (smrt dítěte) vznikla kresba nazvaná „Anděl“, Dvořákova Rusalka se promítá do kresby „Pomíjivost“, tragická smrt novorozence z Janáčkovy Její pastorkyně je vyjádřena v kresbě s názvem „Zima“… Paní Špinková výjimečně sáhla pro inspiraci i do světové operní tvorby (Wolfgang Amadeus Mozart, Giuseppe Verdi).

 

Další otázky pro obě výtvarnice byly osobnější: Pomáhá Vám umění vyrovnat se se smrtí?

Kamila Skopová: „Co se týká vlivu umělecké tvorby na vyrovnání se se smrtí, je to složité. Myslím, že se smrtí se nesmíří nikdo a pokud to tvrdí, pak lže. Jde spíše o jakési smíření, zklidnění, pochopení mnoha věcí, které nám v mládí unikaly, ale to není věc umělecké tvorby, spíše stáří a zkušeností.“
Martina Špinková: „Se smrtí se ‚vyrovnávám‘ životem a umění je jeho součástí. Je to jako všechno ostatní. A já vlastně nevím, jestli potřebuji se vyrovnávat se smrtí. Ona tu prostě je. Někde je i ta má i smrt mých nejbližších, a přijde, až bude mít svůj čas. Proč tu jsem takhle na chvíli na zemi, proč Hospodina těší budovat vztah s námi právě přes to naše pozemské žití, to netuším. Ale ptát se mohu a jistě ty otázky jsou nějak přítomné i v tom, co dělám, maluju, píšu.“

Kresby obou výtvarnic si můžete prohlédnout ve fotogalerii:

gallery

Máte nějaké oblíbené umělecké dílo s tematikou smrti?

Kamila Skopová: „Uměleckých děl s touto tematikou jsem poznala mnoho, nevzpomenu si, že by mne některé výjimečně oslovilo. Ale právě ta lidová pohádka o Smrti kmotřičce mě velmi zaujala. Znám ji v mnoha verzích, myslím, že není známa pouze v českém prostředí.“
Martina Špinková: „Nu, ona asi všechna ta dobrá to někde tiše v sobě mají, nemohou nemít, že. Dvořákův violoncellový koncert, Mozartovo Rekviem… Je radost, když to umělec umí uchopit a je tomu rozumět, přijde tak nějaké světlo do tmy. Skoro bych řekla, že všechno, co za něco stojí, má kousek opodál nenápadně přítomné napětí mezi věčností a konečností.“

A nakonec jsem položila otázku, jak tvorbu obou umělkyň ovlivnila jejich vlastní zkušenost se smrtí. V případě Martiny Špinkové se samozřejmě nabízela její činnost v domácím hospici – promítá se nějak tato sféra Vaší činnosti do Vaší umělecké tvorby?

 „Myslím, že ne víc než cokoli, co v životě dělám. Život se jistě do toho, jak a co kreslím, promítá, a jistě to chodí i naopak. Na umění mne ale okouzluje především to, že si žije svým životem jakoby vedle nás.“

Odpověď Kamily Skopové si nechávám na závěr: dala by se totiž považovat i za jedno z poselství, které chce celá výstava Smrt kmotřička sdělit.


„Zkušenost se smrtí (kromě odchodu mých rodičů a příbuzných) mám bezprostřední, před časem mi zemřel partner, byli jsme spolu dvacet let. Zemřel doma, rakovina plic. Kromě smutku mi to ale přineslo i jedno pozitivum. Od té chvíle si velmi intenzivně uvědomuji tenkou hranici mezi životem a smrtí, žiju tedy intenzivněji, raduji se z každého dne a každé maličkosti.“

Děkuji Vám za rozhovor.


 

KAM DÁL

 

Smrt kmotřička na vás čeká v Českém muzeu hudby

Veselá pohádka života a smrti

Tváří v tvář smrti

(dan)